Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4554/2011

U S N E S E N Í

E. S.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 11.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2011, č. j. -55, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 2. 3. 2010 domáhá náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení, které jí vydaly peněžní prostředky zajištěné v trestním řízení ve výši 5.592.143,80,- Kč teprve na základě usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , jež nabylo právní moci dne 6.1.2006, ačkoliv nejpozději od 17.12.1996, kdy bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze, č.j. -4788, přiznávající právo na vyplacení zajištěných peněz žalobkyni, nemělo být pochyb o existenci jejího nároku. V důsledku nepřiměřené délky řízení o vydání zajištěných peněžních prostředků měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši 10.630.168,- Kč odpovídající zákonným úrokům z prodlení z částky 5.592.143,80,- Kč za dobu od 18. 12. 1996 do 6. 1. 2006 a imateriální újma ve výši 369.832,- Kč.

Se zřetelem k okolnosti, že žaloba byla podána 2. 3. 2010, soud prvního stupně dovodil, že marným uplynutím doby tří let, jež počala běžet dnem 6. 1. 2006, kdy nabylo právní moci usnesení, na jehož základě žalobkyni byly vydány zajištěné peněžní prostředky, a kdy se žalobkyně dozvěděla o vzniklé škodě i o tom, kdo za ni odpovídá, došlo k promlčení uplatněného nároku na náhradu škody ( , věta první , , věta první ). Promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení pak nastalo uplynutím doby šesti měsíců ode dne 6. 1. 2006, kdy řízení o vydání zajištěných peněžních prostředků skončilo ( ). Promlčení přitom nastalo i přesto, že promlčecí doby ode dne 30. 12. 2008, kdy žalobkyně svůj nárok uplatnila u Ministerstva spravedlnosti, po dobu šesti měsíců neběžely ( ). K námitce promlčení vznesené v průběhu soudního řízení žalovanou proto soud prvního stupně žalobu zamítl. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a rozsudek potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Aniž argumentovala, v čem spatřuje zásadní význam napadeného rozsudku po stránce právní, namítala nesprávné právní posouzení okamžiku počátku běhu promlčecí doby ( , písm. b/ – dále jen „ “). Uváděla, že ke dni 6. 1. 2006, kdy nabylo právní moci usnesení, na jehož základě jí byly zajištěné peněžní prostředky v trestním řízení vydány, se „s definitivní platností“ o vzniku škody nedozvěděla. Povědomost o způsobení škody měla nabýt teprve k 11.6. 2008, kdy jí Městský soud v Praze usnesením sp. zn. vrátil úroky ze zajištěné částky 5.592.143,80,- Kč za dobu od 23. 10. 1990 do 24. 5. 2004 a od 6. 12. 2004 do 30. 1. 2006 ve výši 557. 082,85,- Kč. Promlčecí doba stran uplatněných nároků tudíž měla počít běžet až od 11. 6. 2008, eventuelně od října 2008, kdy úroky přiznané výše označeným rozhodnutím byly žalobkyni skutečně vyplaceny. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (aniž by soudem prvního stupně byl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen; ), může být dovolání přípustné jen za podmínky uvedené v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ). Při úvaze o přípustnosti dovolání může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. věty prvé o vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody).

O nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka jako dovolací důvod uplatňuje ( ), může jít tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav věci nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Rozsudek odvolacího soudu je založen na dovolatelkou zpochybňovaném právním závěru, že promlčecí doba stran uplatněných nároků na náhradu materiální a imateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení o vydání peněžních prostředků zajištěných v trestním řízení počala běžet dnem právní moci usnesení, na jehož základě byla zajištěná peněžní částka vyplacena žalobkyni.

Poněvadž tvrzená škoda vyvolaná nesprávným úředním postupem (nedůvodným zadržováním zajištěných peněžních prostředků) orgány činnými v trestním řízení v době od 18. 12. 1996 do 6. 1. 2006 měla vznikat před i po účinnosti (zákon nabyl účinnosti 15. 5. 1998), řídí se počátek a délka promlčecí doby ohledně nároku na náhradu škody způsobené do 14. 5. 1998 ustanovením a ohledně nároku na náhradu škody vznikající počínaje dnem 15. 5. 1998 ustanovením (srov. ).

Podle právo na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušujícího rozhodnutí.

Podle nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

Jelikož řízení o vydání zajištěných peněžních prostředků pravomocně skončilo 6. 1. 2006, to znamená v době, kdy do účinnosti novely provedené (úprava účinná od 27. 4. 2006) nezbývala doba delší šesti měsíců, řídí se úprava promlčení nároku na náhradu imateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ustanovením Sb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. ).

Podle nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

Počátek běhu subjektivní promlčecí doby, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem (ať již podle ustanovení či dle ustanovení ) a nároky na náhradu nemajetkové újmy ( ), se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě či nemajetkové újmě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že došlo k jejich vzniku. K uplatnění nároku u soudu přitom není třeba znát přesnou výši majetkové či nemajetkové újmy. Postačuje, nabyl-li poškozený vědomost o rozsahu újmy vyjádřitelné v penězích, a to alespoň v přibližné sumě s možností jejího dodatečného zpřesnění v soudním řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. ). O výši nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se poškozený dozví nejpozději k okamžiku skončení posuzovaného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. ).

Právní závěry odvolacího soudu, jenž počátek běhu promlčecích dob, v nichž žalobkyně své nároky na náhradu majetkové a nemajetkové újmy měla uplatnit u soudu, ztotožňuje s okamžikem pravomocného skončení řízení o vydání zajištěných peněžních prostředků, korespondují s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Žalobkyni, jež výši uplatňované náhrady škody odvozuje od úrokových sazeb vyhlášených Českou národní bankou v období od 18. 12. 1996 do 6. 1. 2006, totiž existence i rozsah újmy, jejíž náhrady se v řízení domáhá, jakož i odpovědný subjekt (stát), musely být ke dni 6. 1. 2006, kdy řízení skončilo, již nepochybně známy. Ke stejnému datu se upíná též získání vědomosti o výši nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Ke dni zahájení soudního řízení o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem (nepřiměřená délka řízení) a o náhradu nemajetkové újmy vyvolané přílišnou délkou řízení (2. 3. 2010) tudíž byly uplatněné nároky v důsledku uplynutí tříleté (v případě nároku na náhradu škody) a šestiměsíční (v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy) doby již promlčeny ( , , 3 ). Z uvedených důvodů dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadně významným neshledává ( , písm. c/, odst. 3 ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první, ).

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (243b odst. 5 věty první, , části věty před středníkem a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu