Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2867/2011

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 2867/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a.s. se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61 86 00 69, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovanému J. V., zastoupenému Mgr. Janem Krátkým, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, PSČ 293 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2011, č. j. -311, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. května 2010, č. j. -264, kterým Krajský soud v Hradci Králové ponechal co do částky 152.523,- Kč s 6% úrokem od 25. září 2002 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení („vyjma části poplatku, který se vrací“) v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 14. října 2003, č. j. -9 (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Šlo přitom v pořadí již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 20. září 2005, č. j. -91 (jímž původně ponechal směnečný platební rozkaz v uvedeném rozsahu v platnosti), odvolací soud usnesením ze dne 21. května 2007, č. j. -140, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud se především ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně námitky, že část směnkou zajištěné pohledávky žalobkyně zanikla v důsledku započtení vzájemné pohledávky žalovaného. Přitom zdůraznil, že k započtení na základě jednostranného právního úkonu může dojít jen tehdy, dojde-li takový projev vůle druhému účastníku. V projednávané věci však skutečnost, že dopisy ze dne 5. června 2002, 7. července 2002 a 6. srpna 2002, jež měly obsahovat úkon žalovaného směřující k započtení vzájemných pohledávek účastníků, se dostaly do dispoziční sféry žalobkyně, v řízení prokázána nebyla.

K námitkám nesprávného vyplnění blankosměnky a nepředložení směnky k placení odvolací soud – s odkazem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v ustanovení , (dále jen „ “) – nepřihlížel, neboť nebyly uplatněny v zákonné třídenní lhůtě od doručení směnečného platebního rozkazu.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení , Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Jakkoli dovolatel v dovolání avizuje (mimo jiné) uplatnění způsobilého dovolacího důvodu dle ustanovení , výhradami, podle kterých hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem „postrádá jakoukoliv logiku“, když listinné důkazy předložené žalobkyní odvolací soud „nadřazuje“ nad jiné v řízení provedené důkazy, dovolatel ve skutečnosti brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. , jež jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z pohledu výhrady, podle níž se odvolací soud nezabýval námitkou nesprávného vyplnění blankosměnky a jejího nepředložení žalovanému k placení. Uvedené námitky totiž nebyly (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li opak) obsaženy ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a soudy nižších stupňů k nim – se zřetelem ke koncentraci řízení o námitkách (srov. ustanovení , 4 ) – nemohly při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, přihlížet (k tomu, že směnečný platební rozkaz lze prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek srov. v soudní praxi např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. a ze dne 30. března 2010, sp. zn. , jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2006, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy, číslo 7, ročník 2007).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly [vyjádření k dovolání učinil předchozí advokát žalobkyně JUDr. Jaroslav Poláček až poté, co jeho plná moc zanikla (k tomu srov. ustanovení a plnou moc udělenou žalobkyní v průběhu dovolacího řízení JUDr. Ervínu Perthenovi na č. l. 354 spisu) a nákladem dovolacího řízení proto být nemůže].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2012

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu