Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4495/2011

26

Cdo 4495/2011

ROZSUDEK

a/ Ing. B. K.

a

b/ Mgr. A. K.

, obou bytem v P., zastoupených JUDr. Vladimírem Gelbičem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 11, proti žalované

Global expres service, společnost s ručením omezeným

, se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, IČ: 60490454, zastoupené Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 394/19, o zaplacení částek 115.234,- Kč a 3.925,43 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2006, č. j. -182, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2006, č. j. -182, v měnícím výroku II. o zamítnutí žaloby co do částky 1.923,08 EUR s příslušenstvím,

se zrušuje

a věc

se vrací

v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci (vlastníci

„domu na adrese P.“

– dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“) se změněnou žalobou domáhali, aby jim žalovaná zaplatila částky 3.925,43 EUR a 115.234,- Kč, obě s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení. Částku 3.925,43 EUR požadovali z titulu dlužného nájemného (sjednaného původně v německých markách – dále jen „DEM“) z předmětného domu (včetně tzv. bankovních převodních poplatků) za období od listopadu 2000 do března 2001 a částku 115.234,- Kč z titulu nedoplatků na úhradách za služby (nedoplatky na službách sestávaly z částky 55.218,22 Kč za dodávky zemního plynu, z částky 3.544,- Kč za odvoz odpadu, z částky 12.926,26 Kč za spotřebovanou elektřinu, z částky 9.068,28 Kč za vodné a stočné a z částky 20.649,50 Kč za užívání telefonní stanice) a z titulu náhrady škody za poškození domu žalovanou (škodu na domu žalobci vyčíslili částkou 13.827,60 Kč).

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. prosince 2004, č. j. -128, ve spojení s usnesením ze dne 24. listopadu 2005, č. j. -162, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 101.406,40 Kč (z titulu nedoplatků na úhradách za služby) s tam uvedeným úrokem z prodlení a částku 3.925,08 EUR (z titulu dlužného nájemného a převodních poplatků) s tam uvedeným úrokem z prodlení, zamítl žalobu ohledně částek 13.827,60 Kč (tj. ohledně požadované náhrady škody) a 0,35 EUR (představující dílčí část nájemného neoprávněně požadovanou vinou nesprávného přepočtu měny DEM na měnu euro /nyní EUR/) s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. června 2006, č. j. -182, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku ohledně částek 80.756,80 Kč a 2.002,- EUR s příslušenstvím, změnil ho ve vyhovujícím výroku ohledně částky 1.923,08 EUR s příslušenstvím tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (dále jen „měnící výrok“), a zrušil ho ve vyhovujícím výroku ohledně částky 20.649,60 Kč s příslušenstvím (tj. ohledně nedoplatku za užívání telefonní stanice); současně ho zrušil i v nákladových výrocích a v tomto (zrušeném) rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. Žalobci jako pronajímatelé a žalovaná jako nájemkyně uzavřeli dne 29. listopadu 1999 písemnou smlouvu o nájmu předmětného domu (dále jen „Nájemní smlouva“) na dobu určitou v trvání jednoho roku od 1. prosince 1999 s měsíčním nájemným v částce 2.500,- DEM. Nájemné mělo být placeno na účet žalobců „vždy k prvnímu dni každého měsíce“. V Nájemní smlouvě se rovněž dohodli, že žalovaná poskytne žalobcům kauci ve výši dvojího měsíčního nájemného (tj. 5.000,- DEM), která jí bude vrácena po ukončení nájmu za podmínky, že bude mít uhrazeny „veškeré finanční závazky nájemce“; žalovaná se také zavázala, že společně s nájemným bude hradit i tzv. bankovní převodní poplatky. Ve smyslu čl. VI. odst. 1 písm. b/ Nájemní smlouvy mohla tato smlouva zaniknout mimo jiné „dohodou obou smluvních stran o ukončení nájmu s dvouměsíční lhůtou k ukončení smlouvy a vyklizení“. Žalovaná předmětný dům užívala do 31. ledna 2001 a dne 13. února 2001 ho protokolárně předala žalobcům. K 13. únoru 2001 měla žalovaná dluh na nájemném z předmětného domu (po odečtení kauce) ve výši 3.750,- DEM, což po přepočtu (podle fixního přepočítacího kurzu 1 euro /nyní EUR/ = 1,95583 DEM stanoveného nařízením Rady /ES/ č. 2866/98 ze dne 31. prosince 1998 /Úřední věstník L 359, str. 0001-0002/) představuje částku 1.917,- EUR. Po přičtení bankovních převodních poplatků činila dlužná částka (na nájemném a převodních poplatcích) celkem 2.002,- EUR. Zatímco soud prvního stupně vyšel ze skutkového závěru, že nájem předmětného domu byl ukončen dohodou k 31. březnu 2001, odvolací soud skutkově uzavřel, že účastníci se dohodli na skončení nájemního poměru k 13. únoru 2001. Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že nájemní poměr účastníků k předmětnému domu trval od 1. prosince 1999 do 13. února 2001, kdy zanikl dohodou účastníků. Jelikož k 13. únoru 2001 měla žalobkyně dluh na nájemném z domu a souvisejících převodních poplatcích pouze ve výši 2.002,- EUR, změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že ohledně částky 1.923,08 EUR s příslušenstvím žalobu zamítl (dále opět jen „měnící výrok“).

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod podle V dovolání zpochybnili správnost skutkového závěru, že nájem předmětného domu byl ukončen dohodou k 13. únoru 2001. V této souvislosti především namítli, že s žalovanou neuzavřeli dohodu o ukončení nájmu domu a že protokol o předání domu ze dne 13. února 2001, který odvolací soud považoval za doklad o ukončení nájemního poměru k uvedenému datu dohodou, nemůže zmíněnou dohodu nahradit. Měli rovněž za to, že i kdyby takovou dohodu nahrazoval, platila by podle čl. VI. odst. 1 písm. b/ Nájemní smlouvy „navazující dvouměsíční lhůta“, jež by prodlužovala povinnost žalované hradit nájemné až do 13. dubna 2001. Vyjádřili přesvědčení, že nájemní poměr účastníků k předmětnému domu tak trval po celou dobu, za kterou požadují nájemné. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném měnícím výroku a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovým závěrem, že nájemní vztah účastníků k předmětnému domu byl ukončen dohodou k 13. únoru 2001. Podle jejího mínění „smluvní strany způsobem a dobou předání nemovitosti, tak jak je uvedeno v protokolu o ukončení pronájmu nemovitosti ze dne 13. 2. 2001, projevili jasně svou vůli ukončit nájemní vztah k tomuto okamžiku, o čemž svědčí i předání klíčů a zaznamenání stavů měřidel“.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. června 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Dovolací soud zastává názor, že z obsahového hlediska ( ) lze uplatněné dovolací námitky podřadit především pod dovolací důvod podle

Podle je-li dovolání přípustné podle a b/ (v projednávané věci je dovolání přípustné podle ), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. , komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK, strana 1003 - 1004).

Dovolací soud už na tomto místě předesílá, že z posléze uvedených důvodů je pro posouzení uplatněného nároku právně významné skutkové zjištění, že nájem předmětného domu byl ukončen dohodou účastníků k 13. únoru 2001, jak skutkově uzavřel odvolací soud. V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že je-li nemovitost pronajata jako celek (jako tomu bylo v projednávaném případě), režim nájemního vztahu je podřízen § 663 a násl. obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 30. listopadu 1999, sp. zn. , a z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6. a 7. v příloze I/2000 časopisu Soudní judikatura, a dále rozsudky z 20. prosince 2000, sp. zn. , z 26. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněný pod C 453 ve svazku 5 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a z 19. října 2010, sp. zn. ). V ustálené soudní praxi není pochyb ani o tom, že nájem nebytových prostor na dobu určitou může skončit před uplynutím doby, na kterou byl sjednán, i jinak, než výpovědí pronajímatele nebo nájemce z důvodů uvedených v a 3 , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2003, sp. zn. , uveřejněný pod č. 35 v sešitě č. 4 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 38 v sešitě č. 3 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura/). Dovolací soud zastává názor, že uvedený právní závěr je aplikovatelný i v poměrech nájmu nemovitosti podle a násl. obč. zák., a proto i v daném případě bylo možno ukončit nájemní poměr dohodou – účastníci si totiž sjednali možnost ukončení nájemního poměru na dobu určitou dohodou.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatelé brojili proti (právně významnému) skutkovému závěru, že s žalovanou se dohodli na ukončení nájemního poměru k domu k 13. únoru 2001. Podle názoru dovolacího soudu je v tomto směru jejich dovolací námitka opodstatněná, neboť tento závěr oporu v provedeném dokazování skutečně nemá. Nevychází totiž z provedených důkazů, nýbrž z pouhého předpokladu, že nájemní poměr musel být ukončen dohodou, byl-li předmětný dům vyklizen a posléze právě dne 13. února 2001 předán dovolatelům. Takovýto předpoklad však nemá logické opodstatnění, neboť samotné vyklizení a předání domu žalovanou nemůže bez dalšího indikovat existenci dohody účastníků o skončení jejich nájemního poměru právě k 13. únoru 2001. Tím méně o ní vypovídají jednotlivé (dílčí) úkony, jež v sobě obvykle zahrnuje vyklizení takového objektu jako je předmětný dům (odevzdání klíčů, zaznamenání stavů měřidel spotřeby, zjištění závad apod.). „Protokol o předání“ ze dne 13. února 2001 (čtený k důkazu soudem prvního stupně při jednání dne 30. dubna 2003 – viz protokol o jednání na č. l. 32 – 34 spisu), dokládající provedení zmíněných úkonů při vyklizení předmětného domu, tedy nepotvrzuje dohodu účastníků o skončení jejich nájemního poměru k 13. únoru 2001, jak uvažoval odvolací soud. Jinak řečeno, z y, na níž je uvedený protokol zaznamenán, a ani z předcházejících úkonů účastníků nevyplývá jejich vůle ukončit nájemní poměr k předmětnému domu dohodou právě k 13. únoru 2001.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že odvolací soud se v tomto směru dopustil logického pochybení při hodnocení důkazů. Dovolací důvod podle tudíž byl užit opodstatněně. Za této situace neobstojí ani právní závěry přijaté v tomto ohledu odvolacím soudem, neboť mají základ v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. Pak je ovšem nadbytečné zkoumat, zda je opodstatněná rovněž dovolací výtka, kterou dovolatelé uplatnili s odkazem na čl. VI. odst. 1 písm. b/ Nájemní smlouvy. Dovolací soud se proto zmíněnou výtkou již nezabýval.

Se zřetelem k řečenému dovolací soud podle věty za středníkem zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném měnícím výroku a současně mu věc podle věty první vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2012

JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu