Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 156/2012

U S N E S E N Í

hlavního města Prahy

APeX Club, o.s.

, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Ostrov Štvanice 1125, zastoupenému Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2011, č. j. -94, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám prof. Dr.h.c. JUDr. Jana Kříže, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. září 2010, č. j. -69, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku

„budovu č. p. 1125 nacházející se na pozemku parc. č. 1222 a dále pozemek parc. č. 1222 o výměře 1972 m2, druh pozemku zastavená plocha a nádvoří, a pozemek parc. č. 1223 o výměře 5904 m2, druh pozemku ostatní plocha, vše v k. ú. Holešovice, obec Praha“

; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. února 2011, č. j. -94, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění po novele provedené /dále jen „ “/ - viz posléze uvedený výklad) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že Smlouva o správě a nájmu č. D 39/3005/01 (dále jen „Smlouva“), kterou dne 31. března 1998 uzavřeli v písemné formě na dobu neurčitou žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce, je – pro neurčité vymezení předmětu nájmu v (písemné) Smlouvě – neplatná pro neurčitost ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). S přihlédnutím k tomu odvolací soud vyhovující rozsudek soudu prvního stupně s odkazem na ustanovení obč. zák. jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Za zásadně právně významnou pokládal otázku, zda i v případě, kdy pro daný právní úkon nebyla předepsána písemná forma a účastníci jej přesto učinili písemně, platí, že je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, je určitost projevu vůle dána obsahem y, na níž je zaznamenán. Poté se obsáhle vyjádřil k okolnostem uzavření Smlouvy a zdůraznil, že mezi účastníky nebylo po dobu dvanácti let žádných pochybností o tom, co bylo předmětem nájmu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalobce ve vyjádření namítal, že dovolání není přípustné. Poté vyvracel správnost uplatněných dovolacích námitek a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). S přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) zastává dovolací soud názor, že vedle způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatel právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) uplatnil (dovolacími námitkami, jimiž brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky platnosti Smlouvy. V této souvislosti nelze ani opomenout, že právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudků z 31. ledna 2001, sp. zn. , z 19. července 2001, sp. zn. , a z 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a usnesení z 31. října 2002, sp. zn. , z 5. prosince 2002, sp. zn. , z 25. září 2003, sp. zn. , z 25. března 2004, sp. zn. , z 27. května 2004, sp. zn. , a ze 7. října 2004, sp. zn. ). Otázky, k čemu směřovala vůle účastníků projevená ve Smlouvě, jsou proto rovněž otázkami skutkovými. S přihlédnutím k tomu lze uzavřít, že podstatou dovolacích námitek jsou v tomto ohledu výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, případně vadného hodnocení provedených důkazů. V tomto směru tedy dovolatel ve skutečnosti namítl, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět také k odlišným právním závěrům ohledně platnosti Smlouvy.

Napadený rozsudek spočívá rovněž na právním názoru, že Smlouva, která byla uzavřena písemně, ačkoli písemné formy nebylo zapotřebí, je neplatná podle obč. zák. pro neurčité vymezení v ní označeného předmětu nájmu. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatel správnost tohoto právního názoru zpochybnil a v této souvislosti namítl, že by neměla i pro případy právních úkonů uzavřených písemně, ačkoli písemné formy nebylo zapotřebí, platit zásada, že je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, je určitost projevu vůle dána obsahem y, na níž je zaznamenán. Uvedený právní názor by proto mohl činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Dovolací soud však dospěl k závěru, že z posléze uvedených důvodů o takové rozhodnutí jít nemůže.

Ustálená soudní praxe zastává názor, že projev vůle je neurčitý, je-li nejistý jeho obsah, to jest když se nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže nebylo dosaženo – vadným slovním zprostředkováním – jasného vyjádření této vůle. Neurčitost či nesrozumitelnost právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.) nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Bezvýhradně však platí, že obsah písemného právního úkonu lze vykládat podle vůle toho, kdo ho učinil, jen za předpokladu, že tvrzená vůle není v rozporu s jazykovým projevem učiněným v písemné formě. Výkladem nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1627 ve svazku 23 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle (neurčitý projev vůle je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah – jednajícímu se nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem vyjádřit) je dána obsahem y, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to poznatelné z textu y. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1108 ve svazku 15 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Odvolacímu soudu tedy nelze nic vytknout, jestliže při posuzování (ne)platnosti Smlouvy pro neurčitost ( obč. zák.) vycházel z y, na níž byla Smlouva zaznamenána, byť pro takovýto právní úkon nebyla písemná forma předepsána; v tomto ohledu je jeho rozhodnutí výrazem standardní soudní praxe.

Se zřetelem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění před novelou provedenou ) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 17. července 2012

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu