Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4829/2010

U S N E S E N Í

BWT Česká republika, s. r. o.

JUDr. F. H.

, zastoupenému JUDr. Prokopem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška 38, o 325.269,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č. j. -97, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Prokopa Beneše, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. prosince 2008, č. j. -62, zamítl žalobu o zaplacení částky 325.269,- Kč s úrokem z prodlení. Dovodil, že účastníci neuzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem plnění měla být výstavba venkovního bazénu, jelikož žalobkyní zaslaná cenová nabídka ze dne 16. 7. 2005 není návrhem na uzavření smlouvy podle § 43a obč. zák., a z téhož důvodu odpověď žalovaného ze dne 1. 8. 2005 není akceptací (neexistující) nabídky. Právo na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal provedením prací a výkonů žalobkyní, je podle § 451 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 498 obč. zák. promlčeno (§ 107 odst. 1 obč. zák.).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2009, č. j. -97, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Zcela se ztotožnil jak s jeho skutkovými závěry, tak i s právním posouzením věci a jen jako obiter dictum dodal, že i v případě, kdyby jednáním účastníků řízení došlo k uzavření smlouvy o dílo, žalovaný od ní jednostranně podle § 642 odst. 1 obč. zák. odstoupil dne 15. 8. 2005 a právo na plnění (§ 498 obč. zák.), jehož právní důvod odpadl, se promlčuje podle § 107 odst. 1 obč. zák.

Dovolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Bez významu, z hlediska přípustnosti dovolání podle , jsou tudíž výhrady dovolatelky vůči zjištění odvolacího soudu (a před ním soudu prvního stupně), že jejím úmyslem při předložení technicko-cenové nabídky bazénové technologie ze dne 16. 7. 2005 nebylo vyvolat právní účinky spojené s návrhem na uzavření smlouvy podle obč. zák., tj. být návrhem vázána, a že e-mailová odpověď žalovaného ze dne 1. 8. 2005 tak nemůže být akceptací (dosud neexistujícího) návrhu. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Totéž platí i o zpochybnění skutkového závěru, že podání žalovaného ze dne 15. 8. 2005 obsahuje odstoupení od smlouvy, a o výtce dovolatelky, že odvolací soud pominul e-mail žalovaného ze dne 19. 9. 2005, jehož obsahem bylo uznání dluh vůči ní co do důvodu a výše. Nejde o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, resp. činí-li zjištění o tom, co bylo smluvními stranami ujednáno, a to i pomocí výkladu projevů jejich vůle ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takové výhrady nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat (srovnej znění část věty za středníkem ).

Zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud se při posuzování promlčení jejího práva na zaplacení sporné částky necítil být vázán řešením předběžné (prejudiciální) otázky existence smluvního vztahu mezi účastníky řízení, přestože tato otázka byla vyřešena již v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. února 2009, sp. zn. , a v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2009, sp. zn. .

Uvedená námitka směřuje k uplatnění dovolacího důvodu podle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu ve smyslu , neboť sice jde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, avšak řešení, které ve vztahu k ní přijal odvolací soud, koresponduje s dosavadní rozhodovací praxí a není žádný rozumný důvod se od přijatého řešení odchýlit, tzn. Nejvyšším soudem již vyřešenou právní otázka posoudit jinak [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, sp. zn. , který vychází z R 61/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, podle něhož „předběžnou (prejudiciální) otázkou je taková právní skutečnost (právo nebo právní poměr), jejíž existence nebo neexistence by měla vliv na rozhodnutí ve věci soudem projednávané a která sama může být předmětem řízení téhož nebo jiného soudu nebo jiného řízení; jde tedy o otázku, která se sice netýká předmětu řízení, avšak jejíž vyřešení za řízení je nezbytné pro rozhodnutí o předmětu řízení (o věci samé). Její řešení má ovšem platnost jen pro řízení, v níž ji bylo nutno k rozhodnutí věci řešit „].

Jestliže podle jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatelka považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 23). Takovou otázkou nemůže být řešení platnosti odstoupení žalovaného od smlouvy. Soudy obou stupňů totiž založily svá rozhodnutí primárně na rozhodujícím závěru, že se při předsmluvních jednáních účastníků řízení nesetkaly dva shodné projevy vůle směřující k uzavření smlouvy o dílo a že tedy smlouva nevznikla. Finanční nárok žalobkyně vyplývá z bezdůvodného obohacení, získaného plněním, jehož právní důvod odpadl ( obč. zák.). Pouze jako obiter dictum připojil odvolací soud úvahu o případném zániku smlouvy odstoupením, což z hlediska promlčení má podle obč. zák. stejný důsledek, tj. promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Dovolatelkou vymezená otázka tak nesplňuje kritéria

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle věty první a

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( ., , ve spojení s a , ve znění platném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( , a 3 , v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 31. května 2012

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu