Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 200/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud – podle znění výroku dovoláním napadeného rozhodnutí – potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh oprávněného, aby byl výkon rozhodnutí vyklizením bytu proveden. V odůvodnění svého usnesení se (výhradně) zabýval okolnostmi doručení rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnému, aby na tomto základě dospěl k závěru, že jeho odvolání bylo podáno opožděně. Odvolací soud pak uvedl, že proto – s odkazem na ustanovení – odvolání odmítl.

Oprávněný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné, jelikož jeho odvolání bylo „ve skutečnosti“ odmítnuto, namítl existenci vad podle a podle a d/ a odvolacímu soudu oponoval tvrzením, že pro náhradní doručení rozhodnutí soudu prvního stupně nebyly splněny zákonné předpoklady; je totiž připraven prokázat, že v době doručení se v místě svého bydliště nezdržoval.

Podle názoru povinné, vtěleného do vyjádření k dovolání, není dovolání přípustné.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1. 1. 2001 – dále jen „”).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští ( ). Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání.

V usnesení ze dne 30.4.1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha jiných rozhodnutích, vyjádřil Nejvyšší soud názor, že pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem ve smyslu ustanovení měnícím, není rozhodující, jak jej odvolací soud označil (jak formuloval rozsudečný výrok, resp. zda postupoval podle nebo ), ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně.

Tato zásada se sice v dané věci přímo neprosadí, neboť nemůže být splněn předpoklad adekvátního srovnání rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího (rozhodnutí odvolacího soudu se na rozdíl od rozhodnutí soudu prvního stupně nevyjadřuje k věci samé), její význam přesto nelze přehlížet, neboť vystihuje obecně to, že v rovině hodnocení přípustnosti dovolání má přednost hledisko materiální (věcné, tj. jak fakticky byly soudními rozhodnutími upraveny vztahy účastníků řízení) před hlediskem formálním (procesním, tj. jak byla rozhodnutí procesně vyjádřena).

Postavení účastníka řízení – ve vztahu k podmínkám přípustnosti dovolání – nemůže být závislé na tom, zda odvolací soud (nesprávně) rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, ačkoli důsledkem jeho závěrů vyjádřených v odůvodnění mělo být (správně) rozhodnutí, jímž by odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl.

Izolovaně pojímaná priorita výroku rozhodnutí oproti jeho odůvodnění se uplatňuje v jiných souvislostech (, ).

Pro úsudek o tom, zda dovolání je přípustné, je tedy namístě v daném případě vycházet z toho, že odvolací soud – po rozhodné (obsahové) stránce – odvolání odmítl, v důsledku čehož, jak správně uvádí dovolatel, je dovolání podle citovaného přípustné.

Dovolání je i důvodné.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; k vadám zmatečnostním ( ) a k jiným vadám řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Tím spíše se jí musí dovolací soud zabývat, byla-li – jako v daném případě – tato vada řízení (jiná než v vyjmenovaná) výslovně namítnuta ( ).

Podle konstantní soudní praxe je totiž tzv. jinou vadou řízení též to, že opravným prostředkem napadané rozhodnutí je nepřezkoumatelné (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24.2.1993, sp. zn. , uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 19/1993). Nepřezkoumatelné je rozhodnutí i tehdy, jestliže mezi výrokem rozhodnutí a jeho odůvodněním je věcný nebo logický rozpor.

V dané věci – ve vztahu k napadenému rozhodnutí – je existence tohoto rozporu evidentní; odvolací soud na jedné straně (v odůvodnění rozhodnutí) dovozuje, že odvolání, o kterém rozhodoval, je opožděné (pročež se jím nezabýval věcně), na straně druhé (formulací výroku) dává najevo, že se jím přesto věcně zabýval, předpokladem čehož je, že odvolání - oproti tomu - posoudil jako včasné.

Rozhodnutí, jež tímto rozporem trpí, musí být – už z principiálních důvodů – odstraněno; tím spíše, že odvolací soud, výslovně vyzván, důvod k opravě rozhodnutí (vydání opravného usnesení) neseznal.

Sama přítomnost vady podle , je již okolností, pro kterou napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být posouzeno jako správné, pročež je Nejvyšší soud – podle – nemohl než zrušit, a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( )

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (, věta třetí, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2002

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu