Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4288/2011

U S N E S E N Í

Mgr. T. J.

Základní škole Brno, Pavlovská 16, příspěvkové organizaci

se sídlem v Brně, Pavlovská č. 576/16, IČO 44994036, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, o určení, že pracovní poměr trvá, a o náhradu mzdy, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. května 2006, č.j. -187 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. ledna 2007 č.j. -218, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2010 č.j. -59, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 25.5.2006 č.j. -187 zamítl "návrh, aby bylo rozhodnuto předběžným opatřením, že v souladu se má žalovaná žalobkyni platit finanční prostředky k živobytí ve výši minimální mzdy 5.700,- Kč, vždy do 5tého dne v měsíci, počínaje 23.6.2003 do doby, než jí umožní pokračovat v práci, dle platné pracovní smlouvy", a odmítl "návrh měsíčně odvádět za žalobkyni pojistné na zdravotní a sociální pojištění z minimální měsíční mzdy 5.700,- Kč do doby, než jí bude umožněno pokračovat v práci", a "návrh, aby bylo rozhodnuto, že rozvázání pracovního poměru se žalobkyní bez písemné výpovědi a bez opory o konkrétní zákonný důvod je neplatné a pracovní poměr uzavřený se žalobkyní na dobu neurčitou u žalované trvá", a rozhodl, že "řízení o náhradu mzdy" se vylučuje ke "zvláštnímu projednání". Dospěl k závěru, že k nařízení předběžného opatření, aby žalovaná platila žalobkyni "finanční prostředky k živobytí ve výši minimální mzdy 5.700,- Kč", nebyly splněny "základní předpoklady", že návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření, aby žalovaná byla povinna "měsíčně odvádět za žalobkyni pojistné na zdravotní a sociální pojištění z minimální měsíční mzdy 5.700,- Kč do doby, než jí bude umožněno pokračovat v práci", je neurčitý a že žalobkyně přes opakované výzvy soudu prvního stupně a poučení o následcích jejich nesplnění nedoplnila své podání v části, kterou se domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru a určení, že pracovní poměr trvá, o uvedení "úkonu o skončení pracovního poměru" a skutkových tvrzení "svědčících o skutečnosti, že její pracovní poměr trvá", a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Městský soud v Brně usnesením ze dne 1.6.2006 č.j. -194 odmítl "návrh, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu ušlé mzdy po dobu od 1.6.2000 do dne obnovení pracovní činnosti, částku, kterou vypočítá soud", a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 3.025,- Kč k rukám advokáta JUDr. Ivana Dorovského. Shledal, že v řízení nelze pokračovat ani ohledně náhrady mzdy, neboť žalobkyně přes výzvu soudu prvního stupně a poučení o následcích jejího nesplnění nedoplnila své podání ani v této části.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3.1.2007 č.j. -218 potvrdil usnesení městského soudu ze dne 25.5.2006 č.j. -187 ve výrocích o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, "že v souladu se má žalovaná žalobkyni platit finanční prostředky k živobytí ve výši minimální mzdy 5.700,- Kč", a o odmítnutí návrhu, "aby bylo rozhodnuto, že rozvázání pracovního poměru se žalobkyní bez písemné výpovědi a bez opory o konkrétní zákonný důvod je neplatné a pracovní poměr uzavřený se žalobkyní na dobu neurčitou u žalované trvá", zrušil usnesení městského soudu ve výroku o odmítnutí návrhu "měsíčně odvádět za žalobkyni pojistné na zdravotní a sociální pojištění z minimální měsíční mzdy 5.700,- Kč do doby, než jí bude umožněno pokračovat v práci", věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, odmítl jako nepřípustné odvolání proti výroku usnesení městského soudu, kterým bylo rozhodnuto, že "řízení o náhradu mzdy" se vylučuje ke "zvláštnímu projednání", a rozhodl, že usnesení městského soudu ze dne 1.6.2006 č.j. -194 se pro nepřezkoumatelnost zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací městskému soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v části podání, kterou se domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru a určení, že pracovní poměr trvá, žalobkyně ani přes výzvu soudu "žalobu nedoplnila tak, aby byla projednatelná", a proto městský soud postupoval v souladu s ustanovením , když návrh žalobkyně v tomto rozsahu odmítl. Odvolací soud shledal správným též závěr městského soudu, že k nařízení předběžného opatření, aby žalovaná platila žalobkyni "finanční prostředky k živobytí ve výši minimální mzdy 5.700,- Kč", nebyly splněny předpoklady, neboť vzhledem k odmítnutí podání žalobkyně ohledně určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru a určení, že pracovní poměr trvá, žalobkyně neosvědčila důvodnost svého nároku na náhradu mzdy.

Městský soud v Brně poté usnesením ze dne 26.6.2007 č.j. -232 opětovně odmítl návrh "měsíčně odvádět za žalobkyni pojistné na zdravotní a sociální pojištění z minimální měsíční mzdy 5.700,- Kč do doby, než jí bude umožněno pokračovat v práci", a rozhodl, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto "zvláštním usnesením". Uvedl, že žalobkyně "ani po poučení podle žalobu v této části řádně nedoplnila".

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.8.2007 č.j. -241 usnesení městského soudu potvrdil, neboť je shledal věcně správným.

Žalobkyně podala u Městského soudu v Brně dne 21.3.2007 žalobu na obnovu řízení proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25.5.2006 č.j. -187 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.1.2007 č.j. -218. Odůvodnila ji zejména tím, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. Miluše Říčková "odmítla věcně projednat spor", že o návrhu na vydání předběžného opatření "rozhoduje již sedmý rok", že po celou dobu řízení "ponechala žalobkyni bez jakýchkoliv finančních prostředků k živobytí", že činí "protiprávní a protiústavní nátlak" na žalobkyni a její obecnou zmocněnkyni, aby si "přibraly advokáta", že usnesením ze dne 25.5.2006 "hrubě protiprávně" odmítla její "řádný žalobní návrh", který "v hrubém rozporu s " odmítl svým usnesením ze dne 3.1.2007 věcně projednat i odvolací soud, že opakované žádosti žalobkyně o přikázání věci jinému soudci a její návrh na delegaci věci jinému soudu odvolací soud "protiprávně odmítl" a že o "nedostatečnosti" řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. "nevyvratitelně svědčí" skutečnost, že odvolací soud zrušil téměř 80% usnesení vydaných soudem prvního stupně. Žalobkyně současně navrhla, aby předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. Miluše Říčková byla vyloučena z "konání řízení a rozhodování ve věci".

Městský soud v Brně usnesením ze dne 17.4.2008 č.j. -10 žalobu na obnovu řízení "v pracovněprávní věci vedené pod sp. zn. " zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že žaloba na obnovu řízení není přípustná ve smyslu ustanovení , neboť řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. "neskončilo meritorně".

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29.7.2010 č.j. -59 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že nebyly dány důvody pro obnovu řízení "vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. " uvedené v ustanovení , neboť v řízení bylo rozhodnuto o odmítnutí žaloby pro její "neprojednatelnost" a nikoli ve věci samé. K námitce podjatosti soudkyně JUDr. Miluše Říčkové odvolací soud uvedl, že v usnesení ze dne 12.11.2009 dospěl k závěru, že uvedená soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítala, že z hlediska ustanovení není podstatné, "jakým způsobem bylo rozhodnuto", nýbrž že bylo rozhodnuto o "samotném předmětu řízení"; žaloba na obnovu řízení "nesmí směřovat proti výroku rozhodnutí, který se netýkal předmětu řízení, např. tedy proti nákladovému výroku". Žalobkyně dále namítala, že o její žádosti o osvobození od soudních poplatků a o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Miluše Říčkové obsažených v žalobě na obnovu řízení bylo rozhodnuto až po rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby. Žalobkyně dovozuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu z ustanovení a a navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení , a v

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží [ , a ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), a ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení , a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Protože dovolání může být podle ustanovení , a přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]; z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], lze - jak vyplývá ze znění ustanovení - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) Dovolací důvod uvedený v ustanovení totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě nesprávného postupu soudu z hlediska zachování (dodržení) procesněprávních předpisů. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolací důvod podle ustanovení způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé (v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení) ve smyslu ustanovení , a po právní stránce zásadní význam.

Žalobkyně ve svém dovolání mimo jiné namítá vady řízení spočívající v tom, že o její žádosti o osvobození od soudních poplatků a o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Miluše Říčkové obsažených v žalobě na obnovu řízení bylo rozhodnuto až po rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby; tím uplatnila dovolací důvod podle ustanovení I kdyby (snad) byly její výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce.

Podle ustanovení žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé,

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Podle ustanovení žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že žaloba na obnovu řízení je v koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky - odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.1.2011 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.1.2012 sp. zn. ).

Pro žalobu na obnovu řízení je charakteristické, že může směřovat jen proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a kterým bylo (současně) rozhodnuto o věci samé. Pojem "věc sama" je vykládán jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede. Ve sporném řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou ( ), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.8.1997 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu spisu - bylo v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. usnesením městského soudu a usnesením krajského soudu napadenými žalobou na obnovu řízení rozhodnuto o zamítnutí (odmítnutí) návrhů žalobkyně na vydání předběžných opatření, o odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení a které nebylo přes výzvu předsedy senátu řádně opraveno nebo doplněno a pro jehož nedostatky nebylo možné v řízení pokračovat ( ), a o vyloučení věci k samostatnému řízení ( ). Protože žádným z těchto rozhodnutí nebylo věcně rozhodnuto o nárocích, které žalobkyně uplatnila v podání, jímž bylo zahájeno řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. a jímž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, určení, že pracovní poměr trvá, a náhrady mzdy (uvedená rozhodnutí nestanoví práva a povinnosti žalobkyně a žalované vyplývající z jejich pracovního poměru), není žádné z těchto rozhodnutí usnesením ve věci samé, proti kterému by byla ve smyslu ustanovení přípustná žaloba na obnovu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu ze shora uvedených východisek, vyjadřujících ustálenou judikaturu soudů, vychází, nemůže mít po právní stránce zásadní význam. Z toho vyplývá, že dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení , a Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení, podle něhož je dovolání proti němu přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.6.2002 sp. zn. uveřejněné pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. září 2012

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu