Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 548/2012

26

Cdo 548/2012

ROZSUDEK

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště České Budějovice, Prokišova 5, České Budějovice, proti žalované

ŠEJKO s.r.o.

, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova 710/31, IČ: 15771423, zastoupené JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Náměstí Přemysla Otakara II. 36, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. října 2011, č. j. -97, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. října 2011, č. j. -97,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala (žalobou podanou dne 25. ledna 2011 u Okresního soudu v Českém Krumlově /soudu prvního stupně/), aby žalované byla uložena povinnost vyklidit

„pozemek - stavební parcelu č. 356, zapsanou na LV č. 60000 pro obec Český Krumlov a k.ú. P. – D.“

(dále jen „předmětný pozemek“, resp. „pozemek“). V žalobě mimo jiné uvedla, že je nucena ji podat s ohledem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť – z důvodů v ní rozvedených – nemůže akceptovat (další) obnovení nájmu předmětného pozemku (za týchž podmínek) pro žalovanou, která pozemek užívá i po skončení nájmu k 31. prosinci 2010.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. června 2011, č. j. -70, žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost předmětný pozemek vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

Z provedených důkazů vzal za zjištěno, že žalobkyně jako vlastnice pozemku a jeho pronajímatelka a žalovaná jako nájemkyně a vlastnice budovy postavené na pozemku uzavřely dne 22. prosince 2004 smlouvu o nájmu předmětného pozemku (dále jen „Nájemní smlouva“) na dobu určitou od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2009. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že užívala-li žalovaná předmětný pozemek i po uplynutí sjednané doby nájmu (tj. po 31. prosinci 2009) a žalobkyně proti ní nepodala do třiceti dnů žalobu na vyklizení u soudu, Nájemní smlouva se od 1. ledna 2010 obnovila podle § 676 odst. 2 obč. zák. o jeden rok, přičemž nájemní poměr pak skončil dne 31. prosince 2010. Uzavřel, že poté se již obnovit nemohla, jelikož jejímu obnovení žalobkyně zabránila právě žalobou podanou v dané věci; ostatně jiným způsobem by se ukončení nájemního poměru k pozemku ani nedomohla. Proto žalobě vyhověl, aniž pokládal za významné tvrzení žalované, že na nezastavěné části pozemku nemá umístěny žádné (movité) věci a ani ji neužívá.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. října 2011, č. j. -97,

citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic před soudy obou stupňů.

Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, avšak na jeho základě dospěl k odlišným právním názorům na možnost obnovení Nájemní smlouvy podle obč. zák. Podle jeho názoru obnovování Nájemní smlouvy podle citovaného ustanovení bránila v případě, kdy je předmětem nájmu pozemek ve vlastnictví státu, speciální právní úprava obsažená v , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); nájemní poměr k pozemku tudíž musel v důsledku toho zaniknout uplynutím sjednané doby nájmu k 31. prosinci 2009. Přes to však vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že vyklizovací žalobu (jako prostředek, který měl zabránit obnovování Nájemní smlouvy) pro „nadbytečnost“ zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod podle V dovolání především namítla, že byť vlastníkem pozemku a jeho pronajímatelem je stát, nemůže právní úprava obsažená v ustanovení bránit obnovování nájmu podle obč. zák., neboť

„v případě připuštění opačného názoru by vznikla nepřípustná nerovnost mezi jednotlivými subjekty nájemního vztahu“

. Podle jejího mínění se tedy Nájemní smlouva (uzavřená na dobu určitou od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2009) obnovila dne 1. ledna 2010 o jeden rok; dalšímu obnovení Nájemní smlouvy za týchž podmínek o jeden rok zabránila žaloba na vyklizení podaná v lednu 2011. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozsudkem, byť podle jejího přesvědčení měl odvolací soud zamítnout vyklizovací žalobu zejména

„pro nemožnost uložit … povinnost vyklidit pozemek zastavěný … stavbou, která není stavbou nepovolenou“

. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), jednající v dovolacím řízení prostřednictvím zaměstnance s právnickým vzděláním ( a 2 písm. b/ ), a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou je řízení v dané věci postiženo.

Podle judikatury Nejvyššího soudu tzv. jinou vadou řízení je též nepřezkoumatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí pro věcný nebo logický rozpor mezi výrokem rozhodnutí a jeho odůvodněním (srov. usnesení ze dne 26. září 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 194 v sešitě č. 10 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod C 1444 ve svazku 20 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a dále např. rozsudky ze dne 27. října 2005, sp. zn. , a ze dne 4. března 2008, sp. zn. ).

Ustálená soudní praxe dovodila, že základním předpokladem pro poskytnutí ochrany podle § 126 odst. 1 obč. zák. je – vedle prokázání vlastnického práva žalobce – též prokázání skutečnosti, že žalovaný neoprávněně do výkonu jeho vlastnického práva zasahuje (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 19. června 2003, sp. zn. , uveřejněné pod C 2006 ve svazku 26 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 10. srpna 2005, sp. zn. , z 20. února 2008, sp. zn. , a z 14. dubna 2011, sp. zn. ).

V posuzovaném případě jde o řízení, v němž se dovolatelka (vlastnice předmětného pozemku) domáhala vyklizení žalované z předmětného pozemku s odůvodněním, že po skončení nájemního poměru (obnoveného o jeden rok) založeného Nájemní smlouvou ho užívá bez právního důvodu; šlo tudíž o nárok na ochranu vlastnického práva podle § 126 odst. 1 obč. zák. Jestliže odvolací soud žalobu na vyklizení pozemku zamítl přes to, že dovodil, že žalované již nesvědčí právní titul k jeho užívání (neboť nájemní poměr k pozemku zanikl /a neobnovil se ani o jeden rok podle § 676 odst. 2 obč. zák./ dokonce k 31. prosinci 2009 uplynutím sjednané doby nájmu), je uvedené (zamítavé) rozhodnutí v logickém rozporu s jeho odůvodněním, neboť táž okolnost, jež zakládá právo na ochranu vlastníka (§ 126 odst. 1 obč. zák.) domáhajícího se vyklizení nemovitosti (zde pozemku), nemůže být současně důvodem k odepření tohoto práva (v tomto případě pro „nadbytečnost“).

Lze uzavřít, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro logický rozpor mezi jeho měnícím (zamítavým) výrokem a odůvodněním. Řízení před odvolacím soudem tudíž trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Nejvyšší soud proto podle věty za středníkem rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta první ), aniž se – pro předčasnost – zabýval uplatněným dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci podle

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že již v rozsudku ze dne 6. října 2003, sp. zn. , uveřejněném pod C 2188 ve svazku 27 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud České republiky dovodil, že žaloba na vyklizení pozemku poskytuje vlastníku pozemku ochranu proti tomu, kdo má neoprávněně na tomto pozemku umístěny věci movité, příp. tento pozemek užívá; nedotýká se věci nemovité, nacházející se na pozemku a náležející tomu, kdo má pozemek vyklidit. Vlastník pozemku se může domáhat jeho vyklizení bez ohledu na to, zda se na uvedeném pozemku nachází rovněž nemovitá stavba náležející osobě, proti které žaloba na vyklizení směřuje.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. září 2012

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu