Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 304/2012

28

Cdo 304/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Pozemkového fondu ČR

, IČ 4579 7072, se sídlem 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 29. 6. 2011, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. (žalobců:

1. R. P., 2. K. L., 3. M. P.,

a

4. I. B.,

zastoupených JUDr. Ladou Kosárovou, advolátkou, se sídlem 272 00 Kladno, Třída T. G. Masaryka č. 292, proti žalovanému

Pozemkovému fondu ČR,

se sídlem 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o náhradu za nevydané nemovitosti), t a k t o ‚

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu dne 8. 2. 2000, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Teplicích z 21. 10. 2009, č. j. -332. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců domáhajících se, aby žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo poskytnout ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku žalobcům náhradu za nevydané nemovitosti a jejich znehodnocení, a to bývalé zemědělské usedlosti v obci M. (nyní M., část N. M.): budovy čp. 15 na stavební parcele č. 28 se součástmi a příslušenství a vedlejšími budovami na stavební parcele č. 28 a této parcely (o výměře 302 m2) a dále budovy čp. 18 na stavební parcele č. 25 (včetně součástí a příslušenství) a parcely č. 25 (o výměře 1.034 m2) v katastrálním území N. M. u M. (obec M.), a to v celkové hodnotě náhrady 532.613 Kč (v podílech po ideálních pěti dvanáctinách žalobkyni R. P. a žalobci K. L. a v podílech po ideálních dvou dvanáctinách žalobci M. P. a žalobkyni I. B., přičemž by tato náhrada spočívala v nemovitostech, jež jsou ve správě žalovaného Pozemkového fondu ČR nebo v poskytnutí cenných papírů, které nemají povahu dluhopisů. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení; ani státu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů placených jím v tomto řízení.

O odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 28. 6. 2011, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích z 21. 10. 2009, č. j. -332, změněn tak, že žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo poskytnout žalobcům náhradu 532. 613 Kč (žalobkyni R. P. z 5/12, žalobci K. L. z 5/12, žalobci M. P. z jedné dvanáctiny a žalobkyni I. B. z jedné dvanáctiny), a to za jimi uváděné nevydané nemovitosti bývalé zemědělské usedlosti v obci M., části N. M., přičemž jde o náhradu spočívající v poskytnutí nemovitostí ve správě žalovaného Pozemkového fondu ČR nebo v hotovosti ve výši stanovené , popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu; ani státu nebyla přiznána náhrada za náklady řízení placené v tomto řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, byly odvolacím soudem přezkoumány; odvolací soud přikročil ke změně výroku rozsudku soudu prvního stupně [podle ], a to tak, aby se soudním rozhodnutím vycházelo při poskytnutí náhrady Pozemkovým fondem ČR žalobcům z ustanovení (zákona o půdě)

Odvolací soud poukazoval především na to, že už v této právní věci rozhodoval i dovolací soud, který rozsudkem ze 6. 1. 2009 ( Nejvyššího soudu) zrušil předchozí rozsudky Okresního soudu v Teplicích z 25. 2. 2004, č. j. -233 a Krajského soudu v Ústí nad Labem z 18. 12. 2006, sp. zn. , a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud dovozoval, že v předchozím řízení byly beze zbytku vyřešeny otázky postavení žalobců jako oprávněných osob k poskytnutí náhrady za nemovitosti (patřící původně vlastnici M. B.), které nelze vydat vzhledem k ustanovením , a také otázku rozsahu nároku žalobců, uplatněných vůči žalovanému Pozemkovému fondu ČR podle ustanovení

Podle názoru odvolacího soudu v dalším řízení „základní otázkou zůstává žalovaným uplatněná námitka promlčení nároku žalobců“. Odvolací soud k této otázce uváděl, že „nepovažuje v této souvislosti za zásadní, zda podání žalobců, doručené soudu dne 1. 6. 2009 a označené jako upřesnění žalobního petitu, bylo či nebylo změnou žaloby“. Žalobci totiž stále v průběhu tohoto řízení uplatňovali nárok na náhradu za nevydané nemovitosti (konkrétně stále stejně označované) a vymezili i rozsah této náhrady (532.613 Kč) a soud tu nebyl v tomto řízení vázán žalobou požadovanou formou této náhrady a rozhodl sám způsobem respektujícím ustanovení (zákona o půdě) a ustanovení (o výši náhrady v hotovosti, poskytované dle ). Měl tedy odvolací soud za to, že žalobci svůj nárok na náhradu za nemovitosti uplatnili z pohledu obecné promlčecí doby včas, v řízení o tomto nároku řádně pokračoval a promlčecí doba po celé trvání tohoto řízení neběžela (srov. ), takže k promlčení nároku žalobců tu nedošlo; jejich žaloba je důvodná a odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně [podle ] co do způsobu a formy opodstatněné náhrady za nevydané nemovitosti.

V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i o náhradě nákladů odvolacího řízení ( ).

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 16. 9. 2011 doručen dovolávajícímu se Pozemkovému fondu ČR a dovolání ze strany tohoto dovolatele bylo dne 16. 11. 2011 předán na poště k doručení Okresnímu soudu v Teplicích, tedy ve lhůtě stanovené v . Uvedený dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o vyhovění žalobě žalobců a ve výroku o uložení povinnosti žalovanému poskytnout jednotlivým žalobcům náhradu v celkové výši 532.613 Kč, a to v částkách odpovídajících jejich spoluvlastnickým podílům na nemovitostech; dovolatel navrhoval také, aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Co do přípustnosti dovolání poukazoval dovolatel na ustanovení a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ne nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel uváděl, že nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že soud prvního stupně při zamítnutí žaloby žalobců na základě žalovaným vznesené námitky promlčení „nepřihlédl k hmotně právní povaze promlčení“ a že tedy žalobci podali svou žalobu včas.

V daném případě byla původní žalobkyně M. B. nejpozději dopisem Pozemkového fondu ČR ze 22. 7. 1999 (Č.R./16318/99) informována o tom, že jí nebude Pozemkovým fondem ČR poskytnuta za povinnou osobu náhrada za nevydané nemovitosti a byla se svým nárokem odkázána na soud. Uvedená původní žalobkyně se sice v obecné tříleté promlčecí době obrátila na soud, avšak v průběhu řízení od roku 2000 do roku 2009 požadovala a následně pak i její právní nástupci (nynější žalobci) na základě změněného žalobního návrhu výhradně peněžité plnění, a to (po částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 532. 613 Kč.

Jestliže tedy za uvedených okolností žalobci pak svůj nárok uplatnili znovu dne 1. 6. 2009, a to tak, že požadují jiné plnění (místo peněžitého plnění vydání nemovitostí, které jsou ve správě žalovaného fondu, nebo poskytnutí cenných papírů), nastaly podle názoru žalovaného, hmotně právní účinky změněného návrhu dnem, kdy byla soudu změna návrhu doručeno, tj. dne 1. 6. 2009; žalovaný má proto za to, že tu byl tento nárok žalobců uplatněn po uplynutí obecné tříleté promlčecí doby.

Dovolání dovolatele je v tomto případě přípustné podle ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Z obsahu dovolání dovolatele vyplývalo, že dovolatel uplatňuje jako dovolací důvody, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [viz ].

Nesprávné právní posouzení věci spočívá v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyloží [viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, text na str. 13 (45)].

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení a v souvislosti s ustanoveními , a , jakož i v souvislosti s ustanovením .

Podle ustanovení je promlčecí doba zásadně tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Podle ustanovení uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.

Podle ustanovení soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, i jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

Podle ustanovení poskytuje pozemkový fond náhradu oprávněným osobám (srov. a téhož zákona) v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo okresní úřad.

Ve stanovisku uveřejněném pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo zdůrazněno [na str. 54 (132)], že z věty třetí ustanovení lze dovodit, že poskytnutí náhrad podle ustanovení , a téhož zákona má povahu určitého vypořádání vztahu mezi oprávněnými osobami a povinnými osobami (a za ně popřípadě Pozemkovým fondem); k obdobnému právnímu závěru dospěl dovolací soud např. v rozsudku Nejvyššího soudu, jehož právní závěry měl na zřeteli i odvolací soud v daném případě (viz stranu 5 rozsudku z 29. 6. 2011, sp. zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem).

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným závěrům z publikované judikatury soudů, z nich dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by výsledný právní závěr odvolacího soudu v jeho rozsudku z 29. 6. 2011 (že tu šlo o jasné vymezení žalobou uplatněného nároku, vyplývajícího z určitého způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky sporu, přičemž tento nárok na náhradu za nevydané nemovitosti byl uplatněn v řízení, v němž bylo stále pokračováno ve smyslu ustanovení a ) bylo třeba posoudit jako posouzení projednávané právní věci podle nesprávného právního předpisu nebo jako nesprávný výklad aplikovaného právního předpisu. Neshledal proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu nesprávným ve smyslu ustanovení a že by bylo na místě jej zrušit, jak měl za to dovolatel.

Proto dovolací soud přikročil svým rozsudkem (viz ) k zamítnutí dovolání dovolatele podle uvedeného ustanovení , a to jako dovolání nedůvodného.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti dovolání žalovaného, který nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobcům v řízení o dovolání náklady nevznikly ( věta první, a ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 2. dubna 2012

JUDr. Josef Rakovský

předseda senátu