Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1393/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce O. K., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem Kladno, Nám. Starosty Pavla 40, proti žalované J. H.,zastoupené Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem se sídlem Praha 2, Tyršova 7, o umožnění užívání bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2009, č.j. -45, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 4. 2009, č. j. -45, potvrdil rozsudek ze dne 30. 4. 2008, č.j. -25, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost umožnit žalobci užívání bytu č. 7, I. kategorie, v 1. poschodí domu č.p. v B. ulici v P. 6 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a toto užívání bytu žalobcem strpět a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že účastníci (manželé) uzavřeli dne 21. 1. 2002 dohodu o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „Dohoda o vypořádání“), v níž si mimo jiné sjednali, že do výlučného vlastnictví žalobce připadne věc uvedená pod položkou 16 (tj. „rekreační domek se zahradou o výměře 400 m2 v k.ú. Rakovník“), že téhož dne uzavřeli rovněž dohodu o nájmu bytu po rozvodu manželství (dále též jen „Dohoda o nájmu“), dle které se po rozvodu manželství stane výlučnou nájemkyní předmětného bytu žalovaná, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2002, č.j. -12, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2002, že žalobce se domáhal v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp.zn. , určení, že je výlučným vlastníkem rekreační nemovitosti č.p. 68 se zastavěným pozemkem p. č. 41, zahradou p.č. 69 v k.ú. a obci Nesuchyně (dále též jen „předmětná nemovitost“), že jeho žaloba byla rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. , ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2005, sp.zn. , zamítnuta s tím, že soudy obou stupňů shledaly Dohodu o vypořádání částečně neplatnou, a to v bodě II., položce 16, neboť nemovitost zde uvedená byla neurčitě, nedostatečně, a pokud jde o katastrální území i chybně označena. Odvolací soud se ztotožnil i s právním závěrem soudu prvního stupně, že Dohoda o vypořádání je neplatná jen v části týkající se předmětné nemovitosti, že její částečná neplatnost nemůže mít vliv na platnost Dohody o nájmu, která je zcela samostatnou dohodou a že výlučnou nájemkyní předmětného bytu se tak stala žalovaná. Dodal, že Nejvyšší soud sice ve svém rozhodnutí publikovaném pod „PR č. 6/1998“ dovodil, že při posuzování otázky, zda část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti lze ve smyslu § 41 obč.zák. oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. V dané věci se však smlouva, jež byla shledána částečně neplatnou, týkala majetkového vypořádání, žalobce se však svého práva domáhá na základě údajné neplatnosti druhé ze smluv, týkající se již pouze nájemního práva. Částečná neplatnost Dohody o vypořádání tak ani s poukazem na vůli účastníků nemůže způsobit neplatnost Dohody o nájmu; navíc jde o úkony obsahově oddělitelné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a má po právní stránce zásadní význam, neboť „soudy řešily právní otázku, která již byla Nejvyšším soudem ČR posouzena „rozdílně“. Poté, co shrnuje dosavadní průběh řízení, vytýká soudům obou stupňů, že nesprávně vyložily ustanovení obč.zák., které zároveň cituje. Uvádí, že v dané věci byly předmětné dohody uzavřeny v souvislosti s rozvodovým řízením účastníků v souladu s ustanovením zákona o rodině, tvoří tak nedílný celek, neboť jde o právní úkon, kterým si účastníci uspořádali dle citovaného ustanovení své majetkové vztahy a práva a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu. I když soudy v daném případě nezkoumaly vůli účastníků, je zřejmé, že ujednání o tom, že výlučnou nájemkyní bytu nadále bude žalovaná, bylo protiplněním k tomu, že na základě neplatného ujednání se měl stát výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , v němž se uvádí, že z povahy dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví vyplývá, že její určitou (neplatnou) část nelze oddělit od jejího ostatního obsahu ve smyslu obč.zák. a proto je taková dohoda neplatná jako celek. Je proto toho názoru, že v daném případě je neplatná celá Dohoda o vypořádání včetně Dohody o nájmu a že je tak stále oprávněným nájemcem předmětného bytu. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím. Vyvrací dovolací námitky a poukazuje na to, že mezi ní a vlastníkem předmětného bytu došlo k uzavření nové nájemní smlouvy, že žalobci byl zrušen údaj o trvalém pobytu na adrese bytu a že žaloba v dané věci je pouze reakcí žalobce na podanou žalobu na zrušení spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, popř. zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. dubna 2009, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) Dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle o.s.ř, jímž je možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění, nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatel sice výslovně neoznačuje otázku zásadního právního významu, z obsahu dovolání ( ) však vyplývá, že brojí proti závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že Dohoda o nájmu je platná, přičemž v této souvislosti soudům obou stupňů vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení obč.zák.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudku ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. , rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. , uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp.zn. , ze dne 25. 3. 2004, sp.zn. , a ze dne 6. 1. 2005, sp.zn. ). Otázka, k čemu směřovala vůle účastníků dohody, je proto otázkou skutkovou.

Zpochybňuje-li dovolatel závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně) o platnosti Dohody o nájmu poukazem na to, co bylo obsahem vůle účastníků Dohody o vypořádání a Dohody o nájmu a jak měl být projev jejich vůle interpretován (tj. že ujednání o tom, že žalovaná se stane výlučnou nájemkyní bytu, bylo protiplněním k tomu, že žalobce se stane vlastníkem předmětné nemovitosti), napadá správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod podle , který však (jak je uvedeno již výše) nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle Nesprávnou aplikaci ustanovení obč.zák. pak namítá toliko jako důsledek nesprávných skutkových zjištění. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2003, sp.zn. , na projednávanou věc nedopadá, neboť v něm jde toliko o platnost dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění manželů), nikoliv případných dalších dohod souvisejících s rozvodem manželství.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, , , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( ve spojení s a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20% DPH.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 12. října 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu