Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3313/2025

23 Cdo 3313/2025-99

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce R. W., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, proti žalované Oluwa s.r.o., se sídlem v Prešově, Hlavná 50, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50800621, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem v Černošicích, Svatopluka Čecha 2202, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. -78, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 11. 6. 2021, sp. zn. , kterým byla žalobci (v rozhodčím řízení žalovanému) uložena povinnost zaplatit společnosti Orofa s. r. o., identifikační číslo osoby 50800701, (v rozhodčím řízení žalobkyni) částku 4 266 608,22 Kč s příslušenstvím a zvláštní náklady ve výši 2 000 Kč. Tvrdil, že žalobu na zrušení téhož rozhodčího nálezu podal již dne 23. 9. 2021 proti uvedené společnosti, která však byla dne 25. 8. 2023 vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce a řízení o původní žalobě bylo následně zastaveno. Dále tvrdil, že se dne 26. 4. 2024 z podání nynější žalované dozvěděl, že uvedená společnost postoupila dne 16. 3. 2022 své pohledávky za žalobcem nynější žalované, a proto podal žalobu také proti této společnosti.

2. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 2. 2025, č. j. -48, zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 11. 6. 2021, sp. zn. (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a sice zda lze nový návrh na zrušení rozhodčího nálezu podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, dále jen „ZRŘ“, podaný proti osobě, na niž měla přejít práva z původního žalovaného, zamítnout jako opožděný tehdy, podal-li žalobce původní žalobu na zrušení téhož rozhodčího nálezu včas, avšak řízení o ní bylo následně zastaveno z důvodu zániku původní žalované bez právního nástupce podle Dovolatel uvedl, že svého práva domáhat se zrušení rozhodčího nálezu řádně využil již v zákonné tříměsíční lhůtě, a nemůže mu proto být na újmu, že původní žalovaná v průběhu řízení zanikla, ani to, že se o tvrzeném postoupení pohledávky na nynější žalovanou dozvěděl až dodatečně. Má proto za to, že za těchto okolností nelze nynější žalobu považovat za opožděnou ve smyslu ZRŘ.

5. Z výše uvedeného důvodu žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Ve vyjádření k dovolání žalovaná zpochybnila dovolací argumentaci žalobce, ztotožnila se s právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

8. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a dále se zabýval jeho přípustností.

9. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Námitka žalobce, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily otázku, zda včasné podání původní žaloby na zrušení rozhodčího nálezu zachovává žalobci možnost podat po uplynutí lhůty podle § 32 odst. 1 ZRŘ nový návrh na zrušení téhož rozhodčího nálezu proti osobě, na niž měla být podle tvrzení žalobce postoupena pohledávka přiznaná původní žalované napadeným rozhodčím nálezem, jestliže řízení o původní žalobě bylo následně zastaveno z důvodu zániku původní žalované bez právního nástupce podle , přípustnost dovolání podle nezakládá.

12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. , uzavřel, že ustanovení § 32 ZRŘ je významné z hlediska posouzení včasnosti podání samotného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Při výkladu ZRŘ přitom vyšel též z ZRŘ, podle něhož se pro řízení před soudem podle ZRŘ použijí, nestanoví-li tento zákon jinak, obdobně ustanovení . Nejvyšší soud dále vyložil, že použijí-li se na řízení o zrušení rozhodčího nálezu obdobně ustanovení , je třeba návrh na zrušení rozhodčího nálezu posuzovat podle úpravy o návrhu, kterým se zahajuje řízení, tedy podle (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. ).

13. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. , uvedl, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu vydaného v řízení předcházejícím řízení soudnímu je ve své podstatě procesním opravným prostředkem, nikoli žalobou v klasickém slova smyslu. Předmětem tohoto návrhu není občanskoprávní nebo obchodní nárok, nýbrž procesní právo na zrušení rozhodnutí vydaného jako výsledek předcházejícího rozhodčího řízení.

14. V projednávané věci odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vycházel ze skutkových zjištění, podle nichž byl napadený rozhodčí nález žalobci doručen dne 24. 6. 2021, dne 23. 9. 2021 podal žalobce žalobu na jeho zrušení proti společnosti Orofa s. r. o., tato společnost však byla dne 25. 8. 2023 vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce a řízení o této žalobě bylo následně zastaveno; nyní projednávané řízení bylo zahájeno až žalobou podanou dne 29. 7. 2024 proti jiné žalované. Uzavřel-li odvolací soud na tomto skutkovém základě, že nyní projednávané řízení nelze považovat za pokračování řízení zahájeného žalobou ze dne 23. 9. 2021 a že včasnost návrhu je třeba posuzovat ve vztahu k návrhu, jímž bylo zahájeno nynější řízení (viz bod 12 rozsudku soudu prvního stupně a bod 14 odůvodnění napadeného rozsudku), neodchýlil se od ustálené judikatury dovolacího soudu. Z této judikatury se podává, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu se posuzuje podle úpravy o návrhu, kterým se zahajuje řízení, přičemž včasnost podle ZRŘ se vztahuje právě k tomuto návrhu. Žalobou podanou dne 29. 7. 2024 nebylo pokračováno v řízení zahájeném dne 23. 9. 2021 proti společnosti Orofa s. r. o., nýbrž bylo zahájeno nové samostatné řízení proti jiné žalované. Skutečnost, že původní žaloba byla podána v zákonné lhůtě a řízení o ní bylo později zastaveno podle , na tomto závěru nic nemění.

15. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

V Brně dne 3. 6. 2026

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu