Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 645/2011

U S N E S E N Í

K. S.

statutárnímu městu Brnu

, se sídlem Brno, Dominikánské náměstí 1, o určení nájemního práva k bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2010, č. j. -78, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 4. 2010, č.j. -78, potvrdil rozsudek ze dne 17. 7. 2009, č.j. -57, kterým Městský soud v Brně (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučnou nájemkyní „bytu č. 3 v 1. podlaží domu v B.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) především dovodil, že nájemní smlouva k předmětnému bytu, uzavřená dne 6. 9. 2004 (správně dne 14. 9. 2004) mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem Leo Spurným na jedné straně a žalovaným na straně druhé (dále jen „Smlouva“), je absolutně neplatná, neboť žalobkyni a L. S. v době uzavření Smlouvy svědčilo k předmětnému bytu právo společného nájmu, které zaniklo až dnem 15. 10. 2004, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího, jímž bylo jejich právo společného nájmu zrušeno a výlučným nájemcem bytu byl určen L. S. Uzavřel, že jelikož nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by žalobkyně po té uzavřela k bytu jakoukoli novou nájemní smlouvu, nesvědčí jí k němu nájemní právo a žaloba je proto nedůvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným rozsudkem a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání není v dané věci přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání z hlediska

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží.

Prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ) byla v dovolání zpochybněna správnost právního závěru o neplatnosti Smlouvy.

Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. např. rozhodnutí z 29. 5. 1997, sp.zn. , uveřejněné na straně IV v příloze časopisu Soudní judikatura 10/1998, rozhodnutí z 14. 3. 2001, sp.zn. , a z 30. 5. 2001, sp.zn. , uveřejněná pod C 303 a C 535 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, , a z 30. 6. 2003, sp.zn. ) zaujal právní názor, že předpokladem platného uzavření nájemní smlouvy k bytu je okolnost, že jde o byt právně volný, tj. že k tomuto bytu nesvědčí právo nájmu jiné osobě; smlouva o nájmu bytu, jehož nájemcem je již jiná osoba, je absolutně neplatná. Svědčí-li určité osobě nájemní právo k určitému bytu, nemůže (znovu) platně uzavřít smlouvu o nájmu téhož bytu ani tato osoba (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 16. 11. 2005, sp.zn. , a z 8. 3. 2011, sp.zn. ). Takto uzavřená nájemní smlouva by totiž byla absolutně neplatná pro počáteční nemožnost plnění podle ve znění po novele provedené – dále jen „obč.zák.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 9. 6. 2009, sp.zn. ).

S ohledem na výše uvedené tak odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, neboť jeho právní závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy je v souladu s citovanou judikaturou a jeho rozhodnutí je tak výrazem standardní soudní praxe.

V poměrech projednávané věci byla Smlouva absolutně neplatná právě pro počáteční nemožnost plnění podle § 37 odst. 2 obč.zák., neboť byla uzavřena k bytu, který nebyl právně volný; byl totiž zatížen tehdejším právem společného nájmu bytu dovolatelky a jejího bývalého manžela.

Pro úplnost zbývá dodat, že pokud dovolatelka poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 12. 2001, sp.zn. , byl právní názor v něm vyslovený soudní praxí překonán, o čemž svědčí např. též rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu z 20. 11. 2003, sp.zn. , jehož vydání bylo vyvoláno právě rozporem mezi citovaným rozsudkem a právním názorem senátu 26 Cdo specializovaného na agendu nájmu bytu.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není přípustné ani podle Za tohoto stavu je dovolací soud podle věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti, jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči dovolatelce.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. dubna 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu