Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3544/2010

U S N E S E N Í

Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté, ve věci žalobce Ing. K. M., bytem P., zastoupeného JUDr. Janou Slomkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Novomlýnská 5, proti žalované Doc. PhDr.J. M., CSc., bytem P., zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 15, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2009, č. j. -45, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 5. 2009, č. j.

-45, potvrdil rozsudek ze dne 19. 12. 2008, č. j. -29, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) uložil žalované vyklidit bytovou jednotku v P. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“), do 1 měsíce od zajištění přiměřeného náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vycházel ve shodě se soudem prvního stupně ze zjištění, že rozhodnutím Ministerstva školství ČSR ze dne 4. 5. 1975 byl předmětný byt přidělen výlučně žalobci jako byt podnikový; na základě toho shledal správným i jeho závěr, že vzhledem k ustanovení v tehdy platném znění, kdy byl u takovýchto bytů vyloučen vznik práva společného užívání bytu manžely, svědčilo právo osobního užívání toliko jemu. Ke vzniku práva společného nájmu bytu manžely pak nemohlo dojít ani následně, v důsledku toho, že byt ztratil uvedený charakter (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Konstatoval, že pro žalovanou tvrzený vznik práva společného nájmu je tudíž bez významu, zda byt splňoval k 1. 1. 1992 zákonná kriteria služebního bytu, resp. zda v roce 1992 účastníci (jejichž manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 21. 8. 2001) spolu byt užívali. Přisvědčil proto soudu prvního stupně, že žaloba je důvodná ( obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení Uplatněné dovolací důvody neoznačila odkazem na příslušná zákonná ustanovení, uvedla toliko, že odvolací soud „řešil právní otázku v předmětné věci v rozporu s hmotným právem“. Vyjadřuje nesouhlas s názorem, že „uzavřením nové nájemní smlouvy došlo ve smyslu příslušných ustanovení k nahrazení původní nájemní smlouvy, resp. předchozího právního titulu ohledně užívání předmětného bytu“. V této souvislosti namítá, že pokud žalobce uzavřel dne

1. 10. 1992 novou nájemní smlouvu, došlo tím k nahrazení právního titulu z roku 1975; obdobně se tak stalo i uzavřením nové nájemní smlouvy z 27. 9. 2001. V té době bylo již zrušeno ustanovení , které tak nebylo možno aplikovat; proto také není na místě odkaz na uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z toho pak dovolatelka dovozuje nesprávnost názoru, že k bytu nevzniklo právo společného nájmu bytu manžely. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se v dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím, namítl, že dovolání není přípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání není v dané věci přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení , když rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání z hlediska , jehož se dovolatelka dovolává.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom

podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatelka výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu dovolání ( ) se podává, že brojí proti závěru odvolacího soudu, že k předmětnému bytu nevzniklo účastníkům právo společného nájmu; činí tak však prostřednictvím námitky zpochybňující názor,

na němž napadené rozhodnutí – jak vyplývá z výše uvedeného – nespočívá. Již z tohoto důvodu nemůže tato otázka činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Pro úplnost lze dodat, že právní názor, který odvolací soud dovodil s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. 11. 2002, sp. zn. (uveřejněné pod C 1557 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), tj. názor, že i kdyby předmětný byt ztratil charakter bytu služebního, nevzniklo by žalobci a jeho manželce právo společného nájmu bytu proto, že pouhá změna charakteru bytu nemá za následek dodatečný vznik práva společného nájmu bytu manžely, lze pokládat za správný, odpovídající ustálené judikatuře (srov. např. též rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 5. 2010, sp. zn. a usnesení

z 22. 9. 2010, sp. zn. ).

Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první

a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , , věty první a a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.V Brně dne 14. listopadu 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu