Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 416/2010

U S N E S E N Í

města Domažlice,

Klatovské rybářství, a. s.,

se sídlem v Klatovech, K Letišti 442, zastoupenému JUDr. Jiřím Drahotou, advokátem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 70/II, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 2009, č. j. -69, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení o dovolání 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Jiřího Drahoty.

O d ů v o d n ě n í :I.

Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 5. ledna 2009, č. j. -41, zamítl ve výroku I. žalobu o určení žalobce jako vlastníka stavby hráze Smolovského rybníka, a to hráze nacházející se na pozemcích parc. č. 97, 98, 99 a 100 v kat. úz. B., obec Zahořany, okres Domažlice, zapsané pracovištěm katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj v Domažlicích na LV č. 464; výrokem II. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně odůvodnil rozhodnutí tak, že Smolovský rybník je vodní dílo, jehož součástí je hráz, neboť bez této hráze by rybník nemohl plnit svůj účel. Rybník není objektem občanskoprávních vztahů a tedy ani stavbou ve smyslu , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Na rybník jako celek, tedy i s hrází, výpustěmi a dalším funkčním zařízením, je třeba se dívat jako na dílo, které je veřejnoprávního charakteru. Rybník podléhá režimu vodního zákona z roku 1973. V té době ovšem podley z roku 1960 byly vodní toky a nádrže na těchto tocích vlastnictvím státu. Proto nemohlo dojít k přechodu vlastnictví vodní nádrže na vodním toku ze státu na obec. Na tomto závěru nic nemůže změnit skutečnost, že podle novely vodního zákona se do katastru nemovitostí zapisují údaje o hrázích. Hráz rybníka, byť jakkoli evidovanou v katastru nemovitostí jako stavbu či budovu, nelze považovat za součást pozemku, ale za součást povoleného vodního díla. Ani subjekt, který vynaložil náklady na vybudování vodního díla včetně hráze (obec v minulosti), nelze považovat za vlastníka části vodního díla.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce rozsudkem výše označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení ve prospěch žalovaného.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně. Žalobce sice osvědčil naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť v katastru nemovitostí je zapsáno duplicitní vlastnictví k předmětné nemovitosti ve prospěch žalobce i žalovaného. K povaze hráze rybníka však odkázal odvolací soud na závěr uvedený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , který prezentoval tak, že hráz rybníka jako stavba, která je výsledkem určité stavební činnosti, je způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů, ovšem stavba, která není věcí podle § 119 obč. zák., je součástí pozemku a vlastnictví k ní nabývá vlastník pozemku přírůstkem. Hráz je sice vodním dílem ve smyslu zákona o vodách, to ovšem ještě neznamená, že se jedná o samostatnou stavbu ve smyslu občanského práva. Nelze tedy vyloučit, že co je stavbou z hlediska veřejného práva, je z pohledu práva občanského jen součástí pozemku. Odvolací soud dovodil, že samotná charakteristika stavby hráze Smolovského rybníka nehraje určující roli; podstatné je, že tvoří součást vodního díla, v daném případě rybníka na vodním toku. Hráz je tedy součástí stavby rybníka ve smyslu předpisů veřejného práva, rybník je součástí vodního toku a není objektem občanskoprávních vztahů, tudíž není také stavbou ve smyslu

II.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které směřovalo do meritorního výroku I. rozsudku odvolacího soudu a jehož přípustnost byla opřena o ustanovení , odst. 3 („“); uplatněný dovolací důvod měl základ v (tvrzené nesprávné právní posouzení věci).

V dovolání žalobce konstatoval, že podle argumentace v napadeném rozsudku se někdejšíy ČSSR (č. ) vztahuje nejen na vlastní vodní toky, ale dopadá též na hráze, byť by taková hráz byla samostatnou věcí ve smyslu soukromého práva. S ohledem na tento právní názor odvolací soud nepovažoval za významné zabývat se dalšími právními otázkami, včetně otázky, zda sporná hráz je samostatnou věcí. Protože tato otázka není dosud v judikatuře dovolacího soudu komplexně vyřešena, jsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání. Dovolatel zmínil ustanovení vodního zákona (odvolací soud mínil ) a zejména judikát Nejvyššího soudu sp. zn. , podle něhož může hráz rybníka představovat samostatnou věc v právním smyslu (významný je způsob jejího stavebního provedení). Sporná hráz přitom splňuje podle dovolatele podmínky k tomu, aby byla považována za samostatnou věc. Žalovaný by pak měl být jako zhotovitel jejím vlastníkem. Dovolací návrh zní na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k podanému dovolání vyjádřil tak, že předmětná nemovitost přešla na stát, a to buď podle někdejších ústavních předpisů, nebo podle , o vodách, který byl zákonem znárodňovacím co se týče vodních toků. Podle tohoto zákona byly součástí vodního toku nejen pozemky, ale i stavby ve vodním toku se nacházející. Tento právní stav přetrvával i ke dni účinnosti , tedy ke dni 24. 5. 1991. Žalovaný se ztotožnil s právními závěry nižších instancí a navrhl dovolání žalobce zamítnout.

V posuzované věci mohla být přípustnost dovolání založena – vzhledem ke shodě rozsudků nižších instancí bez předchozí kasace odvolacím soudem - jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ve znění před účinností ).

III.

Právní závěry odvolací instance lze sdílet, aniž by dovolací soud dále rozváděl jeho argumentaci extenzivně opřenou o ustanovení dříve platnéy, tj. Podstatné tu je, že se na vodní díla pohlíželo jako na funkční celek, jenž jako veřejný statek (předmět užívání neomezeného počtu osob) náležel do vlastnictví státu. Ze shodného předpokladu vycházely i tehdejší vodoprávní předpisy, zejména (vodní zákon).

Dovolací soud vyslovil ve věci sp. zn. též právní názor, podle něhož hráz rybníka může být jako stavba, která je výsledkem stavební činnosti, způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů. Je třeba nyní dodat, že i při akceptaci takového alternativního právního názoru významně záleží na tom, jak je hráz rybníka konstruována, resp. postavena; navíc nelze odhlédnout od dalších aspektů věci, zmíněných ve věcech sp. zn. , , , , . Nelze však opomenout skutečnost, že vodní dílo obvykle tvoří

funkční celek

, který by neměl mít – z hlediska právní jistoty i konkrétněji provozování samotného - rozdílné vlastníky.

A právě skrze tento pohled je třeba interpretovat relevantní ustanovení , neboť jen v případě splnění tam stanovených podmínek by připadala v úvahu restituce ve prospěch obce podle

Právní stav přilehlých pozemků však tomuto závěru nepřisvědčuje. V předchozí věci, v níž se řešilo právě vlastnictví pozemků (zavodněných rybníkem), bylo nižšími (týmiž) instancemi pod sp. zn. a (pravomocně, rozsudek odvolací instance ze dne 10. 4. 2003) rozhodnuto

in favorem

žalovaného. Na výsledku řízení ničeho nezměnil ani dovolací přezkum, jenž vyústil v rozsudek ze dne 22. 12. 2004, č. j. -263, kterým bylo dovolání obce zamítnuto.

Především však, a to závazně i v relaci k nyní posuzované věci, rozhodoval o předchozí věci na podkladě ústavní stížnosti nynějšího dovolatele Ústavní soud. Jeho usnesení ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. , odmítlo ústavní stížnost. V odůvodnění je reprodukován závěr převzatý z rozsudku dovolacího soudu (viz předchozí odstavec), podle něhož

„jestliže (…) stavbu rybníka ve smyslu veřejného práva nelze oddělit od pozemku, který tvoří jeho dno a břehy, nemůže být rybník (jak je chápán vodním právem) samostatnou věcí z hlediska práva soukromého, se kterou by mohlo být samostatně nakládáno. Rybník v tomto pojetí tedy (…) není samostatným objektem občanskoprávních vztahů, a tudíž nemůže být stavbou ve smyslu občanského práva ani ve smyslu ustanovení “

Ústavní soud dále označil za ústavně konformní závěr Nejvyššího soudu, podle něhož

„důsledek z toho plynoucí (existující ke dni nabytí účinnosti ) vylučuje možnost přechodu pozemku s rybníkem, hrází a příslušenstvím do majetku obce“.

Právní význam těchto závěrů dokumentuje jejich převzetí v podstatných tezích do Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, ve které byly publikovány pod č. 14 ve svazku 37, ročník 2005 – II. díl (viz právní věta tamtéž). Citované právní závěry jsou tak plně aprobovány a tvoří nevyhnutelný základ pro rozhodnutí v nyní posuzované věci, které tak musí být shodné s rozsudky nižších instancí.

IV.

Odvolací soud tedy rozhodl správně podle hmotného práva. Jeho rozsudku nelze přičíst ani judikatorní přesah, neboť řešení relevantních právních otázek již prošlo testem judikatury v předchozí shora citované věci – včetně Ústavního soudu. Navíc jde o posouzení jedinečného skutkového základu věci (podrobněji viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, C 203). Nelze proto dovodit přípustnost dovolání ve smyslu , odst. 3

Protože dovolání není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Úspěšnému žalovanému náleží podle , , a návazných ustanovení právo na náhradu nákladů řízení, jež se spravují ustanoveními , , , Za jeden úkon právní služby náleží protistraně (k rukám jejího zástupce) výchozí sazba odměny 20.000,- Kč, krácená dvakrát o polovinu za jediný úkon v řízení a odmítnutí dovolání na 5 000,- Kč. S přičtením režijního paušálu 300,- Kč ( vyhl. č. ) a DPH představuje odměna – výše nákladů řízení částku 6.360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu