Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3409/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Petra Novotného a 2. Idy Novotné, zastoupených JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1163/5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012 č. j. -147, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2010 č. j. -116 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 8. 2009 č. j. -86, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení a y (dále jen "") a , a d (dále jen "") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelů potvrdil rozsudek, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl jejich žalobu proti žalovanému Mgr. Jaroslavu Kratochvílovi (v řízení před Ústavním soudem vedlejšímu účastníkovi) o zaplacení částky 6 263 566 Kč s příslušenstvím.

Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dovolání stěžovatelů jako nepřípustné odmítl [, odst. 3 ].

V ústavní stížnosti stěžovatelé setrvávají v přesvědčení, že vedlejší účastník, s nímž coby advokátem sjednali smlouvu o úschově, nebyl oprávněn peněžní prostředky, které složili na jeho bankovní účet k úhradě kupní ceny, vyplatit (neztotožněné) osobě, vydávající se za vlastníka (a prodejce) nemovitostí, k jejichž převodu kupní smlouva směřovala.

Ústavní soud je podle ustanovení y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud porušení ústavních práv a svobod stěžovatelů neshledal.

Obecné soudy ústavněprávně přijatelně položily důraz na okolnost, že stěžovatelé neprokázali, že vedlejší účastník v rozporu s jejich příkazem vyplatil finanční prostředky, které mu svěřili, osobě odlišné od osoby, s níž uzavřeli kupní smlouvu ("prodávajícímu"), přičemž - v kontextu smlouvy o úschově (sjednané mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem) - nepovažovaly rozhodující soudy za směrodatné, že tato osoba (označující se za prodávajícího) vlastníkem nemovitostí konkretizovaných v kupní smlouvě nebyla.

Z hledisek ústavněprávního přezkumu nelze ničeho vytknout ani úvahám dovolacího soudu ohledně rozdílného obsahu smlouvy o úschově a inominátní tzv. svěřenecké smlouvy, resp. odtud plynoucích důsledků složení peněžních prostředků na účet advokáta ve vztahu k zániku závazku vůči věřiteli (ve sledovaných souvislostech převodci).

Oproti názoru stěžovatelů tudíž jest mít rozhodnutí obecných soudů i za adekvátně odůvodněná.

Co do námitek směřujících proti rozhodnutí dovolacího soudu postačí uvést, že stěžovatelé soudu sice vytýkají nesprávný postup, nekonkretizují však, v čem měl - v kontextu dovolání přípustného toliko v režimu ustanovení - pochybit, a ani Ústavní soud v jeho rozhodnutí takové pochybení neshledává.

Shrnutím uvedeného nelze než dospět k závěru, že námitky uplatněné stěžovateli nejsou způsobilé posunout věc jejich ústavní stížnosti do ústavněprávní roviny; že Ústavní soud není běžnou přezkumnou instancí, bylo vyloženo již v předchozím. Stěžovatelům se tedy zásah do základních práv doložit nepodařilo.

Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení ; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z řečeného vyplývá, že tak je tomu v dané věci.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu