Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1734/2011

U S N E S E N Í

T. H.

B. V.,

o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2010, č. j. -106, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 9. 2010, č.j. -106, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soudu prvního stupně) ze dne 16. 12. 2009, č.j. -83, ve výroku I. o věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že výpověď daná žalovaným žalobci dopisem ze dne 13. 7. 2009 (dále též jen „Výpověď“) z nájmu bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím v 2. patře domu č.p. 654 v P., k.ú. K. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“), je neplatná, ve výroku II. o nákladech řízení jej změnil tak, že jejich výše činí 8.211,- Kč, jinak jej rovněž potvrdil. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že Výpověď splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a že uplatněný výpovědní důvod podle ve znění účinném po novele provedené (dále jen „ “) byl naplněn, neboť žalobce (nájemce předmětného bytu) platí nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu toliko ve výši 2.651,- Kč měsíčně, ačkoliv byly jednostrannými úkony žalovaného (pronajímatele) zvýšeny v roce 2007 na částku 2.817,- Kč, v roce 2008 na částku 3.918,- Kč a v roce 2009 na 5.630,- Kč. Dále podrobně zdůvodnil, proč (stejně jako soud prvního stupně) neshledal důvodnou námitku žalobce, že mu jednostranné zvýšení nájemného nebylo řádně doručeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvody podle , b) Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřuje v postupu odvolacího soudu (soudu prvního stupně), který ve věci rozhodl předčasně, neboť řízení nepřerušil a nevyčkal na vydání rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. , v němž se domáhal určení neplatnosti zvýšení nájemného za rok 2009, 2010 a 2011. Nesprávné právní posouzení věci pak spatřuje v názoru odvolacího soudu, že mu oznámení o zvýšení nájemného za rok 2007 a 2008 bylo řádně doručeno. V tomto směru mu vytýká, že vycházel toliko z nepřímých důkazů (zejména tvrzení žalovaného a výpovědí svědků) a že nevzal v potaz, že žalovaný dle svého tvrzení údajně vkládal oznámení o jednostranném zvýšení nájemného pro roky 2008 a 2009 do původní poštovní schránky na dveřích předmětného bytu, která je však od 70. let minulého století nefunkční (zůstal po ní pouze otvor, který však ústí mezi vnější a vnitřní část dveří, nikoliv až do bytu), což bylo žalovanému známo. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) Dovolání tak může být přípustné podle (který byl zrušen uplynutím dne 31. 12. 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatel výslovně neoznačil otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, z obsahu dovolání ( ) pak vyplývá, že brojí proti závěru odvolacího soudu, že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn. Činí tak námitkou, že mu nebylo řádně doručeno oznámení žalovaného (pronajímatele) o jednostranném zvýšení nájemného, která však ve skutečnosti směřuje proti skutkovému závěru, resp. hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí). Jak je však již výše uvedeno, dovolací soud k těmto okolnostem naplňujícím dovolací důvod podle při posuzování přípustnosti dovolání nepřihlíží. Ostatně odvolací soud (soud prvního stupně) správně vycházel z toho, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov.: Komentář autorů JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., prof. JUDr. Jiřího Švestky, DrSc., JUDr. Marty Škárové a kol., C. H. Beck Praha 2004, 9. vydání, dále například rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 3. 2005, sp.zn. , uveřejněný pod C 3314 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i jeho rozhodnutí z 19. 11 2008, sp.zn. a z 22. 9 2010, sp.zn. ).

Pokud dovolatel vytýkal odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že řízení nepřerušil a nevyčkal vydání rozhodnutí o žalobě na určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného, je třeba uvést, že přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a ze dne 23. 8. 2006, sp.zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 1. 2008, sp.zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp.zn. , ze dne 28. 2. 2008, sp.zn. a ze dne 28. 7. 2010, sp.zn. ). O takovou situaci však v posuzovaném případě nejde, neboť se bezprostředně nejedná o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního právního významu. Ostatně řízení, na něž dovolatel poukazuje, se netýkají zvýšení nájemného pro období, za něž byla dána Výpověď.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ), jež neshledal důvodným, dovolací v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a 146 odst. 3 , jakož i o skutečnost, že žalovanému (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně 18. července 2012Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.předsedkyně senátu