Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7633027D33B09EA6C1257A4E006600E7.html
HTML · 13.89 KB
No categories available
30 Cdo 718/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) T. S., a b) K. S., zastoupených JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, proti žalovanému P. K., zastoupenému JUDr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem v Duchcově, Želénská 1291, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 211/2009 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. července 2010, č.j. 22 Co 216/2010 -155, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ):
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi, ze dne 27. ledna 2010, č. j. 18 C 211/2009 -108, ve znění opravného usnesení ze dne 12. dubna 2010, č. j. 18 C 211/2009 -139, (kterým bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, jak jsou blíže specifikovány v rozsudečném výroku, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) [výrok I.], a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení [výrok II.], podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , a jež nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný především odvolacímu soudu vytkl, že obsah kupní smlouvy o převodu předmětných nemovitostí, uzavřené mezi dne 10. 2. 2009 mezi žalobci a společností NEXTA, s.r.o., se sídlem v Teplicích, K Vápence123, IČ: 27282597, vyložil v rozporu s vůlí v ní zachycené. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy (případně jednostranného právního úkonu), a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46, z aktuální judikatury srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 142/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011, sp. zn 26 Cdo 1849/2010 , která jsou dispozici veřejnosti na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Z pohledu uvedené judikatury je zřejmé, že výhrady dovolatele k výkladu obsahu sporné smlouvy (včetně toho, jaká byla vůle jednajících a k čemu směřovala) vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř. ). Proto i kritika právního posouzení věci odvolacím soudem, kterou dovolatel na svých skutkových námitkách založil, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. se nepřihlíží.
Zásadní právní význam nemohou mít i dovolatelovy námitky, že na základě pravomocného rozhodnutí obou soudů došlo k rozdílnému zápisu vlastnictví k předmětným nemovitostem, než jaký tu existoval před učiněním sporné smlouvy, neboť jejich posouzení dovolacím soudem by nemohlo nic změnit na výsledku sporu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. nahradit žalobcům náklady, které v dovolacím řízení vynaložili.
V dovolacím řízení vznikly žalobcům náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 6.500,- Kč (srov. § 5 písm. b) , § 10 odst. 3 , 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 a § 19a č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. , č. 110/2004 Sb. , č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. ) a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. , č. 484/2000 Sb. , č. 68/2003 Sb. , č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. ). Celkovou částku 6.800,- Kč je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. ledna 2011 JUDr. Pavel Vrch, v. r.
předseda senátu