Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1106/2012

U S N E S E N Í

Diplomatický servis,

JUDr. Milanem Solilem, advokátem v Praze 1, Vodičkova 31/49, proti žalovanému:

hlavní město Praha,

se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupen Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem v Praze 1, Dlouhá 13, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce:

Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových,

se sídlem v Praze 10, Kodaňská 46, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011, č. j. -119, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozhodoval rozsudkem výše označeným ve věci poté, co nejprve rozsudkem ze dne 17. 3. 2010, č. j. -76, sám změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že meritorně žalobu zamítl. Zamítl žalobu na určení, že Česká republika je vlastníkem budovy č. p. 522 na pozemku parc. č. 239, jakož i pozemku parc. č. 239 o výměře 561 m2, zastavěná plocha a nádvoří, vše v kat. úz. B., obec P. Druhým ze svých rozsudků pak odvolací soud v pozměněném znění určovací žalobě vyhověl, a to s tím, že vycházel ze závazných závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, č. j. -105. Nejvyšší soud v tomto rozsudku zrušil předchozí rozsudek odvolací instance a věc jí vrátil k dalšímu řízení s tím, že je třeba se zabývat především interpretací , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, jak tento výklad přijal Nejvyšší soud ve své nyní již konstantní judikatuře.

Odvolací soud tedy druhým rozsudkem vyhověl určovací žalobě ve prospěch žalobce (státu) s tím, že vyšel z právního názoru Nejvyššího soudu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal nyní žalovaný dovolání. Uvedl v něm, že je třeba vycházet z rozhodnutí Osidlovacího úřadu Fondu národní obnovy v Praze ze dne 24. 12. 1949 o odevzdání konfiskovaného majetku obci, tedy hlavnímu městu Praze. Pokud Nejvyšší soud ve své judikatuře pokládal takové rozhodnutí za nenaplnění existence tzv. historického majetku obce, tak jde o interpretaci chybnou. Dovolatel dále poukazuje podrobněji na interpretaci , podle níž se – podle jeho názoru – nemůže vázat vlastnictví České republiky k datu 1. 7. 2000, ale k datu 24. 5. 1991. Jiný výklad nemá podle dovolatele oporu v zákoně. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolací instance zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání písemně nevyjádřil.

Podle , odst. 3 lze rozhodnutí odvolací instance za situace předchozí shody rozhodnutí nižších soudů přiznat zásadní právní význam, jestliže řeší právní otázku s judikaturním přesahem, tedy otázkou dosud nevyřešenou, otázku s rozporem judikatury nižších soudů nebo otázku, v níž hodlá Nejvyšší soud judikaturu změnit.

Dovolání není přípustné.

Je třeba se zmínit především o judikatuře Ústavního soudu. Ten v několika předchozích usneseních, jako např. usnesení nebo usnesení , dovodil, že interpretace Nejvyššího soudu stran relevantních ustanovení je správná, nepostrádá ústavní konformitu a proto je třeba ústavní stížnosti hlavního města Prahy odmítnout.

V poslední době však Ústavní soud začal rozhodovat jinak. Stalo se to v nálezech a . V obou těchto nálezech Ústavní soud zrušil mimo jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu a vrátil věc civilním soudům s tím, že zasáhl zcela explicitně do výkladu Nejvyššího soudu, vztahujícího se k přídělovým rozhodnutím na přelomu roku 1949 a 1950.

Ústavní soud uvedl, že zde není rozhodující datum přídělu, došlo-li k přídělu třeba i dne 31. 12. 1949, tedy v den zrušení obecního vlastnictví (viz podrobněji zákon č. 279/1949 Sb.). Podstatné je nikoli hospodaření s obecním majetkem, které nebylo uskutečněno a uskutečněno být nemohlo, ale text zákona, nabytí majetku obcí a tedy existence tzv. historického vlastnictví obce.

Jinými aspekty, na kterých jsou též zakládána obdobná rozhodnutí Nejvyššího soudu, se Ústavní soud nezabýval. Ke zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu dochází výlučně z důvodu této nepřijaté interpretace. Ostatně v druhém z citovaných nálezů, který byl vydán velmi nedávno, Ústavní soud v závěru připouští, že je třeba posoudit veškeré další skutkové i právní aspekty věci a podle toho znovu rozhodnout.

Odvolací soud založil v nyní posuzované věci rozsudek na dvou právních aspektech.

V prvním z nich interpretuje ustanovení tak, že za rozhodný den pro existenci vlastnictví České republiky považuje datum 1. 7. 2000, tedy datum nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato interpretace je plně v souladu s účelem zákona, neboť tento zákon vyjasnil především tzv. sporné příděly a nevyhnutelně musel počítat se změnou vlastnictví k věci v mezidobí od 24. 5. 1991 (datum účinnosti ). Pokud v tomto mezidobí věci změnily vlastníka, pak již obec nemůže oprávněně restituovat a je nutno respektovat dobrou víru jiného vlastníka, tj. třetí osoby při nabytí věcí. Výklad odvolací instance je tedy správný a netýká se sporného problému ukončení obecního vlastnictví ke dni 31. 12. 1949, který byl nyní (viz výše) závazně interpretován Ústavním soudem odlišně od výkladu dříve podávaného Nejvyšším soudem.

Druhý právní aspekt věci je založen na zjištění odvolací instance, že předmětné nemovitosti jsou dlouhodobě užívány zahraničním zastupitelským úřadem – Velvyslanectvím Státu Kuvajt. Žalobce zajišťuje správu těchto nemovitostí. Za této situace lze sdílet názor odvolacího soudu, že nemovitosti nemohou být předmětem zákonného přechodu na obec. sice v rozhodné době výluku ve prospěch zahraničních zastupitelských misí výslovně neobsahoval, je však možné per analogiam vyjít z ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích. Jestliže podle tohoto ustanovení mohla oprávněná osoba vypovědět nájemní smlouvu nejdříve po uplynutí deseti let ode dne účinnosti restitučního zákona a šlo o fyzickou osobu, pak je třeba tím spíše omezit obec jako právnickou osobu a při nedostatku výslovné zákonné úpravy neshledat předmětné nemovitosti způsobilým objektem restituce.

Z výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle věty první a pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle a , a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalovaný nebyl v řízení o dovolání úspěšný a straně žalující v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. července 2012JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.předseda senátu