Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3988/2011

U S N E S E N Í

a) M. K.

a

b) Mgr. V. K.,

obou zastoupených JUDr. Miroslavem Chovancem, advokátem se sídlem ve Strážnici, Skácelova č. 696, proti žalovaným

1)

J. B.

a

2)

RNDr. M. B.,

zastoupeným JUDr. Josefem Tuškem, advokátem se sídlem v Táboře, tř. 9. května č. 1282, o 9.985,54 EUR s příslušenstvím, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalovanými proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2005, č. j. -84, a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. června 2004, č. j. -59, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2011, č. j. -224, takto:

I. Dovolání žalovaných

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaných proti výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2011, č. j. -224, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2010, č. j. -182, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost ze dne 6. 11. 2008, není přípustné podle ustanovení , a (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , a , neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Předmětem přezkumu dovolacího soudu není usnesení odvolacího soudu v části výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2010, č. j. -182, ve výroku, kterým byla zamítnuta (rovněž pro opožděnost) žaloba na obnovu řízení ze dne 6. 11. 2008, neboť v této části nebylo usnesení odvolacího soudu dovoláním žalovaných – jak je zřejmé z jeho obsahu – napadeno.

V posuzovaném případě žalovaní v žalobě pro zmatečnost ze dne 6. 11. 2008 (doručené Okresnímu soudu v Hodoníně dne 7. 11. 2008) podané podle ustanovení napadli rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 6. 2004, č. j. -59, kterým byla žalovaným uložena povinnost „zaplatit společně a nerozdílně k rukám kteréhokoliv z žalobců A a B částku 9.985,54 EUR s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení“, a rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni „nahradit společně a nerozdílně žalobcům A a B, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 56.685,- Kč k rukám právního zástupce žalobců A a B JUDr. Miroslava Chovance“, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, č. j. -84, kterým byl rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrzen, ve výroku o náhradě nákladů řízení změněn tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům 56.614,- Kč k rukám jejich „právního zástupce“ JUDr. Miroslava Chovance, a rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 43.350,- Kč k rukám „jejich právního zástupce“ JUDr. Miroslava Chovance.

Soudy v projednávané věci založily svůj závěr, že žaloba pro zmatečnost podaná z důvodu uvedeného v ustanovení musí být zamítnuta, na zjištění, že byla podána opožděně (po uplynutí lhůt uvedených v ustanovení ).

Výklad právní otázky, v jaké lhůtě musí být podána žaloba pro zmatečnost, nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti.

Obecná lhůta k žalobě pro zmatečnost trvá tři měsíce a běží od doručení žalobou napadeného rozhodnutí ( ); zvláštní lhůty k žalobě pro zmatečnost jsou stanoveny v ustanovení až 6 Prominutí zmeškání lhůt k žalobě pro zmatečnost není přípustné ( ). V případě, že proti žalobou pro zmatečnost napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno též dovolání, nepočítá se - jak je zřejmé z ustanovení – do běhu lhůt k žalobě pro zmatečnost podané podle ustanovení až 4 doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu, a to bez ohledu na to, jak bylo o dovolání rozhodnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 129 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008).

Lhůty k žalobě pro zmatečnost představují - obdobně jako u jiných opravných prostředků - zákonné procesní lhůty, neboť jsou stanoveny právním předpisem (zákonem) upravujícím občanské soudní řízení a jsou určeny k uplatnění procesního úkonu u soudu. Znamená to mimo jiné, že lhůtu k žalobě předseda senátu nemůže postupem podle ustanovení věty druhé prodloužit a že lhůta je zachována nejen tehdy, byla-li žaloba před jejím uplynutím podána u soudu, ale i v případě, že žaloba byla alespoň posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji soudu doručit (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. ).

V projednávané věci žalovaní podali žalobu pro zmatečnost – jak uvedli v podání ze dne 6. 11. 2008 - z důvodu uvedeného v ustanovení Lhůta k podání žaloby pro zmatečnost z tohoto důvodu činí tři měsíce a běží od doručení žalobou napadeného rozhodnutí (srov. ).

Vzhledem k tomu, že žalobou pro zmatečnost a zároveň dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, č. j. -84, byl žalovaným (jejich zástupci advokátovi JUDr. Janu Helešicovi) doručen dne 8. 6. 2005 (podle potvrzení ve spise nabyl právní moci dnem 8. 6. 2005), začala tímto dnem žalovaným běžet jak lhůta k podání žaloby pro zmatečnost ( ), tak i lhůta k podání dovolání ( ). I když dovolání žalovaných bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2006, č. j. -120, odmítnuto, došlo ke stavení běhu lhůty k žalobě pro zmatečnost v době od právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, č. j. -84 (tj. ode dne 8. 6. 2005), do právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2006, č. j. -120 (tj. do dne 22. 6. 2006).

Protože žalovaní podali žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, č. j. -84, u Okresního soudu v Hodoníně až dne 7. 11. 2008, byla podána po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty (srov. , ).

Za tohoto stavu je závěr odvolacího soudu, podle kterého byla žaloba pro zmatečnost podána opožděně, správný.

Námitky žalovaných v dovolání nesouvisí s vyřešením otázky, která byla pro rozhodnutí věci určující (vyřešení procesní otázky zákonné lhůty k podání žaloby pro zmatečnost). Z obsahu dovolání vyplývá, že žalovaní zaměňují způsobilost být účastníkem řízení za nedostatek věcné legitimace. Okolnost, že účastník řízení není ve sporu případně věcně legitimován (není nositelem práva nebo povinnosti, o které v řízení jde), však nezakládá zmatečnostní důvod podle ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 43 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 106 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobcům, kteří by měli právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť dovolání žalovaných bylo odmítnuto (srov. větu první, a ), v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly; za takové náklady nelze totiž považovat „vyjádření“ žalobců k dovolání ze dne 22. 7. 2011, obsahující pouze dvěma stručnými větami vyjádřený názor na způsobilost žalobkyně b) k právním úkonům a dále názor, že „samotné dovolání bylo podáno opožděně, když lhůta marně uplynula dnem 8. 9. 2005“, neboť „žalovaní byli spraveni o všech skutečnostech rozhodných pro podání dovolání ve stanovené lhůtě a její zmeškání dává důvod pro odmítnutí dovolání“.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. srpna 2012

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu