Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2340/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce R. E., zastoupeného Mgr. Davidem Daňkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 12,proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 3.708,25 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2011, č. j. -68, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5. 10. 2010, č. j. -42, zamítl žalobu na zaplacení částky 3.708,25 EUR. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. (soudem prvního stupně i odvolacím soudem chybně označeno jako pozn. Nejvyššího soudu, dále jen „posuzované řízení“).

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do celého jeho rozsahu, podal žalobce dovolání bez zákonných náležitostí, v němž zároveň požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 13. 2. 2012, č. j. -84, soud prvního stupně žalobci ustanovil advokáta, prostřednictvím kterého žalobce podle , (dále jen „ “) své dovolání o zákonné náležitosti doplnil podáním ze dne 20. 3. 2012. Dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 ), odmítl jako nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být založena výlučně podle , ve spojení s Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné ( - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. , dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz).

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Žalobce v dovolání uvádí, že posuzované řízení nebylo do dnešního dne skončeno, když ve věci podal dovolání a do dnešní doby čeká, až mu bude na jeho žádost ustanoven soudem pro dovolací řízení zástupce. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že dne 30. 3. 2009 požádal žalobce v posuzovaném řízení o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, avšak dovolání nepodal. Stejně tak žalobce namítá, že nebyl soudem prvního stupně ani odvolacím soudem proveden jím navrhovaný důkaz (vyžádání zprávy o stavu dovolacího řízení). Tyto námitky žalobce míří proti skutkovým zjištěním. K námitkám, představujícím dovolací důvod podle , nelze v souladu s při zkoumání přípustnosti dovolání podle přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Přípustnost dovolání nezakládá ani nesouhlas žalobce s právním posouzením celkové délky řízení [ , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen „ “)], neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu , pokud odvolací soud do celkové délky posuzovaného řízení nezahrnul dovolací řízení za situace, kdy dovolání nebylo podáno [srov. část III. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 (dále jen „Stanovisko“), sp. zn. , uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Zde odkazované stanovisko, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz.

].

Žalobce v dovolání dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu danou tím, že se odvolací soud dostatečně a v celém rozsahu nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, stejně jako podrobněji nezdůvodnil zamítnutí návrhu žalobce na provedení důkazu (vyžádání zprávy o stavu dovolacího řízení) pro nadbytečnost. Těmito výtkami žalobce uplatnil dovolací důvod podle ; z hlediska přípustnosti dovolání podle jsou však takové dovolací výhrady bezvýznamné, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (viz - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004. sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004). O situaci, že by namítané vady řízení představovaly otázku výkladu procesního práva zásadního právního významu, se v této věci nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Konečně dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení je absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů řízení právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2013

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu