Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 416/2012

U S N E S E N Í

Stavební úřad Městského úřadu Rudná,

1) A. S.

,

2) J. S.

, zastoupeným Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, pro odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2011, č. j. -125, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2011, č. j. -125,

se ruší

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 výrokem I. usnesení ze dne 10. 9. 2010, č. j. -94, zastavil exekuci nařízenou svým usnesením z 11. 8. 2008, č. j. -9, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze z 30. 3. 2010, č. j. -60. Dospěl k závěru, že správní rozhodnutí, které je v dané věci exekučním titulem (jež nabylo právní moci 29. 4. 2004 a vykonatelnosti 29. 7. 2004), nemůže být podkladem pro exekuci v důsledku zániku vymáhaného nároku prekluzí, jež nastala 29. 7. 2007 podle ve znění účinném ke dni 5. 4. 2004, a k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti ( , , dále též jen „“). Ve výroku II. a III. rozhodl o nákladech řízení a nákladech exekuce a výrokem IV. zamítl návrh oprávněného na změnu exekutora, neboť důvody pro jeho změnu v důsledku zastavení odpadly.

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuce se nezastavuje. Uvedl, že odvolací soud se s námitkou prekluze vznesenou povinnými vypořádal již ve svém usnesení z 30. 3. 2010, č. j. -60, kdy předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí o nařízení exekuce. Odvolací soud dovodil, že exekuční titul nabyl právní moci 29. 4. 2004, a posoudil věc podle a , podle něhož exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do pěti let a provádět ji nejpozději do deseti let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně. Návrh na nařízení exekuce ze dne 30. 4. 2008 proto měl za včasný.

Povinní v dovolání, jehož přípustnost dovozují z , namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), je v příkrém rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (přitom odkázali zejména na usnesení sp. zn. a ) a je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud své odchýlení od ustálené judikatury a odlišný právní názor nijak nezdůvodnil. Uvedli, že exekuční titul byl vydán za účinnosti , přičemž podle jeho v projednávané věci tříletá prekluzívní lhůta, v níž lze rozhodnutí vykonat, uplynula 29. 7. 2007. Návrh na nařízení exekuce byl podán 27. 5. 2008, tj. po uplynutí této lhůty. Aplikace a je nesprávná. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání je přípustné podle a odst. 3 a ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „“), a je i důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu o tom, že v exekuci vymáhaný nárok dosud nezanikl prekluzí, a proto ani není dán důvod k zastavení exekuce.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 83/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek posuzoval obdobnou situaci, kdy byla vymáhána pokuta uložená v blokovém řízení podle a násl. , který v stanovil pětiletou prekluzívní lhůtu k výkonu rozhodnutí. Uvedené ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2006 zrušeno, aniž by přechodná ustanovení upravila, jak se posuzuje lhůta, která počala běžet před tímto datem. Nejvyšší soud zde přijal závěr, že není-li stanoveno jinak, posuzuje se lhůta, v níž lze správní rozhodnutí vykonat - jako vlastnost exekučního titulu, podle právního předpisu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno (přičemž rozhodné je znění předpisu účinné v době vydání rozhodnutí). Z tohoto rozhodnutí již Nejvyšší soud vycházel například i ve svém usnesení z 23. 2. 2011, sp. zn. , v němž (jako v nyní projednávané věci) řešil vymáhání povinnosti k odstranění části stavby, jež byla uložena stavebním úřadem.

V projednávané věci je exekučním titulem rozhodnutí Městského úřadu Rudná, stavebního úřadu, ze dne 5. 4. 2004, č. j. 440/rozh/03/Ky, v právní moci 29. 4. 2004, jež stanovilo lhůtu pro odstranění stavby do tří měsíců ode dne nabytí právní moci usnesení; vykonatelnosti tak nabylo 29. 7. 2004. Protože za dané situace je nutné posoudit lhůtu, v níž lze toto rozhodnutí vykonat, podle předpisu, na jehož základě bylo vydáno ( ), bylo třeba - jak správně uzavřel soud prvního stupně - vykonat je do 29. 7. 2007, kdy musela být exekuce také ukončena.

Protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

Nejvyšší soud rovněž s ohledem na označení oprávněné osoby připomíná, že stavební úřad tvoří organizační složku Městského úřadu v Rudné.

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího ( odst. l věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová

předsedkyně senátu