Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1590/2011

U S N E S E N Í

Z. S.

České republice, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, adresa pro doručování Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 135/9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2011, č. j. -224, takto:

I. Dovolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě

se zamítá

.

II. Dovolání proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. června 2010, č. j. -201, nepřipustil přistoupení V. V., a Mgr. L. V., obou bytem v K., R. 12, do řízení na straně žalované (výrok I.), a řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. (výrok II.).

Dospěl k závěru, že „v současnosti probíhají souběžně dvě řízení o stejném nároku“, že „pravomocné rozhodnutí o věci samé v řízení sp. zn. ve vztahu k účastníkům tohoto řízení založí překážku věci pravomocně rozhodnuté“, že „do pravomocného skončení řízení sp. zn. nelze posoudit, zda v řízení sp. zn. jsou splněny podmínky řízení, konkrétně není-li dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, a to i ve vztahu k manželům V“.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 24. ledna 2011, č. j. -224, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. změnil tak, že řízení se nepřerušuje.

Dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně nepřipustil vstup V. a L. V. do řízení na straně žalované, neboť v době vydání napadeného rozhodnutí „zde v důsledku řízení vedeného pod sp. zn. “ bránila jejich „přibrání jako účastníků na straně žalované“ překážka věci zahájené. Protože řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. bylo již pravomocně skončeno, brání jejich vstupu do řízení překážka věci rozsouzené. Vzhledem k pravomocnému skončení řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. nejsou „nadále dány důvody“ pro přerušení řízení v této věci.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále „ “), a domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Podle jejího názoru ve věcech vedených u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. a sp. zn. nejde o totožné věci, ale jedná se o dva rozdílné nároky. V řízení vedeném pod sp. zn. jde o určení, zda došlo k vydržení sporných nemovitostí, jehož důsledkem by bylo nabytí vlastnického práva ze zákona a vlastnické právo by bylo zapsáno do katastru nemovitostí na základě listin vystavených státním notářstvím, zatímco v druhém řízení jde o určení, že žalobkyně je vlastnicí sporných nemovitostí, a podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí by byl pravomocný rozsudek. Má tedy za to, že do řízení mohou přistoupit další účastníci na straně žalované, aniž by rozhodnutí ve věci bránila překážka věci rozsouzené.

Žalovaná uvedla, že ve věci není pasivně legitimována, neboť není vlastnicí sporných nemovitostí.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. ledna 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen ).

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden ( ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ( a , 4 ), zkoumal přípustnost dovolání.

Podle , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravují ustanovení až Žalobkyně uplatnila přípustnost dovolání podle , , které upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. V dané věci se však jedná o rozhodnutí nemeritorní, dovolání proti výroku I. usnesení dovolacího soudu je přípustné podle

Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o přistoupení dalších účastníků do řízení, není důvodné.

Podle věta prvá na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník.

Podle jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

Možnost vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna tím, že soud svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Typicky soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení, jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil překážku věci zahájené či překážku věci rozsouzené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2002)

V obou řízeních vedených před Okresním soudem v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. a sp. zn. se žalobkyně domáhala určení svého vlastnického práva k budově na pozemku parc. č. 3310/3 a k pozemku parc. č. 3310/3 v kat. území K.-H. P. Jak již uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. března 2010, sp. zn. , přestože petit žaloby ve věci formulovala žalobkyně tak, aby bylo určeno, že „nabyla vlastnictví ze zákona vydržením“, nepochybně z petitu vyplývalo, že si přeje, aby soud určil, že je vlastnicí označených nemovitostí. O takovém nároku uplatněném proti žalovaným V. V. a L. V. bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. . Odvolací soud tedy správně nevyhověl návrhu na přistoupení V. a L. V. do řízení ve věci sp. zn. , neboť by tím jinak založil ve vztahu k přistoupivším účastníkům překážku věci rozsouzené.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tedy ve výroku I. správné, a proto dovolací soud dovolání žalobkyně podle , část věty před středníkem, v této části zamítl.

Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení tak, že se řízení nepřerušuje.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravují ustanovení až Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné podle uvedených ustanovení, však předchází posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2755). V daném případě dovolatelka o tuto subjektivní legitimaci k podání dovolání přišla, neboť odvolací soud na základě jí podaného odvolání rozhodl v její prospěch o tom, že se řízení nepřerušuje a bude v něm dále pokračováno.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobkyně do výroku II. usnesení odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 22. května 2013Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D. předseda senátu