Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4980/2010

U S N E S E N Í

a) Ing. P. N.

, a

b)

I. N.,

zastoupených JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem v Praze 2, Uruguayská 178/5, proti žalovanému

Mgr. J. K.,

zastoupenému JUDr. Alešem Linhartem, advokátem se sídlem v Praze 5, Zborovská 716/27, o zaplacení 6,263.566,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. -116, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Linharta, advokáta se sídlem v Praze 5, Zborovská 716/27.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobců proti shora označenému rozsudku, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. srpna 2009, č. j. -86, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 6,263.566,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Přestože žalobci v dovolání avizují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti uplatnili pouze dovolací důvod podle Při podrobné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení totiž odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že jediná skutečnost, s níž smlouva o úschově spojovala povinnost žalovaného vrátit jim složené finanční prostředky, nenastala, jestliže na základě kupní smlouvy uzavřené dne 14. 10. 2004, resp. 12. 11. 2004, byl povolen vklad jejich vlastnického práva k převáděným nemovitostem. Prosazují názor, že tento závěr „nemůže platit“, protože „kupní smlouva nebyla uzavřena platně, „podepsala-li ji jako prodávající jiná osoba než vlastník převáděné věci“. Co bylo ve smlouvě o úschově, kterou žalobci s žalovaným uzavřeli 14. 10. 2004, resp. 12. 11. 2004, sjednáno ohledně podmínek případného vrácení složených finančních prostředků zpět složitelům, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Stejný charakter má výhrada dovolatelů vůči zjištění, co bylo ve smlouvě účastníky sjednáno ohledně příjemce složené finanční částky. Uvedenými námitkami jsou uplatněny okolnosti, k nimž není možné v případě přípustnosti dovolání v intencích ustanovení přihlížet. Sluší se připomenout, že skutečnost, zda byla kupní smlouva, na základě které byli žalobci zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci nemovitostí specifikovaných ve smlouvě o úschově, platným právním úkonem, nebyla pro posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku rozhodující. Žalobci se totiž nedomáhají vrácení plnění z (neplatné) kupní smlouvy (v takovém případě by jejich žaloba musela podle obč. zák. směřovat vůči druhé straně kupní smlouvy), nýbrž požadují, aby jim žalovaný vydal finanční částku, kterou v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy coby sjednanou kupní cenu poukázali na jeho bankovní účet (složili do jeho úschovy) s příkazem vyplatit ji ve smlouvě uvedeným způsobem osobě, s níž uzavřeli kupní smlouvu (prodávajícímu). Z obsahu spisu se přitom nepodává - a žalobci ostatně ani v dovolání netvrdí - že by žalovaný v rozporu s jejich příkazem vyplatil finanční prostředky, které mu svěřili, osobě odlišné od osoby, s níž uzavřeli kupní smlouvu (prodávajícímu). Zda tato osoba (prodávající) byla vlastníkem převáděných nemovitostí, je pro posouzení, zda žalovaný splnil povinnost uloženou mu „Smlouvou o úschově“ (tj. povinnost vyplatit složenou částku určeným způsobem prodávajícímu), nevýznamná.

Regulérní není ani výtka žalobců, že odvolací soud při rozhodování „nevzal v potaz“, že osoba, které měla být poukázána podstatná část jimi složené částky, konkrétně částka 6,062.500,- Kč (prodávající), nebyla účastníkem „Smlouvy o úschově“. I touto výtkou žalobci zpochybnili správnost, resp. úplnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při rozhodování vycházel. Ostatně zjištění, zda smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je dvoustranným právním úkonem, popř. právním úkonem vícestranným - trojstranným, je významné pouze z hlediska posouzení, zda složením peněz došlo ke splnění povinnosti žalobců uhradit kupní cenu. Již v rozsudcích ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že přijetí předmětu závazku (peněz) advokátem v rámci jeho činnosti podle a 56a je výrazem správy cizího majetku, která se uskutečňuje na základě smlouvy s klientem. Přijme-li advokát do „úschovy“ peníze klienta, tedy spravuje-li jeho majetek, popř. část majetku účelově vymezenou, nestává se tím dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze vydat; tato osoba totiž není účastníkem právního vztahu advokáta a jeho klienta. Důsledkem toho, že smlouva o „úschově“ peněz zakládá právní vztah pouze mezi advokátem a jeho klientem, který finanční prostředky na zvláštní účet advokáta ukládá, je, že složením peněz, které mají být podle smlouvy (při splnění určených podmínek) vyplaceny třetí osobě, se dlužník nezbavuje svého závazku vůči věřiteli (např. závazku zaplatit kupní cenu / obč. zák./), není-li depozitní účet advokáta podle dohody věřitele a dlužníka místem plnění ( obč. zák.). Na rozdíl od této situace, pro kterou je určující absence práv a povinností třetí osoby (oprávněného příjemce složených finančních prostředků), soudní praxe připustila trojstranné právní vztahy založené tzv. svěřeneckou smlouvou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , a ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. ). Jde o inominátní kontrakt ve smyslu obč. zák., který uzavírají s advokátem všechny strany závazkového právního vztahu, a jehož účelem (kauzou) je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotně právního vztahu. Dlužník se jistí tím, že složením peněžních prostředků na depozitní účet advokáta dosáhne toho, že jeho závazek - bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou (řádně a včas) do dispozice věřitele - zanikne; věřitel tímto způsobem zajišťuje své právo na výplatu finančních prostředků od „nestranné“ a „důvěryhodné“ osoby, na níž se oba účastníci závazkového právního vztahu shodli.

Přípustný dovolací důvod podle nevystihuje žádná z dovolacích námitek.

Lze uzavřít, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč ( , , bod 8. ve spojení s , ve spojení s , a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( , a 3 , v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 20. června 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu