Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 790/2012

28

Cdo 790/2012

ROZSUDEK

Pozemkového fondu

České republiky

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem v Praze 5, Karla Engliše 3201/6, proti žalovanému

městu Jáchymov

, se sídlem v Jáchymově, náměstí Republiky 1, zastoupenému JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou v Karlových Varech, Vítězná 10, o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. ,

o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2011, č. j. -222, takto:

I. Dovolání se

zamítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokátky JUDr. Jany Wenigové.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni shora označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 8. 2011, č. j. -180, a to tak, že žaloba o určení vlastnického práva k pozemkům nacházejícím se v kat. úz. a obci Jáchymov (specifikovaným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně) byla v celém rozsahu zamítnuta. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že žalobní návrh není důvodný. Uzavřel, že aplikace ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, je v posuzované věci namístě, neboť žalovaný prokázal přechod předmětných nemovitostí ze strany státu do majetku obce. Ze skutkových zjištění (zejména z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 8. 6. 1949, č. j. 56.650/49-IX/B11, o určení zkonfiskovaných pozemků k zalesnění, a jeho příloh) odvolací instance dovodila, že žalovaná obec byla přídělcem sporného majetku a byly tak splněny podmínky zákonného přechodu vlastnictví podle

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž tomuto soudu vytkl nesprávnost jeho právního závěru v otázce přechodu vlastnického práva státu na obec ve smyslu Dovolatel především namítal, že žádná z předložených listin není podle svého obsahu přídělovým rozhodnutím, jež by dokládalo vlastnictví obce na základě citovaného restitučního ustanovení. Existence přídělu nebyla podle jeho názoru v řízení prokázána tak, jak požaduje a 4 Žádal proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolací instance a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považoval za věcně správné. Poukázal na skutečnost, že výčet listin prokazujících existenci přídělu, uvedený v , je demonstrativní. Navrhl, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (, ). Přípustnost dovolání opíral o diformitu rozsudků nižších instancí ve smyslu a dovolací důvody byly uplatněny podle , tj. pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, a dále ve smyslu , neboť podle názoru dovolatele vychází napadené rozhodnutí ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolání je přípustné.

Podle ustanovení platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – což dopadá i na projednávanou věc.

Dovolání však není důvodné.

Podle do vlastnictví obcí dnem 1. července 2000 přecházejí i nemovitosti vyjmenované v § 2 odst. 1 písm. a) až d), které byly obcím přiděleny jako přídělcům rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu vydaným podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. nebo dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., nebo byly vydány obcím podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 1 nebo § 2.

Podle přecházejí nemovitosti uvedené v odstavci 1 do vlastnictví obcí bez ohledu na to, že příslušná rozhodnutí o přídělu nebo přídělový plán byly vydány po 31. prosinci 1949, nebo k jejich vydání vůbec nedošlo.

Podle prokáží obce existenci přídělu podle odstavce 1 zejména a) vydanou přídělovouu svědčící obci nebo příslušnému národnímu výboru působícímu na území obce, b) schváleným přídělovým plánem, nebo c) schváleným grafickým přídělovým plánem.

Podle nelze-li příděl doložit listinami uvedenými v odstavci 3, považuje se za doklad o přídělu vyhotovená příslušným státním orgánem s uvedením jednacího čísla přídělového rozhodnutí, je-li z ní zřejmý rozsah přídělu i přídělce.

K otázce předložené k dovolacímu přezkumu Nejvyšší soud konstatuje, že účelem ustanovení , doplněného do citovaného předpisu (s účinností od 1. 7. 2000), bylo napravování sporných situací, mimo jiné i nedostatku rozhodnutí o přídělu. Cílem novely tedy bylo rovněž umožnit přechod nemovitostí ve vlastnictví České republiky do majetku obces ohledem na takový stav v dřívějším období, kdyk přídělu nebo k vydání přídělového plánu došlo až po 31. prosinci 1949 nebo k obojímu nedošlo vůbec (k tomu viz např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. ).

Výčet způsobů prokázání přídělu v je mimoto pouze demonstrativní a závěr o existenci přídělu zůstává věcí posouzení soudu. Byl-li v přílohách (přehled a soupis půdy) připojených k rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 8. 6. 1949, č. j. 56.650/49-IX/B11, o určení zkonfiskovaných pozemků k zalesnění, jako přídělce uveden žalovaný, a byl-li z nich zřetelně patrný i rozsah přídělu (zahrnující sporné nemovitosti), lze se ztotožnit s názorem odvolací instance o naplnění podmínek daných ustanovením Pakliže v dotčenéě nebylo vyznačeno číslo jednací přídělového rozhodnutí ( zákona), bylo by s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu – jak poznamenal i soud druhého stupně – přepjatým formalismem usuzovat, že tato skutečnost vede k neexistenci přídělu a k vyloučení přechodu vlastnictví ze státu na obec. Názoru o obecní restituci přisvědčuje i v řízení doložený přípis Místního národního výboru v Jáchymově ze dne 15. 11. 1947, z něhož je patrno, že příděl půdy pro žalovanou obec byl rozhodnutím příslušných orgánů pod č. j. 55.541/45-IX/B-6 schválen (viz skutková zjištění nižších instancí).

Odvolací soud tedy dospěl ke správnému právnímu závěru, pokud shledal, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem svědčí žalovanému. Předpoklady pro přechod majetku z České republiky na obec podle byly splněny.

Z výše uvedeného plyne, že uplatněné dovolací důvody nebyly naplněny, odvolací soud rozhodl ve věci správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl ( věta před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a Žalobci, jehož dovolání bylo zamítnuto, uložil dovolací soud povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Odměna za zastupování odpovídající předmětu řízení činí 10.000,- Kč (, ). K této částce bylo nutno přičíst náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( ) a 20 % DPH. V součtu tedy náklady řízení přiznané žalovanému činí 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle . V Brně dne 12. prosince 2012JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.předseda senátu