Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 344/2018-136

-136

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce V. K., zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti žalovaným 1) E. T. – H., a 2) V. T. – H., zastoupeným JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 657/29, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č.j. -80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Krajský soud v Praze v záhlaví označeném rozhodnutí potvrdil rozsudek ze dne 22. 9. 2015, č.j. -44, kterým Okresní soud Praha - západ zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem

„pozemku parcelní o výměře 164m², druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, součástí kterého je stavba rodinný dům, zapsáno na listu vlastnictví, vedeném pro obec H., katastrální území H., u Katastrálního úřadu, katastrální pracoviště P.-z.“

(dále jen „nemovitá věc“), a žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobci svědčí naléhavý právní zájem na určení a že kupní smlouva z 5. 4. 2013 je z hlediska určitosti platným právním úkonem ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“). Smlouvu o vázaném účtu z téhož dne kvalifikoval jako svěřeneckou (

„inominátní smlouvu podle § 51 obč. zák.“

) a dovodil, že složením peněžní částky na vázaný bankovní účet splnili žalovaní povinnost zaplatit kupní cenu, jejich závazek z kupní smlouvy bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostaly – řádně a včas – do dispozice prodávajícího, zanikl. Odstoupil-li tedy žalobce od kupní smlouvy pro nezaplacení části kupní ceny, nejde o platné a účinné právní jednání, neboť žalovaní se v prodlení neocitli. Právní účinky kupní smlouvy – obligační i věcné – zůstaly podle odvolacího soudu zachovány.

Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu žalobce napadl, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud vyšel z toho, že smlouvou z 5. 4. 2013 žalobce prodal žalovaným (kupujícím) za 2.800.000 Kč nemovitou věc. Účastníci sjednali, že kupní cenu kupující složí nejpozději do pěti dnů ode dne podpisu smlouvy na vázaný účet u Československé obchodní banky a. s., dále jen „banka“ (článek 4 bod 4), s tím, že z tohoto účtu bude částka vypořádána podle dispozic stanovených v článku 4 bodu 5 pod písmeny a/ až d/ smlouvy; podle písmene d/ měla banka nejpozději do sedmi pracovních dnů ode dne předložení rozhodnutí příslušného stavebního úřadu opatřeného doložkou právní moci, ze kterého bude vyplývat oprávnění účastníka řízení pokračovat ve stavebních úpravách domu, převést část kupní ceny ve výši 673.000 Kč na označený bankovní účet žalobce. Smlouvou o vázaném účtu č. 4/2009/2013 z 5. 4. 2013, kterou s odkazem na , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, s bankou uzavřeli žalobce i žalovaní, se kupující zavázali uhradit prodávajícímu celou kupní cenu do pěti dnů od podpisu kupní smlouvy, a to tak, že peněžní částku převedou „ve prospěch vázaného účtu vedeného bankou s tím, že bankou bude uvolněna po splnění podmínek a způsobem stanoveným ve smlouvě“ (článek I bod 3, 4). Podle článku II bodu 2 smlouvy složením částky 2.800.000 Kč na vázaný účet „bude zároveň splněna podmínka dle článku I odst. 4 smlouvy,“ tj. zaplacení dohodnuté ceny (článek II bod 2). Povinnosti banky ve vztahu k peněžním prostředkům složeným na vázaném účtu stanovil článek III bod 1 identicky s článkem 4 bodem 5 kupní smlouvy. Žalovaní nejpozději 8. 4. 2013 převedli na vázaný účet č. 258606122/0300 celou kupní cenu (2.800.000 Kč). Jelikož žalobce nezajistil vydání rozhodnutí stavebního úřadu a nepředložilu bance, ač se k tomu ve smlouvě zavázal, vyplatila banka částku 673.000 Kč žalovaným; ti ji započetli na smluvní pokutu sjednanou v článku 6 bodu 7 kupní smlouvy („V případě, že budou jakékoli finanční částky vráceny schovatelem zpět kupujícím z toho důvodu, že prodávající nesplnil včas podmínky pro jejich výplatu, stává se každá taková částka opět vlastnictvím kupujících jakožto smluvní pokuta za nesplnění jednotlivých podmínek této smlouvy.“). Žalobce dopisem z 13. 10. 2014 odstoupil od kupní smlouvy pro neuhrazení části kupní ceny ve výši 673.000 Kč.

K právnímu posouzení smlouvy o vázaném účtu.

Soudní praxe připustila trojstranné právní vztahy založené tzv. svěřeneckou smlouvou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. , ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. ). Jde o inominátní kontrakt, který uzavírají se třetí osobou všechny strany závazkového právního vztahu a jehož účelem (kauzou) je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotněprávního vztahu. Dlužník se jistí tím, že složením peněžních prostředků na bankovní účet dosáhne toho, že jeho závazek bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou (řádně a včas) do dispozice věřitele, zanikne; věřitel tímto způsobem zajišťuje své právo na výplatu peněžních prostředků podle sjednaných dispozic od třetí osoby, na níž se účastníci závazkového právního vztahu shodli. V souzené věci šlo o takový případ; bankovní účet se podle kupní smlouvy i smlouvy o vázaném účtu stal místem plnění kupní ceny, takže závazek kupujících zanikl složením předmětné částky na tento účet. Okolnost, že odvolací soud odkázal na nepojmenovanou smlouvu podle § 51 obč. zák. a nikoliv na úpravu vycházející z obchodního zákoníku (§ 269 odst. 2, věta první), nic nemění na tom, že se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

K přechodným ustanovením , , ve znění (dále též jen „o.z.“).

Platí, že „novým“ se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tedy od 1. 1. 2014 (srov. o.z.). Práva a povinnosti ze závazkových právních vztahů založených za účinnosti „starého“ se však řídí původní – jinak již neplatnou – úpravou až do jejich úplného ukončení a vypořádání (srov. o.z.). Pokud tedy byla kupní smlouva uzavřena 5. 4. 2013, řídí se i odstoupení od ní z důvodu prodlení dlužníka, který svůj dluh řádně a včas nesplní, původní právní úpravou. Z toho vyplývá, že se odvolací soud sice dopustil nesprávného právního posouzení, hodnotil-li platnost a účinnost právního jednání (odstoupení od smlouvy) podle „nové“ úpravy; protože však žalovaní – jak se podává výše – splnili povinnost zaplatit prodávajícímu dohodnutou cenu včas a řádně, nemá užití „nové“ právní úpravy na rozhodnutí odvolacího soudu žádný vliv.

K vadám řízení ve smyslu , věty druhé, dovolací přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, je bezcenná výtka, že při vyhlášení rozsudku se odvolací soud jen ztotožnil s důvody rozhodnutí soudu prvního stupně, na které odkázal.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl (dst. 1 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (, věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. března 2018

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu