Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2171/2011

U S N E S E N Í

Ing. P. S.

Pozemkovému fondu České republiky

, IČ: 45797072, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. října 2010, č. j. -439, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. března 2010, č. j. -415, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, označených ve výroku I rozsudku. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobci příslušel nárok na vydání jiných (náhradních) pozemků podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), jež získal postoupením od původních oprávněných osob, na základě tří postupních smluv uzavřených dne 2. 9. 2005. Jeho neuspokojený nárok – podle závěru odvolacího soudu – zanikl k 31. 12. 2005 podle článku VI , jelikož žalobci neprospívá ani nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. (publikovaný pod č. 531/2005 Sb.), jímž byla ustanovení a 7 zákona o půdě a čl. VI (o tzv. „restituční tečce“) zrušena toliko ve vztahu k původním oprávněným osobám a jejich dědicům. Neprokázal-li žalobce, že restituční nároky shromáždil pouze za účelem provozování zemědělské výroby, nikoliv v souvislosti s rizikovými komerčními aktivitami, neprosadí se v jeho případě ani závěry, které Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. , kdy ve zcela výjimečných a ojedinělých případech připustil zachování práva na převod náhradního pozemku i u osob, které je získaly postoupením a přitom bezprostředně sledovaly pouze rozšíření svých hospodářských aktivit, při naplňování účelu zákona o půdě, kterým je veřejný zájem na péči o zemědělskou půdu a na hospodářském rozvoji venkova. Není-li možná naturální restituce – pokračoval odvolací soud – má žalobce právo na peněžitou náhradu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení ), co do důvodů měl za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ) a že řízení je postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ( ). Odvolacímu soudu vytýkal, že neprovedl některé z jím navržených důkazů. Při právním posouzení věci pak – podle názoru žalobce – odvolací soud nepřihlédl k závěrům, které Nejvyšší soud vyslovil v již zmíněném rozsudku sp. zn. a dalších rozhodnutích na něj odkazujících. Namítal, že postupní smlouvy neuzavíral se spekulačním úmyslem, nýbrž jako soukromý zemědělec chce rozvíjet zemědělskou výrobu a přispívat tak k rozvoji venkova. Dovozoval proto, že jeho nárok na převod jiných (náhradních) pozemků k 31. 12. 2005 nezanikl. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu (a patrně též i rozsudek soudu prvního stupně) zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. čl. II, bod 12 , jímž se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle (již proto, že i dříve vydaným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 27. 11. 2007, č.j. -163, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 1. 2009, č.j. -196, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Přitom může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. o vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody).

Po právní stránce je rozsudek odvolacího soudu založen na závěru, že nárok na převod náhradních pozemků získal žalobce jeho postoupením od původních oprávněných osob a jeho nárok proto zanikl ze zákona (je prekludován) dnem 31. 12. 2005, a to podle článku VI , který zůstal vůči postupníkům v platnosti i poté, co vůči původním oprávněným osobám a jejich dědicům byl zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. , účinném od 20.12.2005 (publikován ve Sbírce zákonů pod č. 531/2005).

Již v rozsudku ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53, ročník 2008) Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že zánik nároku na náhradní pozemek podle zákona o půdě u osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů, vyplývá přímo ze , kterým byl změněn . Jednalo se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se všech případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě Pozemkovým fondem uspokojen, a to i za situace, že byl uplatněn u soudu před 31. 12. 2005; to platí bez zřetele k tomu, že tato lhůta uplynula bez zavinění postupníka. K tomuto právnímu názoru se dovolací soud přihlásil i ve svých dalších rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. ; ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. ; ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. ; ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. ; ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. ; ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. ) a neshledává důvody, pro které by se od něj měl odchýlit právě v nyní posuzované věci. Zásadně proto odkazuje na právní argumentaci rozvedenou v odůvodnění shora označených rozhodnutí, jakož i na úvahy Ústavního soudu obsažené v odůvodnění jeho nálezu sp. zn. , které jej vedly k tomu, že ustanovení a 7 zákona o půdě, ve znění , a čl. VI zrušil toliko ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům, nikoliv vůči osobám, které získaly nárok jeho postoupením podle zákona o půdě. Smyslem a účelem právní konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě lze postoupit na základě a 524 obč. zák., bylo rozšířit alternativy uspokojení nároků restituentů. Nelze ale dovodit závěr, podle něhož by veškeré účely zákona o půdě dopadaly i na postupníky. Pekuniární účely cese u postupníků jsou v daném případě odlišné od účelu vydání náhradního pozemku podle zákona o půdě původním restituentům. Při postoupení předmětných pohledávek si postupníci museli být vědomi nejen možných výhod, nýbrž i rizika takovéto cese s ohledem na způsob nabídky a přidělování náhradních pozemků Pozemkovým fondem. Přičemž na jejich straně nelze konstatovat rozpor uvedených zákonných ustanovení s ústavním principem ochrany oprávněné důvěry občana v právo, případně rozpor s principem legitimního očekávání při uplatňování majetkového práva plynoucího z Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (viz závěr citovaného nálezu Ústavního soudu). I Ústavní soud přitom uzavírá, že lhůta stanovená a 7 zákona o půdě a čl. VI je lhůtou propadnou, pro níž je charakteristické, že následkem jejího uplynutí je zánik práva samotného.

Jak z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, odvolací soud měl na zřeteli i závěry, jež Nejvyšší soud vyslovil v dovolatelem zmiňovaném rozsudku ze dne ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. , a přesvědčivě vysvětlil, proč se tyto závěry v dané věci neprosadí. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů (z nichž vychází i soud dovolací, neboť dovolací důvod podle zde dovolateli k dispozici není) žalobce za úplatu shromáždil více restitučních nároků od různých oprávněných osob, v době, kdy neprovozoval žádné hospodářské aktivity související se zemědělskou výrobou (oprávnění si opatřil v prosinci 2008, dlouho po zahájení řízení) a jeho aktivy svědčí spíše pro závěr, že svým počínáním sleduje právě cíle komerční. Proto i na něj v plné míře dopadají důsledky uvedené ve shora označeném derogačním nálezu Ústavního soudu, o rizicích vyplývajících z této činnosti, která tato skupina postupníků mohla předpokládat. V dané věci tím spíše, že restituční nároky žalobce shromáždil až v září r. 2005, krátce před uplynutím lhůt, v nichž je bylo možné uspokojit naturální restitucí.

Z výše uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem (co do dovolatelem označených právních otázek) je v souladu s ustálenou (nerozpornou) judikaturou Nejvyššího soudu, od níž není důvod odchýlit se ani ve věci nyní posuzované. Proto rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím po právní stránce zásadně významným (ve smyslu , odst. 3 ) a dovolání proti němu přípustné není.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a 146 odst. 3 za situace, kdy žalovanému, který by měl na náhradu nákladů dovolacího řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 3. ledna 2012Mgr. Petr Krauspředseda senátu