Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3312/2019

-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – České inspekce životního prostředí, se sídlem v Praze 9, Na břehu 267, identifikační číslo osoby 41693205, zastoupené Mgr. Janem Škopem, advokátem se sídlem v Praze 5, Slivenecká 6, proti povinné CZ GOLF INVESTMENT, a. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, identifikační číslo osoby 25986228, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Lhotským, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. -73, t a k t o :

I. Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2019, č. j. -54, kterým byla exekuce zastavena (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud s přihlédnutím k dosavadní judikatuře, kterou je možné použít i přes změnu exekučního řádu účinnou od 1. 1. 2013, dospěl k závěru, že nárok oprávněné plynoucí z exekučních titulů (rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2009, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR02/0617749.003/08/UJU, ve spojení s rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2012, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR03/0617749.003/12/UJU) zanikl uplynutím prekluzivní lhůty, aniž by byla exekuce nařízena. Vycházel z , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), podle kterého je pro zachování prekluzivní lhůty rozhodující nařízení exekuce, nikoliv zahájení. Přitom k tomu, aby byla zachována pětiletá lhůta, ve které exekuční správní orgán může nejpozději exekuci nařídit, musí v této lhůtě exekuční příkaz nabýt právní moci, přičemž nařízením exekuce je myšleno vydání exekučního příkazu. V projednávaném případě prekluzivní lhůta uplynula ke dni 1. 1. 2019. Na základě výše uvedeného odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl správně, když exekuci zastavil.

2. Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla za stávající právní úpravy vyřešena. Jde o posouzení vzájemného vztahu norem upravujících správní exekuci podle a exekuci podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále rovněž „e. ř.“) s přihlédnutím k průběhu novelizací těchto právních předpisů, které mají dle názoru dovolatelky význam v otázce prekluze nároku oprávněné v exekučním řízení. Za spornou otázku považuje určení okamžiku „nařízení exekuce“ podle e. ř. ve vztahu k . Namítá, že soud nesprávně posoudil vztah vůči e. ř. pro případy, kdy správní orgán neprovádí správní exekuci sám, ale využije možnost požádat o provedení exekutora. Je nutné přihlédnout ke kombinaci procesní úpravy správní exekuce a exekuce řídící se e. ř. a k zásadní změně e. ř. v otázce nařizování exekuce dané novelou e. ř., účinnou od 1. 1. 2013. Před touto novelou nařizoval exekuci dle e. ř. exekuční soud. Dle této úpravy by tedy byla exekuce nařízena včas. Po novele se po formální stránce za „nařízení exekuce“ považuje úkon exekutora dle e. ř. Ustanovení mělo v době svého vzniku vazbu ke zrušenému e. ř., tedy k „obecnému“ nařízení exekuce soudem. Dovolatelka považuje judikáty, o které opřel odvolací soud své rozhodnutí, jsou zastaralé a nereflektují konkrétní okolnosti případu. Na základě výše uvedeného navrhuje, aby dovolací soud rozhodl, že se usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu zrušují, „žaloba na zastavení exekuce“ se zamítá a povinný je povinen zaplatit oprávněnému náhradu nákladů řízení.

3. Povinná ve svém vyjádření k dovolání sděluje, že v případě oprávněnou nastolené nevyřešené otázky se nejedná o otázku spornou, jelikož § 47 odst. 2 e. ř. explicitně stanoví, že účinky nařízení exekuce nastávají vydáním exekučního příkazu. Výklad oprávněné, že účinky nařízení exekuce má již pověření exekutora podle e. ř., je v rozporu s doslovným zněním zákona ( e. ř.). V této souvislosti povinná konstatuje, že i správní exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu a nic jako „obecné“ zahájení exekuce nezná. Povinná navrhuje, aby soud dovolání zamítl.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále jen „“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz e. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání je přípustné ( ), není však důvodné.

5. Podle exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje

a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, nebo

b) osoba oprávněná z exekučního titulu.

Podle odst. 2 téhož ustanovení správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.

6. Podle exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně.

7. Podle § 44 odst. 3 e. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.

8. Podle e. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „e. ř.“), má exekuční příkaz účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle . Podle exekučního příkazu nelze exekuci provést před a) uplynutím lhůty podle , b) právní mocí rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl podán ve lhůtě podle písmene a), c) zápisem doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí podle , d) právní mocí exekučního příkazu.

9. V posuzované věci byla exekučními tituly rozhodnutí České inspekce životního prostředí (viz výše bod 1). Jelikož se jedná o rozhodnutí správní, platí, že se posuzují podle toho předpisu, na jehož základě byla vydána. Podle tohoto předpisu se posuzují i otázky, jež jsou pro nucený výkon správního rozhodnutí relevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. ); v tomto případě tedy podle . Ten stanoví, že správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně (srov. ).

Na základě tohoto ustanovení je nutno se nejprve zabývat, podle jaké právní úpravy se v tomto případě posuzuje okamžik nařízení exekuce, jestliže se dovolatel domnívá, že se má aplikovat e. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, kdy exekuci nařizoval soud. Vedle provedení exekuce exekučním správním orgánem umožňuje rovněž provedení exekuce soudem nebo soudním exekutorem (srov. ). V posuzovaném případě byl o provedení exekuce požádán soudní exekutor. Právní úpravu provedení exekuce prostřednictvím soudního exekutora obsahuje e. ř. Předmětná exekuce byla zahájena (exekuční návrh došel exekutorovi) dne 17. 12. 2018, tedy až po novele exekučního řádu (účinné od 1. 1. 2013). Toto znění e. ř. (účinné od 1. 1. 2013) je také nutné na daný případ použít. Ustanovení e. ř. pak jednoznačně stanoví, že exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle . Tato rovnost znamená, že všude tam, kde procesní (a jiné) předpisy spojují určité právní účinky s tím, že bylo vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí postihující určitý majetek nebo určující způsob výkonu rozhodnutí, nastávají vydáním exekučního příkazu stejné právní následky. Jedná se o specifické vyjádření principu uvedeného v e. ř., neboť na rozdíl od usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud pověří exekutora vedením exekuce bez bližší specifikace, jakým způsobem bude exekuce prováděna, což určuje exekutor až v exekučním příkazu, a tím dovršuje proces zahájení exekuce ve vztahu k určitému způsobu provedení (srov. Kasíková, M., Jirmanová, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 301). Je tedy nepochybné, že exekuce může být v tomto případě nařízena pouze vydáním exekučního příkazu, který k tomu, aby byla uvedená pětiletá lhůta zachována, musí v této lhůtě nabýt právní moci (srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: . Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 650-652). Ke zjištění, zda již uplynuly prekluzivní lhůty stanovené v ustanovení , je poté potřeba se zabývat lhůtou k dobrovolnému plnění povinnosti stanovené exekučním titulem. Tato skutečnost vyplývá z exekučního titulu. Podle rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2009, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR02/0617749.003/08/UJU, ve spojení s rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2012, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR03/0617749.003/12/UJU lhůta k dobrovolnému plnění uplynula 1. 1. 2014. Ze zjištění odvolacího soudu je nepochybné, že v době jeho rozhodování (tedy k 13. 6. 2019) nebyl vydán žádný exekuční příkaz k vymožení předmětného nepeněžitého plnění. Pětiletá prekluzivní lhůta, do které mohl exekutor nařídit exekuci (resp. vydat exekuční příkaz, který by v této lhůtě také nabyl právní moci) tak uplynula 1. 1. 2019.

10. Závěr odvolacího soudu ohledně posouzení prekluzivní lhůty je tak správný.

11. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné podle ustanovení zamítl.

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Povinná měla ve věci plný úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za jeden úkon právní služby advokáta (sepis vyjádření k dovolání ze dne 17. 9. 2019) ve výši 750 Kč [, , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( a 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést ( ), ve výši 220,50 Kč, celkem tedy ve výši 1271 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 6. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu