Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4268/2009

26

Cdo 4268/2009

ROZSUDEK

se sídlem v Praze 2, Novém Městě, Rašínovo nábřeží 42, adresa pro doručování: Územní pracoviště Ostrava, Ostrava – Radvanice, Lihovarská 1335/9, proti žalovanému

A. Ž.

, zastoupenému JUDr. Václavem Stříbným, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná 40, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2009, č. j. -104, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2009, č. j. -104,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. února 2009, č. j. -66, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku

„dům č. p. 1256/79 stojící na pozemku parc. č. 2162/4 a pozemek parc. č. 2162/4 – zastavěná plocha a parc. č. 2162/1 – ostatní plocha, vše v katastrálním území O. – P., obec O.“

(dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“, a „pozemky“ či „předmětné nemovitosti“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně především za zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí, že rozhodnutím Vojenského stavebního úřadu Federálního ministerstva národní obrany při vojenské ubytovací a stavební správě (jako orgánu státního stavebního dohledu) ze dne 6. dubna 1992, ev. čís. VSÚ: XII/08/92, byla dodatečně povolena rekonstrukce a změna užívání předmětného domu (po provedených úpravách) na

„administrativně – obchodní účely“

s tím, že dům měl být nadále užíván pro obchodní účely – styk s veřejností včetně prostoru pro úpravy a opravy (přízemní část domu) a pro administrativní účely a pro stavební firmu žalovaného (patrová část domu), že dne 1. ledna 1997 uzavřeli žalobkyně (tehdy jednající prostřednictvím ministerstva obrany České republiky) jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce smlouvu o nájmu předmětných nemovitostí (dále jen „nájemní smlouva ze dne 1. ledna 1997“, resp. „nájemní smlouva“) na dobu určitou od 1. ledna 1997 do 31. prosince 2025, že podle čl. IV. nájemní smlouvy měly být nemovitosti užívány ke

„zřízení stavební firmy a zabezpečování stavebních prací a činností s tím spojených“

a že k nájemní smlouvě nebyl udělen předchozí souhlas ve smyslu , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 2. prosince 1999 (dále jen „ “).

Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně – s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vydaná ve věcech sp. zn. a sp. zn. především dovodil, že s přihlédnutím ke skutečnosti, že v předmětném domě (v jeho přízemní části) se nacházely místnosti určené k provozování obchodu a služeb, musel být k uzavření nájemní smlouvy ze dne 1. ledna 1997 dán předchozí souhlas příslušného městského (obecního) úřadu podle , a to bez ohledu na to, že jinak se nájemní poměr k domu (pronajatému jako celek) neřídil , nýbrž příslušnými ustanoveními ( a násl. , , ve znění účinném ke dni uzavření nájemní smlouvy – dále jen „obč. zák.“). Protože žalovaný ani netvrdil (natož prokázal), že by magistrát statutárního města Opavy udělil souhlas s uzavřením nájemní smlouvy ze dne 1. ledna 1997, uzavřel, že nájemní smlouva (která je zřetelem k okolnostem daného případu obsahově nedělitelná) je od počátku neplatná podle Za této situace žalobě na vyklizení domu a pozemků – s odkazem na ustanovení obč. zák. – vyhověl.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. -104, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí především zdůraznil, že

„v daném případě jsou předmětem nájmu nemovitosti, tzn. budova a 2 pozemky, a tento nájemní vztah se řídí ust. a násl. “

. Dále uvedl, že předchozí souhlas příslušného obecního (městského) úřadu k uzavření takovéto smlouvy o nájmu (nájemní smlouvy podle § 663 a násl. obč. zák.) je zapotřebí pouze tehdy, jestliže

„součástí pronajímané nemovitosti jsou nebytové prostory stavebně určené k provozování obchodu a služeb“.

V této souvislosti konstatoval, že

„z nájemní smlouvy vyplývá, že byly pronajaty sklepy v 1. podzemním podlaží, kanceláře v 1. a 2. nadzemním podlaží včetně chodby a provizoria“

, a nelze proto přijmout názor (vyslovený soudem prvního stupně), že

„pronajímaná budova obsahovala nebytové prostory stavebně určené k provozování obchodu a služeb“

. Podle názoru odvolacího soudu tudíž nebyl k platnosti nájemní smlouvy nutný souhlas příslušného orgánu statutárního města Opavy. Dodal, že tomuto názoru nasvědčuje i vyjádření magistrátu statutárního města Opavy ze dne 18. prosince 1996, na které poukázal žalovaný v průběhu odvolacího řízení. Za této situace uzavřel, že nájemní smlouva ze dne 1. ledna 1997 je platná. Poté se zabýval otázkou, zda nájemní poměr účastníků k předmětným nemovitostem založený nájemní smlouvou zanikl podle , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V této souvislosti dovodil, že nejde-li v případě nájemního poměru založeného nájemní smlouvou ze dne 1. ledna 1997 o právní vztah nájmu nebytových prostor podle , nevztahuje se ustanovení na nájemní poměr účastníků k předmětným nemovitostem, a nadále proto trvá právo žalovaného tyto nemovitosti užívat. S přihlédnutím k uvedenému změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “). V dovolání především zpochybnila „důkaz“ vyjádřením magistrátu statutárního města Opavy ze dne 18. prosince 1996, neboť

„byl předložen až u odvolacího řízení a přitom nebylo v řízení vůbec prokázáno, proč tento důkaz nebyl předložen již před ukončením dokazovaní v řízení před okresním soudem“

. Dále vyjádřila přesvědčení, že je pro celý spor zásadní posouzení „charakteru“ nájemní smlouvy, neboť žalobu na vyklizení předmětných nemovitostí podala na základě V této souvislosti uvedla, že zatímco soud prvního stupně dovodil, že nájemní smlouva

„by měla být posuzována dle režimu “

, a na její neplatnost usoudil pro absenci předchozího souhlasu podle , odvolací soud dospěl k závěru, že

„smlouva není uzavřena v režimu zákona č. 116/90 Sb., že se jedná o smlouvu nájemní dle § 663 obč. zákoníku“

. S uvedeným závěrem odvolacího soudu nesouhlasila s odůvodněním, že byla pronajata

„celá budova a v ní nebytové prostory“

. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadený rozsudek je věcně správný a pro stručnost odkázal na jeho

„výstižné odůvodnění“

. Zdůraznil, že vyjádření magistrátu statutárního města Opavy ze dne 18. prosince 1996 neposkytl on, ale magistrát města Opavy, a to až po skončení řízení před soudem prvního stupně. Měl za to, že

„účelové znevažování“

tohoto vyjádření dovolatelkou není důvodné. Navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, popřípadě zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 17. června 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), jednajícím v dovolacím řízení prostřednictvím zaměstnance s právnickým vzděláním ( , 2 písm. b/ a odst. 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a (zmíněné vady tvrzeny nebyly a nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( – shledal, že vedle dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle dovolatelka uplatnila rovněž dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím namítla existenci v dovolání zmíněné vady řízení.

Pro vyřešení dovolacích námitek podřaditelných dovolacímu důvodu podle bude podstatné, zda jsou správné právní názory, na nichž založil své rozhodnutí odvolací soud (právní názory, že v daném případě jde o nájemní smlouvu uzavřenou podle a násl. obč. zák. a že k této smlouvě nebylo – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – zapotřebí předchozího souhlasu podle ). Proto se dovolací soud nejprve zabýval otázkou naplněnosti dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že se nevztahuje na nájem nemovitosti (budovy), i když se v ní nacházejí nebytové prostory (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 1998, sp. zn. , uveřejněný na straně 333 v sešitě č. 6 z roku 1998 časopisu Právní rozhledy /citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 5. v příloze I/2000 časopisu Soudní judikatura/); je-li tedy nemovitost pronajata jako celek (i když obsahuje pouze nebytové prostory), režim nájemního vztahu je podřízen a násl. obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 30. listopadu 1999, sp. zn. , a z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6. a 7. v příloze I/2000 časopisu Soudní judikatura, a dále rozsudky z 20. prosince 2000, sp. zn. , a z 26. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněný pod C 453 ve svazku 5 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Součástí ničím nezpochybněných skutkových zjištění soudů obou stupňů bylo též zjištění o obsahu nájemní smlouvy ze dne 1. ledna 1997, kterou byl proveden důkaz v řízení před soudem prvního stupně (viz protokol o jednání ze dne 4. února 2009; důkaz přečtením této y zopakoval odvolací soud při odvolacím jednání dne 17. června 2009). Z obsahu nájemní smlouvy se podává, že jejím předmětem byl předmětný dům a pozemky, tedy každá z uvedených nemovitostí jako celek; na tom nic nemění ani to, že v nájemní smlouvě byly (nad to) specifikovány i nebytové prostory nacházející se v předmětném domě, a to o celkové výměře 464,22 m2.

Odvolací soud proto nepochybil, posoudil-li nájemní smlouvu ze dne 1. ledna 1997 jako smlouvu o nájmu ve smyslu § 663 a násl. obč. zák.; zbývá dodat, že v tomto směru zaujal stejný právní názor i soud prvního stupně (viz předchozí výklad) a dovolatelka se tedy mylně domnívá, že soud prvního stupně posoudil nájemní smlouvu jako smlouvu o nájmu nebytových prostor podle Byť v tomto směru nebyl dovolací důvod podle uplatněn opodstatněně, napadené rozhodnutí přes to neobstojí.

Ustálená soudní praxe totiž rovněž dovodila, že v ustanovení větě druhé byl upraven zvláštní režim, který platil pouze pro pronajímání místností určených k provozování obchodu a služeb; předchozího souhlasu příslušného správního orgánu ve smyslu věty druhé bylo – pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy ( ) – zapotřebí pouze k pronájmu těch místností, které byly k provozování obchodu a služeb stavebně určeny (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. srpna 2002, sp. zn. , a ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněný pod C 998 ve svazku 14 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Přitom v soudní praxi nebyl zaznamenán odklon ani od názoru, že předchozí souhlas obecního (městského) úřadu podle musel být dán i v případě, byla-li předmětem nájmu nemovitost (jako celek), v níž se nacházely nebytové prostory určené k provozování obchodu a služeb; to však nic nemění na tom, že jinak jde o nájemní vztah řídící se ustanovením a násl. obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. října 1999, sp. zn. rozhodnutí byla uveřejněna rovněž pod č. 7. a 8. v příloze I/2000 časopisu Soudní judikatura/).

V projednávané věci bylo nesporné, že k nájemní smlouvě ze dne 1. ledna 1997 nebyl udělen předchozí souhlas ve smyslu , ačkoliv podle ničím nezpochybněného skutkového zjištění byla přízemní část předmětného domu stavebně určena (rozhodnutím o povolení rekonstrukce a změny užívání předmětného domu /po provedených úpravách/) pro obchodní účely – styk s veřejností včetně prostoru pro úpravy a opravy. Právní posouzení věci odvolacím soudem nelze tudíž pokládat za správné, dospěl-li tento soud bez dalšího k závěru, že předchozího souhlasu podle přes to nebylo zapotřebí.

Z řečeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Dovolací soud jej proto podle věty za středníkem zrušil, aniž se – z důvodů nadbytečnosti – zabýval otázkou naplněnosti dovolacího důvodu podle Podle věty první pak věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 19. října 2010

JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.

předseda senátu