Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4465/2010

U S N E S E N Í

Euroclaim Praha s. r. o.

H. J.

, zastoupené JUDr. Janou Černou, advokátkou se sídlem v Mariánských Lázních, Boženy Němcové 714/1A, pro 22.472,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 7. 2009, č. j. -41, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 29. 5. 2009, č. j. , jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že podmínky pro zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), dány nejsou, jelikož povinná kromě důchodu, z něhož jsou prováděny srážky k vydobytí vymáhané pohledávky, pobírá i mzdu, a že tedy je pohledávka oprávněné řádně uspokojována. Odvolací soud shodně se závěrem soudu prvního stupně uzavřel, že existence dalších čtyř výkonů rozhodnutí, případně exekucí, sama o sobě není důvodem k zastavení předmětné exekuce.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (aniž však vysvětluje, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí), povinná (oproti odvolacímu řízení nově) namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle dán není, jelikož povinná kromě důchodu, z něhož jsou prováděny srážky k uspokojení vymáhané pohledávky, pobírá i mzdu, a že tedy je pohledávka oprávněné řádně uspokojována, a že existence dalších čtyř výkonů rozhodnutí, případně exekucí, sama o sobě důvodem k zastavení předmětné exekuce není. Dále namítá chybné doručování písemností (usnesení o nařízení exekuce z 11. 8. 2006, č. j. -9, a exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Antonína Dohnala č. j. 014 Ex 5187/06-11). Označené y jí byly doručovány jako zásilka Poste Restante na poštu Cheb, PSČ 350 02, nikoli tedy na adresu Zelená 47/9, Hamrníky, Cheb, používanou v exekučním řízení. O nařízení exekuce se tak povinná dověděla až dne 28. 3. 2007 z „Oznámení o srážení srážek z důchodu,“ vydaného Českou správou sociálního zabezpečení. Stejně jako v odvolacím řízení povinná v dovolání uvádí, že v souzené věci je dán důvod pro zastavení exekuce podle pro její „nemajetnost“.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelé v dovolání označili (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Povinná, dovozující přípustnost dovolání z ustanovení , však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.

K její námitce, že exekuce by měla být zastavena podle , Nejvyšší soud poukazuje na své rozhodnutí z 31. 10. 2006, sp. zn. , v jehož odůvodnění s odkazem na tam uvedenou literaturu (Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376, , Komentář, II. díl, Panorama Praha, 1985, str. 235) vysvětlil, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých věcí, případně nemovitostí či podniku, a že naopak v exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu (zde důchodu) je aplikovat nelze, a to již proto, že srážky se opakují tak dlouho ( ), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady exekuce, zaplacena (nejedná-li se o situaci upravenou ustanovením , o kterýžto případ však v souzené věci nejde).

Námitka (vznesená navíc teprve v dovolání, tedy jako nepřípustné novum / /), že řízení bylo stiženo vadou, jež měla podle názoru povinné spočívat v chybném doručení jí uvedených písemností, je uplatnitelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle ; ten je však k založení přípustnosti dovolání podle (viz výše) nezpůsobilý. O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se přitom v souzené věci nejedná (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2012

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.předseda senátu