Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 283/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2004, č. j. -80, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. září 2003, č. j. - 44, prohlásil k návrhu věřitelky S. s. r. o. konkurs na majetek dlužnice F. s. r. o.

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že dlužnice je ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), v úpadku ve formě platební neschopnosti. Shodně se soudem prvního stupně měl přitom za to, že navrhující věřitelka doložila (pravomocnými rozhodnutími) toliko pohledávky ve výši 15.950,- Kč, 5.290,- Kč, 5.222,- Kč, 10.300,- Kč a 11.305,- Kč představující náhradu nákladů řízení. Dlužnice pak podle odvolacího soudu nedoložila, že by učinila projev směřující k započtení svých pohledávek proti pohledávkám navrhující věřitelky. O pohledávkách dalších věřitelů dlužnice nic neuvedla a nepředložila ani důkazy, jimiž by osvědčila, jejich úhradu.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení ve spojení s a odst. 3 (dále též jen „ “), namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle ). Konkrétně dovolatelka namítá, že u úpadku ve formě platební neschopnosti musí být doloženo jednak to, že dlužník má více věřitelů (tedy nejméně dva) a jednak to, že dlužník není objektivně schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Dlužníkovu neochotu plnit přitom nelze zaměňovat s jeho nemožností platit. Dále poukazuje na to, že v posuzované věci namítala nepatrnost tvrzených pohledávek. Přitom připouští, že tato okolnost sama o sobě nevylučuje závěr o objektivní neschopnosti dlužníka bagatelní pohledávky uhradit, upozorňuje však, že odvolací soud její údajnou platební neschopnost, nijak podrobně nezdůvodnil. Toliko uzavřel že existují pohledávky, které neuhradila. K tomu dovolatelka uvádí, že má majetek, který jí umožňuje uhradit pohledávky citované v napadeném usnesení a že k úhradě těchto pohledávek nedošlo pro její neochotu tak učinit. U pohledávek z titulu nákladů řízení, si nebyla vědoma toho, že jde o pohledávky soudně vykonatelné. S ohledem na uvedené má dovolatelka za to, že odvolací soud neposoudil dostatečně existenci úpadku v podobě insolvence a jeho právní závěr je proto nesprávný. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Navrhující věřitelka poukazuje na to, že dovolatelka neuvádí žádnou otázku zásadního právního významu ani žádnou otázku, která by byla řešena v rozporu s hmotným právem. K námitce dovolatelky, že k úhradě pohledávek navrhovatelky nepřistoupila, jelikož si nebyla vědoma jejich vykonatelnosti, navrhující věřitelka zdůrazňuje, že dlužnice byla zastoupena právními zástupci s vysokoškolským vzděláním právního směru, kteří si vykonatelnosti pohledávek museli být vědomi. Dlouhodobá platební neschopnosti dlužnice byla podle navrhující věřitelky prokazována více způsoby, když proti dlužnici vedla soudní řízení i společnost T. a. s. Tvrzení, že není v platební neschopnosti, dlužnice neprokazovala ani nedoložila. Navrhovatelka proto požaduje, aby dovolací soud potvrdil napadené rozhodnutí a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení (dále též jen „ “), ve spojení s ustanovením v rovině výkladu ustanovení věty první ZKV, neboť potud je napadené rozhodnutí v rozporu s jeho dosavadní judikaturou.

Podle ustanovení § 1 odst. 2 věty první ZKV v rozhodném znění, dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky.

V usnesení uveřejněném pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud k výkladu uvedeného ustanovení uzavřel, že pro závěr o dlužníkově úpadku pro platební neschopnost je nutné i naplnění znaku spočívajícího v tom, že dlužník k úhradě svých splatných závazků po delší dobu „není schopen“ a že břemeno tvrzení a břemeno důkazní i v tomto ohledu nese věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu.

Problémem v této věci je, že dovolacímu přezkumu nemůže být řádně podrobena námitka dlužnice, že k úhradě svých závazků schopna je, leč není k tomu ochotna. Odvolací soud se totiž k tomuto znaku úpadku v napadeném rozhodnutí nevyslovil (žádný úsudek v daném ohledu neučinil), což právní posouzení věci činí neúplným a ve světle judikatorních závěrů Nejvyššího soudu i nesprávným.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , 3 a 6 ).

Úkolem odvolacího soudu bude vypořádat se v novém rozhodnutí i s tím, zda ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužnice byl naplněn i znak její neschopnosti (a nikoli pouhé neochoty) splatné závazky, pro něž byl konkurs prohlášen, hradit.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2006

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu