Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3300/2009

23

Cdo 3300/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Horský hotel MORAVA, spol. s r. o.,

se sídlem Salaš 28, Zlín, IČ 25512943, zastoupeného JUDr. Petrem Cembisem, advokátem se sídlem Ponávka 2, Brno, PSČ 602 00, proti žalovanému

ČEZ Distribuce a. s.,

se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV.- Podmohly, IČ 24729035, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2009, č. j. -84, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2009, č. j. -84, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2008, č. j. -58

, se zrušují

a věc

se vrací

soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. května 2008, č. j. -58, rozhodl, že žaloba s návrhem, že rozhodčí nález vydaný Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 18. 12. 2006 sp. zn. 751/06 v právní věci žalobce ČEZ

Distribuce a. s. proti žalovanému Horský hotel MORAVA, spol. s r. o. o částku 247.714,- Kč s příslušenstvím, který bylo rozhodnuto, že společnost Horský hotel MORAVA, spol. s r. o. jako žalovaný je povinen uhradit žalobci žalobou uplatněnou částku včetně úroků z prodlení a dále na nákladech řízení zaplatit žalobci poplatek za rozhodčí řízení ve výši 7.431,- Kč a náklady právního zastoupení ve výši 30.823,- Kč, se zrušuje, se zamítá (výrok I.) a žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 14.547,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného JUDr. Miloše Nováka (výrok II.). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že předmětný rozhodčí nález byl žalobci doručen dne 2. 1. 2007 a dospěl k závěru, že návrh žalobce na jeho zrušení byl soudu podán opožděně (dne 3. 4. 2007), poněvadž lhůtu k podání tohoto návrhu ve smyslu , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ “), je lhůtou hmotněprávní. Proto žalobu zamítl.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení Kč 14.190,75 (výrok II.).

Odvolací soud dovodil, že ustanovení § 32 odst. 1 zákona, stanoví objektivní lhůtu, v níž má být žaloba na zrušení rozhodčího nálezu podána, přičemž procesními lhůtami zásadně nejsou lhůty k podání žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Neuznal argumentaci žalobce, že jde o procesní úkon, svou povahou opravný prostředek. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu podle názoru odvolacího soudu nemá povahu opravného prostředku a nejde o lhůtu procesní. Jde svou povahou o lhůtu hmotněprávní a prekluzívní.

Odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně, byl-li rozhodčí nález doručen žalobci dne 2. 1. 2007 a žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla doručena soudu prvního stupně dne 3. 4. 2007 (úterý), je správný, neboť žaloba byla podána opožděně. Proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ust. (dále též jen „ „), když má za to, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam, neboť řešená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.

Podle názoru dovolatele odvolací soud své stanovisko o charakteru lhůty, stanovené v § 32 odst. 1 předmětného zákona, nijak neodůvodnil a tato otázka není v judikatuře ani odborné literatuře řešena. Názory na charakter předmětné lhůty nejsou jednotné.

Dovolatel je přesvědčen, že č. 216/1994 Sb. je svým charakterem předpisem procesněprávním, protože upravuje způsob řízení a vedení rozhodčího řízení, jak již z ust. cit. zákona vyplývá.

Z toho důvodu dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že podle bodu 12 čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. ve znění účinném před 1. 7. 2009. Tak je tomu i v daném případě.

Nejvyšší soud poté, po zjištění, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje stanovené náležitosti podle zákona ( , , ) se musel na prvním místě zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to připouští ( ).

V posuzovaném případě, v němž odvolací soud potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, může být dovolání přípustné jen podle , na které také dovolatel odkazuje, tj. že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu , jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a tak tomu v tomto případě není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel považuje za právní otázku zásadního významu, dosud dovolacím soudem neřešenou, otázku povahy lhůty k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, tj. zda jde o lhůtu hmotněprávní nebo procesněprávní.

Podle ustanovení návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodnutí nálezu domáhá, nestanoví-li tento jinak.

Nejvyšší soud judikoval již v usnesení ze dne 29. dubna 2010 sp. zn. , že „pro počítání běhu (předmětné) lhůty platí ustanovení , podle kterého je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit“. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí výslovně vázal včasnost podaného návrhu na den, kdy byl podán k poštovní přepravě.

Z toho vyplývá, že judikatura Nejvyššího soudu stojí na stanovisku, že předmětná lhůta pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soudem, je svou povahou lhůtou procesněprávní, která se vztahuje na procesní úkon, učiněný podle shora cit. ustanovení zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů se subsidiární (podpůrnou) platností ustanovení .

Je třeba vidět, že oba tyto zákonné předpisy jsou v principu procesněprávními předpisy, upravujícími řízení v občanskoprávních (včetně obchodních) věcech, fungujících sice vedle sebe, avšak kontinuálně na sebe navazujících. Přitom návrh na zrušení rozhodčího nálezu, vydaného v řízení předcházejícím řízení soudnímu, je ve své podstatě procesním opravným prostředkem, nikoli žalobou v klasickém slova smyslu. Předmětem tohoto návrhu není občanskoprávní (obchodní) nárok, nýbrž procesní právo na zrušení rozhodnutí (nálezu) vydaného jako výsledek předcházejících rozhodčího řízení.

Z uvedených důvodů vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné, protože spočívá na nesprávném řešení otázky procesněprávní povahy a je v rozporu i s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a poněvadž důvody, pro které byl tento rozsudek zrušen, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem a odst. 3 cit. ustanovení ).

Právní názor dovolacího soudu je v dalším řízení pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. prosince 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu