Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1852/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Z. S., bytem v K., adresa pro doručování: K.,zastoupené JUDr. Ivo Hamou, advokátem se sídlem v Krnově, nám. Minoritů 13, proti žalovaným 1/ V. V. a 2/ Mgr. L. V., oběma bytem v K., zastoupeným JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem v Krnově – Pod Cvilínem, Horní 1084/16, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2010, č. j. -177, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. července 2008, č. j. -115, zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni vyklidit

„nebytový prostor o výměře 120 m2 v domě v katastrálním území K. – H. P. vydražený žalobkyní v dražbě dne 9. 11. 1991“

(dále jen „předmětný nebytový prostor“, resp. „nebytový prostor“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. září 2010, č. j. -177, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej zpochybnit, neboť v daném případě se nepřihlíží k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „ “ / věta za středníkem /) odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – dovodil, že žalobkyně není v dané věci aktivně věcně legitimována a nemůže se tudíž úspěšně domáhat žalobou (obdobnou žalobě vlastnické) ochrany před neoprávněnými zásahy žalovaných do (tvrzeného) nájemního práva k předmětnému nebytovému prostoru podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Podle jeho názoru je tomu tak proto, že její nájemní právo (založené nájemní smlouvou na dobu neurčitou ze dne 13. listopadu 1991) zaniklo zničením nebytového prostoru ve smyslu , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “), který se v důsledku stavebních úprav provedených žalovanými v roce 2000 (jež vedly k vytvoření jediného nebytového prostoru v domě spojením dvou samostatných /od sebe oddělených/ nebytových prostor) v předmětném domě již fakticky nenacházejí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně – nezastoupena advokátem – včasné dovolání, které následně (ve lhůtě podle věty druhé ) doplnila podáním ustanoveného advokáta o údaje o tom, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá. V dovolání – z důvodů v něm rozvedených – vyjádřila zejména nesouhlas s právním názorem, že není v daném případě oprávněna (aktivně věcně legitimována) domáhat se vyklizení předmětného nebytového prostoru žalobou obdobnou žalobě vlastnické podle obč. zák. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání se žalovaní prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili.

Podáním ze dne 6. června 2011 pak žalobkyně navrhla, aby s projednávanou věcí byly ke společnému řízení spojeny věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. a . Uvedené věci však s projednávaným případem skutkově nesouvisejí, a proto je Nejvyšší soud ke společnému řízení s touto věcí nespojil (podle ve spojení s ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ (ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Ustanovení § 126 odst. 2 obč. zák. dává oprávněnému detentorovi (zejména nájemci) věci právo na ochranu proti zásahům do jeho práva obdobné právu vlastníka na ochranu proti neoprávněným zásahům do vlastnického práva ze strany třetích osob (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. prosince 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 931 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a ze 14. prosince 2005, sp. zn. ). Aktivní věcná legitimace v řízení o žalobě obdobné žalobě vlastnické ve smyslu § 126 odst. 2 obč. zák. tedy svědčí oprávněnému detentorovi (nájemci) věci.

Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 1. září 2005, sp. zn. , uveřejněném pod C 3754 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dovodil, že je-li předmětem nájmu, respektive právního vztahu obdobného, určitý prostor (část stavby), je třeba za jeho zničení ve smyslu § 680 odst. 1 obč. zák. považovat nejen fyzický zánik stavby, v níž se prostor nachází, ale též takovou stavební úpravu této stavby, že se v ní uvedený prostor již nadále fakticky nenachází. Okolnost, zda si tento prostor zachoval své stavebnětechnické určení podle původního kolaudačního rozhodnutí či zda byl rekolaudován, není již v tomto směru významná. Rozhodující je, zda takový prostor fyzicky existuje (obdobně jako je v právní praxi obecně uznávána teze, že i nezkolaudovaná, popřípadě nepovolená stavba existuje a je předmětem občanskoprávních vztahů, zejména předmětem vlastnictví). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích z 21. března 2007, sp. zn. , z 26. února 2008, sp. zn. , a z 18. října 2011, sp. zn. , a sdílí ho i v poměrech právní úpravy zániku nájmu nebytových prostor obsažené v ustanovení

Odvolací soud se proto od uvedené judikatury neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem ustálené soudní praxe), jestliže na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť ve shodě s ním dovodil, že žalobkyně není oprávněna (aktivně věcně legitimována) domáhat se vyklizení předmětného nebytového prostoru žalobou obdobnou žalobě vlastnické podle obč. zák. proto, že její nájemní právo k nebytovému prostoru zaniklo jeho zničením ( ).

Bylo-li ve vztahu k uvedenému právnímu názoru v dovolání rovněž namítáno, že „došlo k vydržení věci (míněno patrně předmětného domu)ve smyslu ust. § 134 obč. zák.“, je zapotřebí zdůraznit, že v dovolacím řízení lze přezkoumat pouze správnost právních závěrů, které odvolací soud přijal; „neexistující“ právní závěry nelze přezkoumávat. Uvedené v plném rozsahu platí ve vztahu k této dovolací námitce – odvolací soud totiž žádný závěr s odkazem na ustanovení § 134 obč. zák. neučinil. Nad rámec toho lze poznamenat, že v projednávaném případě – s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu – nelze o vydržení předmětného domu žalobkyní vůbec uvažovat.

Zbývá dodat, že je-li napadené rozhodnutí založeno na právním závěru, že žalobkyně není v daném sporu aktivně věcně legitimována, tj. na závěru, jenž sám o sobě vede k zamítnutí žaloby, nelze odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) úspěšně vytýkat, že se „řádně“ nezabýval otázkou vlastnictví žalovaných k předmětnému domu. Je tomu tak proto, že na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti podané žaloby na vyklizení předmětného nebytového prostoru nemohlo mít řešení uvedené otázky žádný vliv.

Konečně jde-li o dovolací námitku, že „soud může rozhodnout i tak, že žalovaní musí žalobkyni vydat nový nebytový prostor ve stavu, v jakém je v současné době, nebo tak, že věc žalovaní uvedou do původního stavu“, dovolací soud zdůrazňuje, že podle ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. května 2000, sp. zn. ) uplatnění dovolacího důvodu předpokládá, že dovolatel především uvede příslušná dovolací tvrzení a zároveň je slovně nebo odkazem na příslušné ustanovení podřadí některému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v , aby z obsahového hlediska nebylo pochyb o tom, o jaký dovolací důvod jde. V daném případě je zmíněná dovolací námitka formulována natolik obecně a současně neurčitě, že z ní nelze ani dovozovat, který konkrétní dovolací důvod jí dovolatelka uplatnila. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se mohl uvedenou dovolací námitkou blíže zabývat.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatelku, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovaným v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění před novelou provedenou ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši dvakrát 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 510,- Kč představující 20 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. srpna 2012JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu