Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 908/2010

U S N E S E N Í

a/ MUDr. H. Š.

,

b/ M. W.

,

c/ V. H.

,

d/ Ing. M. B.

a

e/ Ing. J. W.

, všech zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, proti žalovaným

1/ T. K.

a

2/ J. K.

, o zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2009, č. j. -99, ve spojení s usnesením ze dne 17. prosince 2009, č. j. -102, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se domáhali (žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 /soudu prvního stupně/ dne 3. ledna 2007), aby žalovaným byla uložena povinnost platit jim za užívání

„bytu o třech pokojích a jedné kuchyni s příslušenstvím, nacházejícího se ve 4. podlaží domu č. p. postaveného na pozemku označeném jako parcela č. 2045, obojí v k.ú. H. a na adrese K. 16, P. 7“

(dále jen „předmětný byt“), částku v měsíční výši 5.668,- Kč od 1. dubna 2005 do 30. září 2006 a částku v měsíční výši 10.300,- Kč od 1. října 2006 (dále jen „primární petit“), eventuálně (tj. nebude-li vyhověno primárnímu petitu), aby žalovaným byla uložena povinnost platit jim za užívání předmětného bytu částku v měsíční výši 10.300,- Kč od právní moci rozsudku (dále jen „eventuální petit“).

V pořadí první (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. května 2007, č. j. -24, Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. února 2008, č. j. -51, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 30. září 2009, č. j. -99, ve znění opravného usnesení ze dne 17. prosince 2009, č. j. -102, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek ze dne 15. září 2008, č. j. -65, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu v primárním petitu (výrok I.) i v eventuálním petitu (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.); současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „ “) odvolací soud dovodil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného pouze za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. V této souvislosti odkázal zejména na stanovisko pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. . Uzavřel, že bylo-li řízení v dané věci zahájeno žalobou podanou u soudu prvního stupně až dne 3. ledna 2007 (k faxovému podání žalobců z 29. prosince 2006 – z příčin rozvedených v odůvodnění napadeného rozsudku – nepřihlížel), nebylo z uvedeného důvodu možné jí vyhovět. Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaní písemně vyjádřili.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , neboť soud prvního stupně ve svém pozdějším (v pořadí druhém) rozsudku nerozhodl jinak než v předchozím (v pořadí prvním) rozsudku (žalobu o zvýšení nájemného v obou případech zamítl). Z následujících důvodů nemůže být dovolání přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. větu za středníkem ). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ).

Dovolatelé uplatnili zejména dovolací důvod podle , jenž obsahově konkretizovali především dovolací námitkou, že řízení v dané věci bylo – z důvodů rozvedených v dovolání – zahájeno již jejich faxovým podáním dne 29. prosince 2006 a nikoli teprve dne 3. ledna 2007, jak uvažoval odvolací soud, a dále námitkou, že soudy se nezabývaly otázkou „ústavní konformity nově přijaté právní úpravy“, tj. , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Uvedené dovolací námitky jsou však neopodstatněné, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit. Z hlediska ustanovení totiž není právně významná každá vada řízení; relevantní jsou jen takové vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k právním názorům, které odvolací soud ve věci zaujal (viz posléze uvedený výklad), o takové vady řízení v posuzovaném případě jít nemůže.

Napadené potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu je založeno především na právním názoru, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného pouze za období od podání žaloby do 31. prosince 2006.

Již ustálená soudní praxe dovodila, že nedošlo-li ohledně výše nájemného k dohodě mezi účastníky právního vztahu nájmu bytu, pak při absenci pozitivní právní úpravy v době do 30. března 2006 byl obecný soud oprávněn zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu zvýšit (stanovit), avšak nikoli zpětně, nýbrž konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 7. července 2006, sp. zn. , z 30. srpna 2006, sp. zn. , z 31. srpna 2006, sp. zn. , z 10. října 2006, sp. zn. , z 24. října 2006, sp. zn. , z 21. března 2007, sp. zn. , a z 27. dubna 2007, sp. zn. . V rozsudku ze dne 29. října 2008, sp. zn. , pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. července 2007, sp. zn. – dovodil, že „tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem“. Navíc plénum Ústavního soudu České republiky přijalo pod sp. zn. dne 28. dubna 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle y ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. září 2008, sp. zn. , a ze 4. prosince 2008, sp. zn. , a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. července 2009, sp. zn. ).

Odvolací soud se v projednávaném případě od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky neodchýlil; jeho rozhodnutí je v tomto směru naopak výrazem standardní soudní praxe.

Bez právního významu je dovolací námitka, že řízení v dané věci bylo zahájeno faxovým podáním dovolatelů již dne 29. prosince 2006. Je tomu tak proto, že žádali-li podanou žalobou zvýšení nájemného z předmětného bytu na částku 10.300,- Kč „měsíčně“, nebylo by možné jejich žalobě ani zčásti vyhovět, i kdyby řízení v souzené věci bylo vskutku zahájeno už 29. prosince 2006. První měsíc po podání žaloby (uvažováno po 29. prosinci 2006) by totiž připadl na leden 2007, kdy již zvýšení nájemného konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) nepřicházelo v úvahu.

K výtce dovolatelů, že soudy obou stupňů se nezabývaly jejich námitkami týkajícími se „ústavní konformity nově přijaté právní úpravy“ ( ), zbývá dodat následující. V projednávaném případě odvolací soud (ani soud prvního stupně) na skutkový základ sporu neaplikoval ustanovení (posuzovaný právní vztah účastníků nepodřadil pod právní režim upravený v citovaném zákoně). Nelze mu proto úspěšně vytýkat, že se „ústavností“ tohoto zákona nezabýval. Dovolací soud však pro úplnost (vzhledem k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle ) dodává, že návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 14. srpna 2008, sp. zn. .

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu