Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2970/2010

U S N E S E N Í

V. H.

, pro 120 000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2009, č. j. -11, takto:

Dovolání proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2009, č. j. -11, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení,

se odmítá

; jinak

se

dovolání

zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 2. 10. 2008, č. j. -3, nařídil podle vykonatelného rozhodnutí téhož soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 120 000,- Kč a od 1. 1. 2009 ve výši odpovídající procentní výši repo sazby stanovené k tomuto datu ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů a dále vždy takto stanovené a platné k prvnímu dni dalšího kalendářního pololetí a nákladů výroku rozhodnutí 30,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného (výrok I). Návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí pro příslušenství přesahující repo sazbu zvýšenou o 7 procentních bodů zamítl (výrok II). Rozhodl, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky nákladů předcházejícího řízení, náhrady nákladů výkonu rozhodnutí a soudního poplatku, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány (výrok III). Povinnému zakázal, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel podle tohoto usnesení sepíše (výrok IV).

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně k odvolání oprávněné ve výrocích I a II změnil tak, že soud nařizuje podle uvedených exekučních titulů výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí i k uspokojení úroků z prodlení, a to ve výši 9% z částky 120 000,- Kč od 13. 4. 2006 do 31. 12. 2006, 9,5 % z částky 120 000,- Kč od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, 9,75 % z částky 120 000,- Kč od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, 10, 5 % z částky 120 000,- Kč od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10, 75 % z částky 120 000,- Kč od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2008, a od 1. 1. 2009 nejdéle však do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou (nesprávně Česku) národní bankou pro každé kalendářní pololetí platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení povinného trvá, zvýšené o sedm procentních bodů (výrok I).

Dále povinnému uložil zaplatit oprávněné na nákladech řízení před soudy obou stupňů 30 Kč (výrok II). Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že způsob, kdy je v exekučním titulu přiznané příslušenství pohledávky – úroky z prodlení – specifikováno jak obdobím, za které je přiznáno, tak výší, kdy tato je stanovena „výší repo sazby stanovené‚ ČNB pro každé kalendářní pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o sedm procentních bodů“, způsobem přesným, srozumitelným a určitým, neboť konkrétní výše úroků z prodlení je v takovém případě v každém okamžiku zjistitelná dle vývoje repo sazby stanovené Českou národní bankou.

Povinný v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b/ , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “). Uvedl, že spor o náhradu škody mezi účastníky trvá již deset let, že již bylo vydáno několik rozhodnutí, která byla postupně Nejvyšším soudem zrušena, že také proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, č. j. -67, bylo podáno dovolání, o němž však dosud nebylo rozhodnuto. Jestliže odvolací soud tuto skutečnost nevzal v úvahu, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedl dále, že lze očekávat, že rozsudek městského soudu bude pro svoji nezákonnost opět zrušen. Proto má za to, že výkon rozhodnutí byl nařízen v rozporu s dobrými mravy. Současně povinný přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, jenž spojuje s otázkou, zda lze nařídit výkon rozhodnutí, u něhož lze očekávat, že bude zrušeno Nejvyšším soudem. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně povinný požádal Nejvyšší soud, aby odložil výkon rozhodnutí.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že podání dovolání proti exekučnímu titulu nemá samo o sobě odkladný účinek vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, tu může odložit jen dovolací soud. Uvedla, že návrh na výkon rozhodnutí byl podán v souladu s a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nepovolil.

Dovolací soud rozhodl o věci podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Dovolání přípustné podle ve spojení s , odst. 2 není však důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( , věta druhá, ).

Povinný takovou jinou vadu spatřuje ve skutečnosti, že soud nařídil výkon rozhodnutí přesto, že dosud nebylo rozhodnuto o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, č. j. -67. Takovou vadou však odvolací řízení netrpí. Podání mimořádného opravného prostředku nemá suspenzivní účinek (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997, pod č. 50), a proto nemůže být ani skutečností rozhodnou pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2010, č. j. ).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Povinný (jehož uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud podle , věta první, vázán) dále brojí proti posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí nespočívá, a naopak právní posouzení, na němž je rozhodnutí postaveno – totiž závěr o formální vykonatelnosti exekučního titulu v rozsahu týkajícím se vymezení příslušenství – nenapadá.

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž se zabýval dovolatelem předestřenými otázkami, jako nedůvodné zamítl ( , část věty před středníkem, ). Pro úplnost dodává, že příslušným soudem k rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí je soud prvního stupně.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné; ustanovení , a přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle , neboť usnesení o nákladech exekuce není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud proto dovolání proti výroku II napadeného rozhodnutí odmítl ( a ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení věty první, a odůvodněn skutečností, že procesně úspěšné oprávněné v tomto stadiu řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. října 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu