Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2002/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2006, č. j. -266, a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 2. 2004, č. j. -233, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2006, č. j. -266, byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 2. 2004, č. j. -233, a to tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni R. P. 221.922,- Kč, žalobci K. L. 221.922,- Kč, žalobci M. P. 44.384,50 Kč a žalobkyni I. B. 44.384,50 Kč. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci včetně původní žalující - zemřelé M. B. jsou podle rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v T. ze dne 26. 4. 1996, č. j. PÚ/1187/96/Ing.Mer., které nabylo právní moci dne 18. 9. 1995, ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „ “) oprávněnými osobami k vydání majetku v k. ú. N. M. Vzal za prokázané, že na základě výše citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu žalujícím nebyly vydány nemovitosti č. p. 15 na stavební parcele č. 28 a č. p. 18 na stavební parcele č. 25 v k. ú. N. M. Dále zjistil, že žalobci žalovaného jako povinnou osobu včas a řádně vyzvali k vyplacení náhrady za nevydané nemovitosti, přičemž výše náhrady vyplývá ze znaleckého posudku Ing. D. Z dědického spisu Okresního soudu v Kladně, sp. zn. , dále vzal za prokázané, že majetek zůstavitelky M. B. nabyli podle dědické dohody rovným dílem zákonní dědici K. L. a R. P. Dovodil, že žalobci výzvu k poskytnutí náhrady za nevydané nemovitosti uplatnili dopisem ze dne 7. 2. 1996, který byl doručen Obecnímu úřadu v M. dne 18. 2. 1996. Věc posoudil ve smyslu a 16 odst. 3 zákona o půdě s tím, že závisí-li právo na náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí. Podle odvolacího soudu ve smyslu stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR Cpjn 36/95 nemůže být pozemkovým úřadem zkrácena šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku u soudu ohledně vydání náhrady. Dospěl k závěru, že projednávané věci o nevydání nemovitostí oprávněným osobám rozhodl pozemkový úřad, zákonná šestiměsíční lhůta proto počala běžet právní mocí jeho rozhodnutí a oprávnění učinili výzvu k vydání náhrady během této lhůty.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle Namítal, že uložení povinnosti zaplatit, tedy poskytnout plnění v penězích, je v rozporu s hmotným právem, a to s ustanovením zákona o půdě, které poskytnutí náhrady v penězích nad rámec (10.000,- Kč) Pozemkovému fondu neumožňuje. V této souvislosti poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. . Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení a současně odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobci navrhli odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , když směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, jenž rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít opodstatnění.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení především o posouzení výkladu ustanovení , o půdě, v platném znění.

Podle první věty ustanovení § 18a odst. 1 zákona o půdě (v platném znění) P. f. poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo okresní úřad. Právní norma obsažená v § 18a odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že náhrada spočívá v poskytnutí nemovitostí ve správě P. f. nebo v poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem, popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů. Zvláštním předpisem, uvedeným v tomto zákonném ustanovení, je podle poznámky 13c/ k Ustanovení bylo do zařazeno novelou, provedenou , který nabyl účinnosti dne 1. 7. 1993.

Dovolateli nelze upřít správnost jeho tvrzení, podle nichž v případě poskytování náhrad P. f. podle zákona o půdě není možné požadovat poskytnutí náhrady formou peněžitého plnění, nýbrž je třeba při poskytování náhrady P. f. vycházet z zákona o půdě, přičemž při stanovení výše hotovosti, kterou lze na náhradu poskytnout, odkazuje správně na

S přihlédnutím k výše uvedenému tak lze přisvědčit argumentaci dovolatele, že P. f. proto nelze uložit povinnost zaplacení výše podílů jednotlivým žalobcům.

Dovolací soud nemohl tedy dospět jednoznačně k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, jak to má na zřeteli ustanovení Dovolací soud proto podle rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího ( , věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. ledna 2009

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu