Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 46/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce C. D., zastoupeného JUDr. Šárkou Hamáčkovou, advokátkou, se sídlem v Klášterci nad Ohří, Polní 689, proti žalovaným 1) Vnitrostátní a mezinárodní arbitráž ad hoc, se sídlem v Praze 3, Velehradská 12, identifikační číslo osoby 26665492, 2) K. D., zastoupen JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 24, o určení neplatnosti rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2011, č. j. -75, takto:

I. Dovolání seodmítá.

III. Ve vztahu žalobce a žalované 1) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 3. září 2010, č. j. -47, zamítl žalobu, aby soud určil, že rozhodčí nález I R-1 vydaný Bc. S. S. dne 3. září 2004 je neplatný, alternativně že tento nález se zrušuje (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalobce se domáhal určení, že rozhodčí nález I R-1, vydaný Bc. S. S. dne 3. září 2004, je neplatný, resp. že tento nález se zrušuje. Tvrdil, že mezi žalobcem a 2. žalovaným nebyl žádný obchodní vztah, ani nebyla sjednána rozhodčí smlouva, že jmenovaný rozhodce nebyl oprávněn vydávat rozhodčí nálezy.

Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze zjištění, že rozhodčí nález byl vydán dne 3. září 2004 a žalobci doručen dne 22. září 2004. Žaloba byla podána dne 22. dubna 2009.

Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) s odkazem na ustanovení a c) a , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „“) uzavřel, že žalobu je nutno zamítnout, neboť byla podána opožděně až po uplynutí tříměsíční zákonné lhůty od doručení rozhodčího nálezu. Upozornil, že kombinuje-li žalobce v žalobě zároveň i žalobu na určení neplatnosti rozhodčího nálezu, pak taková žaloba nemá oporu v hmotném právu, neboť jediným nástrojem zrušení rozhodčího nálezu je žaloba dle ustanovení .

Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení , (dále jen „“).

Žalobce namítá, že oba soudy nižších stupňů rozhodovaly právní otázku neplatnosti rozhodčího nálezu vydaného orgánem k tomu neoprávněným, tudíž nicotným, který nemůže mít právní účinky, v rozporu s hmotným právem. Nesouhlasí s posouzením právní otázky – opožděné podání žaloby, neboť soudy posoudily otázku neplatnosti rozhodčího nálezu, jako kdyby rozhodčí nález byl vydán oprávněným rozhodcem a namítaly se právní důvody pro jeho neplatnost. Soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že rozhodčí nález byl vydán neoprávněnou osobou, osobou zřejmě páchající trestnou činnost podvodů a vydávání falešných listin. Účastníci sporu nikdy nesjednali žádnou smlouvu ani dohodu, ve které by byla sjednána rozhodčí doložka a v průběhu fiktivního rozhodčího řízení již byla předmětná pohledávka promlčena. Dovolatel má za to, že v tomto případě nelze aplikovat právní předpisy stejným způsobem, jako v případě vydaných rozhodčích nálezů oprávněnými osobami. Aplikaci hmotného a procesního práva, vztahující se na rozhodčí nálezy vydané oprávněnými osobami, na projednávaný případ považuje za rozpornou s hmotným právem. Odvolací soud své závěry opírá o skutková zjištění, které učinil ze spisu rozhodce Bc. S. S. - neoprávněné osoby, trestně stíhané.

Dovolatel závěrem navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný č. 2. tak, že ho považuje za nepřípustné a zcela nedůvodné.

Žalovaná č. 1 se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v , oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (, 4 ), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Polemizuje-li dovolatel se závěry odvolacího soudu o opožděném podání žaloby (návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soudem) a dovozuje její včasné podání, nezakládá tak otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. Ze skutkových zjištění soudů, jimiž je dovolací soud vázán, vyplývá, že žalobce podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu po uplynutí tří měsíců od jeho doručení. Výklad ustanovení o nutnosti podat žalobu (bez ohledu na uplatňované důvody) v zákonné lhůtě přitom nevyvolává v soudní praxi výkladové problémy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. srpna 2011, sp. zn. a ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. ).

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z pohledu výše formulovaných závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pak pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné výtky dovolatele týkající se skutkových zjištění soudů učiněných ze spisu rozhodce. Zpochybňuje-li dovolatel uvedená skutková zjištění soudů nižších stupňů, uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , který u dovolání přípustného podle nemá k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů rozhodl, aniž nařizoval jednání ( věta první ), tak, že dovolání podle ustanovení věty prvé a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaný 2) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2.250,- Kč [, , v návaznosti na a , ve znění , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč ( , ve znění ), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč (srov. , , v platném znění), tedy celkem ve výši 3.060,- Kč. Žalované 1), které by právo na náhradu nákladů dovolacího řízení rovněž příslušelo, náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu