Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4053/2010

33

Cdo 4053/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

H. N.,

zastoupené Mgr. Alenou Straubovou, advokátkou se sídlem v Brně, Smetanova 8, proti žalovanému

JUDr. Š. A.

, advokátu se sídlem v Němeticích 44, Kelč - Němetice, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010, č.j. -149, takto :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010, č.j. -149, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. 10. 2009, č.j. -119 (vyjma výroku, jímž bylo řízení o zaplacení 9% úroků z částky 100.000,- Kč od 8. 8. 2006 do 31. 12. 2006 zastaveno, a výroku o přiznání svědečného ve výši 1.753,- Kč),

se ruší

a věc

se

soudu prvního stupně

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 27. 10. 2009, č.j. -119, kterým Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 100.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a uzavřel, že žalovaný tím, že podle „smlouvy o úschově finančních prostředků“ z 22. 6. 2006 nepřevedl z depozitního účtu na účet žalobkyně 900.000,- Kč, ale o 100.000,- Kč méně, kteroužto částku použil na úhradu své pohledávky za žalobkyní z titulu odměny a náhrady za právní služby, porušil povinnost převést na příkazce veškerý užitek z provedeného příkazu ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) a povinnost vyplatit prostředky klientovi (žalobkyni) spojenou se zákazem jejich použití k jinému než stanovenému účelu ( , 5 usnesení představenstva České advokátní komory č. 7/2004 Věstníku ze dne 28. 6. 2004, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, , a usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. 10. 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky /etický kodex/, ve znění pozdějších usnesení). Odpovídá proto za škodu, která žalobkyni vznikla v rozsahu 100.000,- Kč, neboť ji způsobil v souvislosti s výkonem advokacie ( , o advokacii, v rozhodném znění, dále jen „ “). Kompenzační (jednostranný) právní úkon, jímž žalovaný započetl svoji pohledávku proti pohledávce uplatněné žalobkyní, shledal odvolací soud neplatným pro obcházení ustanovení a pravidel profesionální etiky,

„jež mají ... účinnost zákona.“

V intencích dovolacího důvodu uvedeného v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), žalovaný dovoláním oponuje závěrům odvolacího soudu o existenci odpovědnostního vztahu a o neplatnosti kompenzačního projevu. Částku 100.000,- Kč si ponechal, resp. žalobkyni nevyplatil proto, že se zavázala „odměnu a náhradu nákladů advokáta zaplatit žalovanému kdykoliv jí bude vyúčtována.“ Na odměnu a náhradu nákladů, které řádně vyúčtoval, měl tedy právo, a jelikož žalobkyně odmítla dluh uhradit, bránil se v řízení námitkou započtení ( , věta druhá, ). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( , , odst. 3 ); ten je dán tím, že k rozdílnosti právních institutů správy cizího majetku advokátem ( , ) a svěřenecké smlouvy ( obč. zák.) se Nejvyšší soud dosud neměl možnost vyjádřit (a tím usměrnit soudní praxi).

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

Podle ustanovení § 567 odst. 1 obč. zák. se dluh plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.

Podle ustanovení postupuje advokát při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis.

Podle ustanovení , věty první, odpovídá advokát klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

Podle ustanovení je advokát oprávněn spravovat cizí majetek, včetně výkonu funkce insolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení peníze, cenné papíry nebo jiný majetek přijatý advokátem do správy je advokát povinen uložit na zvláštní účet u banky nebo u jiné osoby oprávněné podle zvláštních právních předpisů k přijímání vkladů nebo ke správě cenných papírů anebo jiného majetku. Povinnosti advokáta při správě cizího majetku stanoví stavovský předpis (srov. ).

Odvolací soud vyšel po skutkové stránce z toho, že žalovaný (advokát) zastupoval na základě procesní plné moci udělené 17. 9. 2003 žalobkyni v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem (domu a pozemkům) vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . V průběhu řízení, které bylo pro zpětvzetí žaloby posléze zastaveno, prodala žalobkyně svůj podíl na nemovitostech za sjednanou cenu ve výši 900.000,- Kč Z. K. (jedné ze spoluvlastnic). Kupní smlouvou z 22. 6. 2006 se prodávající (žalobkyně) a kupující (Z. K.) dohodly, že „Kupní cena ... bude prodávající vyplacena za převod jejího podílu na nemovitostech ... do sedmi dnů od podpisu této kupní smlouvy složením do úschovy v advokátní kanceláři JUDr. Š. A. ... na základě uzavřené smlouvy o úschově“; složenou částku 900.000,- Kč měl odeslat žalovaný na označený účet žalobkyně po vkladu vlastnického práva ve prospěch kupující. Ve stejný den jako kupní smlouvu uzavřeli žalobkyně (oprávněná), Z. K. (složitelka) a žalovaný (advokát) tzv. „smlouvu o úschově finančních prostředků.“ V této smlouvě se žalobkyně a Z. K. (stejně jako v kupní smlouvě) dohodly, že kupní cena „bude uhrazena ze strany složitelky na depozitní účet advokátní kanceláře ... č. ú. ... , a to do 7 dnů od podpisu této smlouvy.“ Žalovaný se zavázal „na základě souhlasné vůle všech smluvních účastníků“ prostředky do úschovy přijmout, vyplatit je oprávněné na označený účet do tří dnů od předložení dokladu o provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch Z. K., případně peněžní prostředky vyplatit složitelce do tří dnů od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o vkladu práva do katastru nemovitostí, nedojde-li k zápisu vlastnického práva. Vlastnické právo k převáděnému podílu bylo ve prospěch Z. K. příslušným katastrálním úřadem do katastru nemovitostí vloženo a žalovaný převedl z depozitního účtu žalobkyni na její účet 800.000,- Kč. Ze složené kupní ceny si ponechal 100.000,- Kč jako odměnu a náhradu nákladů za zastupování žalobkyně ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (pohledávka z titulu poskytnuté právní služby vyúčtovaná dopisem z 26. 7. 2006 v celkové výši 140.207,- Kč). V řízení před soudem prvního stupně vznesl námitku započtení této své pohledávky co do 100.000,- Kč proti pohledávce uplatněné žalobou.

Odvolací soud se zmýlil, posuzoval-li právní vztah ze „smlouvy o úschově finančních prostředků“ z 22. 6. 2006 jako správu cizího majetku ve smyslu a 56a

V rozsudcích ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že přijetí předmětu závazku (peněz) advokátem v rámci jeho činnosti podle a je výrazem správy cizího majetku, která se uskutečňuje na základě smlouvy s klientem. Přijme-li advokát do „úschovy“ peníze klienta, tedy spravuje-li jeho majetek, případně část majetku účelově vymezenou, nestává se tím dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze vydat; tato osoba totiž není účastníkem právního vztahu advokáta a jeho klienta. Důsledkem toho, že smlouva o „úschově“ peněz zakládá právní vztah pouze mezi advokátem a jeho klientem, který finanční prostředky na zvláštní účet advokáta ukládá, je, že složením peněz, které mají být podle uvedené smlouvy (při splnění určitých podmínek) vyplaceny třetí osobě, se dlužník nezbavuje svého závazku vůči věřiteli (např. závazku zaplatit kupní cenu / obč. zák./), není-li depozitní účet advokáta podle dohody věřitele a dlužníka místem plnění ( obč. zák.). Na rozdíl od situace shora uvedené, pro kterou je určující absence práv a povinností třetí osoby (oprávněného příjemce složených peněžních prostředků), soudní praxe připustila trojstranné právní vztahy založené tzv. svěřeneckou smlouvou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , a ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. ). Jde o inominátní kontrakt ve smyslu obč. zák., který uzavírají s advokátem (notářem) všechny strany závazkového právního vztahu a jehož účelem (kauzou) je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotněprávního vztahu. Dlužník se jistí tím, že složením peněžních prostředků na depozitní účet advokáta (notáře) dosáhne toho, že jeho závazek bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou (řádně a včas) do dispozice věřitele, zanikne; věřitel tímto způsobem zajišťuje své právo na výplatu peněžních prostředků od „nestranné“ a „důvěryhodné“ osoby, na níž se oba účastníci závazkového právního vztahu shodli. O takový případ jde v souzené věci. Depozitní účet žalovaného se podle kupní smlouvy a „smlouvy o úschově finančních prostředků“ stal místem plnění kupní ceny podílu nemovitostí, takže závazek kupující zanikl složením předmětné částky na tento účet. Právním důvodem závazkového právního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, z něhož vzniklo právo (a povinnost) plnit, není způsobení škody, jak uzavřel odvolací soud, ale smlouva (srov. , obč. zák.). Jinak řečeno, užití ustanovení nepřichází v úvahu, neboť právo žalobkyně (věřitelky) na plnění vyplývá ze závazkového právního vztahu založeného smlouvou.

Dovolací soud se neztotožňuje ani se závěrem odvolacího soudu o (absolutní) neplatnosti právního úkonu započtení z důvodu obcházení ustanovení ( obč. zák.). Obsah trojstranného právního vztahu založeného svěřeneckou smlouvou, v němž žalovaný plní roli „prostředníka“ mezi stranami kupní smlouvy, tedy bere na sebe ve vztahu k nim povinnosti (přijmout peněžní prostředky za účelem úhrady kupní ceny od kupující, vyplatit je při splnění /příp. nesplnění/ stanovených podmínek žalobkyni nebo Z. K.), pojmově vylučuje aplikaci ustanovení stavovských předpisů, která – jak se podává z výkladu shora – se týkají správy cizího majetku ve smyslu a 56a Peněžní prostředky složila na depozitní účet Z. K. (kupující), která nebyla klientkou žalovaného, a z toho, že žalovaný na základě dohody o plné moci zastupoval žalobkyni při právním úkonu (kupní smlouvě), nelze bez výslovné smluvní úpravy dovodit, že peněžní prostředky byly na účtu deponovány za účelem správy majetku žalobkyně.

Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, a protože kasační důvody platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí (vyjma výroků, které nebyly napadeny odvoláním) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, ). V dalším řízení se soud prvního stupně neopomene zabývat obranou žalovaného ( ), tedy tím, zda je jeho pohledávka z titulu poskytnuté právní služby opodstatněná (příp. v jakém rozsahu), zda jde o vzájemnou pohledávku, která je započitatelná, a zda byly splněny i ostatní předpoklady pro zánik žalobou uplatněné pohledávky (příp. její části) započtením.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu