Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1545/2010

U S N E S E N Í

Městské části Praha - Vinoř

E. H.

, zastoupené JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, č. j. -26, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v záhlaví označeným rozhodnutím odmítl odvolání povinné proti usnesení ze dne 21. 4. 2008, č. j. -6, jímž obvodní soud nařídil exekuci podle svého rozsudku ze dne 23. 3. 2006, č. j. -170, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2007, č. j. -236, vyklizením místností, které jsou užívány jako byt o velikosti 2+1, sestávající z místností o velikosti 21 m2, 20 m2, 7 m2 a 5 m2, vše se nacházející v prvním NP domu č. p. 134 na Vinořském náměstí v Praze 9, pro náklady oprávněné a náklady exekuce, jež budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, a jejím provedením pověřil JUDr. Miroslava Hauerlanda. Odvolací soud uzavřel, že exekuce je nařízena podle pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, povinná v odvolání neuvedla žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, a že otázkou vlastnictví nemovitosti a aktivní legitimací ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. se zabýval soud I. stupně s tím, že jeho rozsudek ukládající povinnost vyklidit tehdejší žalované E. H. shora označené prostory byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze z 16. 10. 2007, č. j. -236. Námitka neexistence vlastnictví oprávněné ke shora označené nemovitosti nemůže být uplatněna ve fázi výkonu rozhodnutí.

V dovolání, jehož přípustnost opírá o ve spojení s , (dále též jen „ “), povinná namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , b/ ). Uvádí, že exekuční titul byl napaden dovoláním s návrhem na odklad vykonatelnosti a že není ani fakticky vykonatelný. Označený dům nebyl nikdy kolaudován, „

není tudíž domem v právním smyslu a proto ani v něm nemohou být a nejsou místnosti

“. Oprávněná neprokázala, že stavba byla dokončena, proto jí nemohlo být platně přiděleno číslo popisné. Výměry údajných místností neodpovídají skutečnému stavu, byly jen mechanicky převzaty z podání oprávněné. Vyklizované místnosti jsou dle soudního rozhodnutí situovány v prvním nadzemním podlaží, ač není prokázáno, zda stavba nějaké podlaží vůbec má. Titul neobsahuje jasné, jednoznačné a nezaměnitelné vymezení prostor, které mají být vyklizeny. Pokud nebyla stavba kolaudována, není najisto postaven ani vlastník stavby a není dána aktivní věcná legitimace oprávněné k podání návrhu na nařízení exekuce. Námitky jsou obsaženy v dovolání k Nejvyššímu soudu vedeném pod sp. zn. , o němž nebylo dosud rozhodnuto. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření poukázala na to, že povinná označené prostory již sama opustila a zanechala tam pouze své movité věci. Dále uvedla, že dovolání, na něž povinná poukazuje, bylo odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud se v rámci dovolacího přezkumu podkladového rozsudku zabýval i jeho vykonatelností a neshledal v tomto směru pochybení. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 části první ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Povinná sice argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, přednáší, avšak Nejvyšší soud posouzením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru nedospěl.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolatelka předně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné s ohledem na skutečnost, že exekuční titul byl napaden dovoláním s návrhem na odklad vykonatelnosti. Nejvyšší soud však již ve své dřívější judikatorní činnosti opakovaně konstatoval, že podání mimořádného opravného prostředku nemá suspenzivní účinek (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura čísle 6, ročníku 1997, pod č. 50), a proto nemůže být ani skutečností rozhodnou pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2010, č. j. ).

V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek ze dne 23. 3. 2006, č. j. -170, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2007, č. j. -236, jímž byla E. H. uložena povinnost vyklidit výše specifikované místnosti a vyklizené je předat Městské části Praha – Vinoř (jež také vystupuje i jako oprávněná v projednávané věci) do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci 18. 2. 2008, tj. poté co byl odvolacím soudem potvrzen. Za této situace ztrácí opodstatnění argumentace povinné stran nedostatku aktivní věcné legitimace oprávněné v exekuční věci.

Namítá-li dovolatelka, že oprávněná není vlastníkem vyklizované nemovitosti a nebyla ani aktivně věcně legitimována k podání žaloby, zpochybňuje tím věcnou správnost samotného exekučního titulu. Nejvyšší soud však již mnoha rozhodnutích uvedl, že exekuční soud je obsahem rozhodnutí navrženého k výkonu (k exekuci) vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nad rámec uvedeného se dodává, že o dovolání povinné proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2007, č. j. -236, Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 12. 2. 2009, č. j. -280, jímž dovolání jako nepřípustné odmítl. Jako zjevně neopodstatněná byla odmítnuta i ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, č. j. -280, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2007, č. j. -236, i rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 3. 2006, č. j. -170 (viz usnesení z 22. 6. 2009, ).

Dovolatelka dále prosazuje názor, že nemovitost nemá „místnosti“, neboť stavba není kolaudována a nemá platně přidělené číslo popisné, že uváděné výměry místností neodpovídají skutečnosti a není prokázána ani existence nadzemního podlaží u vyklizované nemovitosti. Z toho dovozuje své přesvědčení, že exekuční titul není materiálně vykonatelný. Těmito námitkami se Nejvyšší soud nezabýval, neboť jde o nové skutečnosti ve smyslu (v odvolacím řízení neuvedené), které nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit.

Protože

dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud dovolání,

aniž nařídil jednání ( věta první ),

podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu