Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3032/2008

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

20 Cdo 3032/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud odmítl odvolání povinného proti usnesení z 20.1.2005, č.j. -51, kterým obvodní soud nařídil na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že skutečnostmi rozhodnými pro nařízení exekuce ve smyslu § 44 odst. 10 věty druhé exekučního řádu není ani podání žaloby na obnovu nalézacího řízení ani okolnost, že vykonávaný rozsudek nebyl doručen povinnému, ale jeho (podle názoru odvolatele nezákonně ustanovenému) opatrovníku.

V dovolání (jehož přípustnost bez bližší specifikace dovozuje z ustanovení ) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v závěrech odvolacího soudu, že podání žaloby na obnovu nalézacího řízení se (řečeno slovy městského soudu) „nijak nedotýká vykonatelnosti rozsudku, který je exekučním titulem“, a že v exekučním řízení nemůže soud zkoumat, zda „byl povinnému v nalézacím řízení ustanoven opatrovník v souladu se zákonem, a zda mu tedy nebyla odňata možnost v řízení jednat.“ Dovolatel také „soudí, že i pro exekuční výkon práv platí ustanovení o tom, že výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, a že je namístě zhodnotit, zda zde není jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat ve smyslu “ Dále se odvolává na důvody uvedené v jeho dovolání ze 7.7.2006 proti rozhodnutí o zastavení řízení o jeho žalobě na obnovu nalézacího řízení, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu konkrétně nepřednesl, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25.10.2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004, pod pořadovým číslem 62, námitkou, že v soudním řízení, ve kterém bylo vydáno vykonávané rozhodnutí, ustanovil soud žalovanému jako účastníku, jehož pobyt nebyl do skončení řízení znám, opatrovníka podle , ač šetření o pobytu účastníka bylo neúplné, se soud v řízení o výkon rozhodnutí zabývat nemůže.

Nemá-li podání mimořádného opravného prostředku suspenzivní účinek (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997, pod č. 50, použitelné i v souzené věci), pak nemůže být ani skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce ve smyslu § 44 odst. 10 věty druhé exekučního řádu.

K závěru o přípustnosti dovolání nemůže vést ani námitka, že výkon práva ze strany oprávněné je v rozporu s dobrými mravy; že podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu ustanovení , nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému ustanovením pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně, dovodil Nejvyšší soud v usnesení z 28.11.2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003 pod poř. č. 67.

Poněvadž tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2010

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu