Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4374/2010

U S N E S E N Í

a) Mgr. L. V.

,

b)

Ing. T. V.

,

c)

Ing. R. K. a d) Ing. O. K.

, všech zastoupených JUDr. Miladou Sigmundovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jana Zajíce 16, proti žalované

RENIX, a. s.

se sídlem v Praze 4, Na Dědinách 733/22, identifikační číslo 61860964, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Krakovská 1256/24, o 477.115,- Kč s příslušenstvím a o 688.514,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2010, č. j. -322, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. června 2009, č. j. -304, ve výrocích, kterými bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům Mgr. L. V. a T. V. částku 477.115,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 23. 6. 2003 do zaplacení a žalobcům Ing. R. K. a Ing. O. K. částku 688.514,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 23. 6. 2003 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení účastníků a státu, a jímž rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dřívějším (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 9. 2. 2007, č. j. -191, který odvolací soud usnesením ze dne 3. 10. 2007, č. j. -228, zrušil, totiž soud prvního stupně nerozhodl - pokud jde o přísudky shora uvedených částek - jinak (tj. žalobě opakovaně co do těchto částek vyhověl). Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , protože hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

S poukazem na dovolací důvodpodle žalovaná zpochybnila především správnost právního závěru, že vadám převáděných bytových jednotek (nedostatečné zvukoizolační vlastnosti, resp. absence vzduchové a kročejové neprozvučnosti) je přiměřená třicetiprocentní sleva z ceny plnění, námitkou, že soudy založily svou úvahu ohledně přiměřenosti slevy na zjištění čerpaném z nekvalitního znaleckého posudku. Tato výhrada, stejně jako výtky, že stav nemovitosti nebyl v řízení náležitě zjištěn (resp. že zjištění ohledně stavu bytových jednotek nemají oporu v provedeném dokazování) a že nesprávně byla interpretována smluvní ujednání účastníků o poskytované záruce, jsou založeny na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud založil svůj (žalobkyní zpochybněný) právní závěr. Tyto námitky jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle bezcenné, neboť nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , jak mylně dovozuje žalovaná, nýbrž jsou uplatněním dovolacího důvodu podle , který nelze při posuzování přípustnosti podle s úspěchem použít (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Argumentuje-li žalovaná v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by soudy řádně a úplně zjistily skutkový stav věci a nespoléhaly se především na údaje o stavu nemovitosti uvedené v nekvalitním a nepřezkoumatelném znaleckém posudku, musely by nutně uzavřít, že žalobci požadovaná sleva z ceny je nepřiměřená, neboť „předmětné bytové jednotky mají současnou tržní hodnotu výrazně vyšší, než byla jejich pořizovací (tržní) cena, a to bez ohledu na žalobci tvrzený stav“. Pakliže by soudy správně vyložily obsah kupní smlouvy, resp. smluvních ujednání týkajících se záruky, musely by dospět k závěru, že „záruka byla žalobcům poskytnuta pouze na práce, tedy montážní postupy vedoucí ke zpracování či zapracování jednotlivých částí či zařizovacích předmětů do podstaty předmětné stavby, nikoli na podstatu předmětu koupě, tedy na bytovou jednotku“.

Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle je rovněž námitka žalované, že soudy zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nevyhověly její žádosti o doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem a porušily tak její právo na spravedlivý proces. Stejně jak irelevantní jsou výhrady k procesnímu postupu soudů obou stupňů a k jejich hodnocení znaleckého posudku, jehož předmětem bylo stanovit cenu nemovitosti s vadami za účelem určení přiměřené slevy z ceny, kdy žalovaná - odkazujíc na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. ze dne 4. 9. 2000, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. , ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. ) i Ústavního soudu (nálezy ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. a ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. ) - prosazuje názor, že úvaha o výši slevy z ceny nemovitosti nemůže být založena na jediném znaleckém posudku, a vyjadřuje přesvědčení, že odůvodnění rozhodnutí soudů jsou nepřezkoumatelná, neboť neobsahují řádné hodnocení údajů vyplývajících ze znaleckého posudku, vůči němuž vznesla řadu důvodných námitek. Zmiňované výhrady vystihují dovolací důvod podle a jak již bylo shora uvedeno, k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.

Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení a které žalovaný dovoláním výslovně napadl. Podle nepřichází přípustnost dovolání proti tomuto výroku v úvahu; tento výrok - byť je začleněn do rozsudku odvolacího soudu a stává se proto formálně jeho součástí - má vždy povahu usnesení podle ve spojení s a není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003). Ustanoveními , 238a a není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobcům, kteří by jinak měli právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu