Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4462/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci dlužníka FERENA s. r. o., se sídlem v Praze 7 - Bubenči, Na Výšinách 900, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25072668, zastoupeného JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15, PSČ 110 00, o návrhu věřitele STIV s. r. o., se sídlem v Karlových Varech, Stará louka 328/60, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 25622617, zastoupeného JUDr. Veronikou Vlkovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 53, PSČ 360 01, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2007, č. j. -243, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 25. září 2003, č. j. - 44, prohlásil Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) k návrhu věřitele STIV s. r. o. konkurs na majetek dlužníka FERENA s. r. o.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu ve výroku o prohlášení konkursu.

Odvolací soud, vycházeje z pokynu obsaženého v usnesení ze dne 31. října 2006, č. j. -110, jímž Nejvyšší soud zrušil jeho předchozí (rovněž potvrzující) usnesení ze dne 12. ledna 2004, č. j. -80 (o tom, že je nutno se vyslovit k obraně dlužníka, že k úhradě svých závazků je schopen, leč není k tomu ochoten) uzavřel, že po skutkové stránce se stav věci zjištěný k 25. září 2003 (ke dni prohlášení konkursu) nezměnil.

Dlužník tedy měl splatné závazky vůči navrhujícímu věřiteli, které - ač stojí na vykonatelných soudních rozhodnutích - nebyly zcela jistě uhrazeny. Ke stejnému datu měl dlužník i závazky vůči Finančnímu úřadu v Karlových Varech a České správě sociálního zabezpečení, které nezpochybnil.

Rozhodnutí přiznávající navrhujícímu věřiteli pohledávku ve výši 15.950,- Kč nabylo právní moci již dne 6. prosince 2001, rozhodnutí přiznávající další dvě pohledávky (ve výši 5.290,- Kč a 5.222,- Kč) byla v době prohlášení konkursu pravomocná déle než jeden rok. Pohledávka České správy sociálního zabezpečení stojí na platebním výměru vydaném téměř dva roky před prohlášením konkursu. „To vše vede odvolací soud k závěru, že příčinou prodlení s placením těchto nepochybně zjištěných pohledávek, respektive jejich neuhrazením, není pouhá dlužníkova neochota plnit, nýbrž jeho insolvence“.

Dlužník neposkytl žádné vysvětlení, proč odmítl plnit i jím nerozporované pohledávky Finančního úřadu v Karlových Varech a České správy sociálního zabezpečení, ani nenabídl žádný důkaz osvědčující existenci likvidních prostředků ve výši postačující k plné úhradě oněch osmi zjištěných pohledávek tří věřitelů, pokračoval odvolací soud.

Odvolací soud zdůraznil, že argumentace dlužníka stojící na tvrzení ohledně možných příjmů z provozování hotelu v Karlových Varech je při posuzování toho, zda je dlužník v úpadku z důvodu insolvence, irelevantní, neboť odlišně od předlužení není namístě ověřovat možnost případných výnosů z dlužníkovy pokračující podnikatelské činnosti.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “) ve spojení s , namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v , tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel odpovědi na otázku, zda se v úpadku ve smyslu , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), nachází dlužník, který ke dni prohlášení konkursu vlastní majetek, jehož hodnota několikanásobně převyšuje pohledávky, na jejichž základě byl konkurs prohlášen, přičemž jde o majetek obratem zpeněžitelný.

Odvolacímu soudu pak dovolatel v mezích uplatněného dovolacího důvodu vytýká, že – ač stejně jako konkursní soud vyšel z toho, že dlužník vlastní ideální polovinu označených nemovitostí v Karlových Varech, v hodnotě 30 miliónů Kč (téměř stonásobně převyšující nesporné pohledávky), přičemž šlo o majetek obratem zpeněžitelný, i tak dospěl k závěru o dlužníkově insolvenci. Likvidní je podle dovolatele veškerý majetek, který v reálném čase může být zpeněžen za účelem úhrady pohledávek věřitelů.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007).

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení , ve spojení s ustanovením , v rovině výkladu ustanovení věty první ZKV, k posouzení otázek dovoláním otevřených a dovolacím soudem beze zbytku neřešených.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 1 odst. 2 věty první ZKV ve znění účinném v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka (jež později změn nedoznalo) dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky.

V usnesení ze dne 4. května 2004, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 53/2005“), na něž odkázal již ve zrušujícím usnesení ze dne 31. října 2006, Nejvyšší soud k výkladu uvedeného ustanovení uzavřel, že pro závěr o dlužníkově úpadku pro platební neschopnost je nutné i naplnění znaku spočívajícího v tom, že dlužník k úhradě svých splatných závazků po delší dobu „není schopen“ a že břemeno tvrzení a břemeno důkazní i v tomto ohledu nese věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu.

Problémem této věci je, že závěry plynoucími z R 53/2005 se odvolací soud v napadeném rozhodnutí důsledně neřídil.

Tak především nebylo úkolem dlužníka vysvětlovat, proč neplnil vykonatelné pohledávky Finančního úřadu v Karlových Varech a České správy sociálního zabezpečení.

Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že dlužník tyto pohledávky neplnil proto, že toho nebyl schopen, spočívalo na navrhujícím věřiteli (totéž pak platilo pro vykonatelnou pohledávku navrhujícího věřitele).

Logicky vadný je též závěr odvolacího soudu, který z doby, po kterou byly zkoumané pohledávky všech tří věřitelů vykonatelné, usuzoval na neschopnost dlužníka k jejich úhradě.

Z toho, že je zde delší dobu dlužníkem dobrovolně neuspokojená vykonatelná (exekučním titulem podložená) pohledávka, úsudek o neschopnosti dlužníka k její úhradě bez dalšího vyvozovat nelze. Takový závěr by byl namístě, kdyby bylo osvědčeno, že pohledávka nebyla uspokojena, ač se věřitel (oprávněný) o její vymožení cestou výkonu rozhodnutí nebo exekuce bez úspěchu pokoušel (srov. v duchu téže logiky v nové úpravě i ustanovení ).

Dovolací argumentaci nelze upřít opodstatnění též v rovině poukazu na majetkové poměry dlužníka. Názor obsažený v dovolání je sice nutno korigovat potud, že odvolací soud zjištění o dlužníkově majetku v hodnotě 30 miliónů Kč ani neformuloval ani nepřevzal z rozhodnutí konkursního soudu (v němž není obsaženo), dlužník ovšem tuto námitku (jak patrno i ze strany 2 odůvodnění napadeného usnesení) v odvolacím řízení uplatnil a odvolací soud se s ní nevypořádal.

Obrana dlužníka poukazem na zpeněžitelný (exekucí nebo výkonem rozhodnutí dosažitelný) majetek, z nějž lze uspokojit pohledávky, jimiž má být osvědčen jeho úpadek, je přitom možná, když to, zda je dlužník k úhradě svých splatných pohledávek „schopen“, je nepochybně závislé nejen na výši částek, jež má k dispozici v hotovosti nebo na účtech, nýbrž i na posouzení, zda je schopen k takové úhradě využít i jiných svých aktiv (věcí, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot). Srov. mutatis mutandis i závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jinak řečeno, u dlužníka, jenž má movitý či nemovitý majetek přesahující výši (všech) splatných pohledávek, jež mají osvědčovat jeho platební neschopnost (§ 1 odst. 2 věta první ZKV), nestačí k závěru, že dlužník není úhrady těchto pohledávek „schopen“, pouhé zjištění, že dlužník nemá k dispozici dostatek peněžních prostředků. Vyjde-li v konkursním řízení najevo, že pohledávky, jež mají osvědčovat platební neschopnost dlužníka, lze bez obtíží uspokojit výkonem rozhodnutí (exekucí) postihujícím movitý či nemovitý majetek dlužníka, má (musí) to být naopak důvodem pro zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu proto, že dlužník k úhradě těchto závazků schopen je.

A ještě jinak řečeno, věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Je-li takový návrh přesto podán, musí být zamítnut.

Napadené usnesení těmto zásadám neodpovídá a právní posouzení věci odvolacím soudem v dotčeném ohledu správné není (co do úvahy založené na délce prodlení jde o právní posouzení bez dalšího nesprávné a co do opomenutí dlužníkovy obrany hodnotou výkonem rozhodnutím /exekucí/ postižitelného majetku o právní posouzení nesprávné pro svou neúplnost).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , 3 a 6 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. ledna 2012

JUDr. Zdeněk Krčmářpředseda senátu