Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1367/2009

28

Cdo 1367/2009

ROZSUDEK

ORESTY spol. s r. o.,

se sídlem v Praze 8, U Třešňovky 2, zastoupené JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem v Praze 2, Uruguayská 178/5, proti žalované

České republice - Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu,

se sídlem v Praze 8, Pod sídlištěm 9/1800, o 687.700 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2008, č. j. -182, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17.12.2007, č.j. -166, ve výroku I. zastavil řízení o zaplacení 604.000 Kč s příslušenstvím. Dále v odstavci II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 55.000 Kč s úrokem z prodlení od 16.11.2006 do zaplacení. Současně v odstavci III. zamítl žalobu o zaplacení částky 28.700 Kč a v odstavci IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalobkyně podala v roce 2004 celkem 18 návrhů na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, tyto návrhy byly katastrálním úřadem zamítnuty a následně bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto o povolení vkladu. Nárok žalobkyně posoudil ve smyslu ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) s tím, že žalobkyně má právo na náhradu škody. Dospěl k závěru, že pokud došlo ke změně nezákonného správního rozhodnutí v soudním řízení postupem podle částí páté , bylo nezákonné správní rozhodnutí změněno příslušným orgánem ve smyslu Zaujal názor, že správní rozhodnutí bylo změněno tím způsobem, že bylo nahrazeno vyhovujícím rozhodnutím soudu. Uzavřel, že za vzniklou škodu podle ustanovení ,2 v dané věci je třeba považovat soudní poplatek uhrazený za 18 podaných žalob, jimiž se žalobkyně domáhala nápravy nezákonného rozhodnutí v celkové výši 45.000 Kč a dále náklady řízení ve výši 10.000 Kč.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14.8.2008, č. j. -182, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 55.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16.11.2006 do zaplacení. Dále v odstavci II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle odvolacího soudu rozhodnutí o žalobě podle části páté nelze považovat za změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení Zaujal názor, že rozhodování o žalobách v řízení podle části páté nemá povahu přezkumu správnosti či zákonnosti správního rozhodnutí. Vyslovil, že pokud soud dospěje k závěru, že o sporu nebo jiné právní skutečnosti má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem, který tak nahradí rozhodnutí správního orgánu ( ). Dovodil, že žaloba podle části páté je tak řádným procesním prostředkem, jímž může být dosáhnuto jiného (nového) rozhodnutí ve věci, o níž bylo dříve rozhodnuto správním orgánem, aniž by se posuzovala zákonnost původního rozhodnutí. Dospěl k závěru, že nahrazení rozhodnutí správního orgánu rozsudkem soudu na základě žaloby podané podle části páté nemá povahu zrušení či změny pravomocného rozhodnutí správního orgánu pro jeho nezákonnost ve smyslu ustanovení Uzavřel, že v daném případě nedošlo ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí podle , stát tedy neodpovídá za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu (výroku I.) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení Vytýkala odvolacímu soudu, že jeho výklad je v rozporu s právem na soudní a jinou právní ochranu garantovanou zejména článkem 36 d. Podle dovolatelky postup soudu podle ustanovení vždy obsahuje posuzování zákonnosti napadeného pravomocného správního rozhodnutí. V dovolání požadovala posouzení dovolacím soudem, zda nahrazení pravomocného rozhodnutí správního orgánu rozsudkem soudu na základě žaloby podané podle části páté má či nemá povahu zrušení či změny pravomocného rozhodnutí správního orgánu pro jeho nezákonnost podle ustanovení a případně za jakých podmínek. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání jako bezdůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. čl. II, bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle , jelikož směřuje proti pravomocnému rozhodnutí rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, přezkoumal rozsudek bez nařízení jednání ( věty prvé ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.

Vady řízení, k nimiž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední ( ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalobkyní v dovolání, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem ( ).

V posuzované věci spočívá rozsudek odvolacího soudu na závěru, že nejsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu podle , neboť předmětná rozhodnutí katastrálního úřadu nebyla zrušena či změněna pro nezákonnost.

Nesprávné právní posouzení věci ( ) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle (jde o odpovědnost bez ohledu na zavinění, jíž se nelze zprostit) je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Nezákonnost rozhodnutí se poměřuje požadavkem, aby pravomocné rozhodnutí, od nějž je vznik škody odvozován, bylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno; rozhodnutím tohoto orgánu je soud v řízení o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vázán a není oprávněn sám hodnotit, zda předmětné rozhodnutí je skutečně nezákonné. Tento závěr vyplývá přímo z výslovné dikce zákona, podle jehož ustanovení nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

Uvedený závěr, jímž se odvolací soud řídil, je tedy v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou soudů vyšších stupňů a odpovídá i principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1353, usnesení ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 2818, nebo usnesení ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4030). Odvolací soud tedy správně v dané věci dovodil, že podmínka odpovědnosti za škodu uvedená v není splněna.

Dovozuje-li dovolatelka, že obecný výklad odvolacího soudu je v rozporu s právem na soudní a jinou ochranu garantovanou zejména článkem 36 d, lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS, pod C 4643, z jehož odůvodnění jednoznačně vyplývá, že ustanovení y nezakládají přímý nárok na náhradu škody. Ustanovení y nestanoví přímé hmotněprávní nároky poškozeného proti odpovědnému subjektu a v tomto směru jeho odst. 4 výslovně odkazuje na zákonnou úpravu, která ve zvláštním zákoně, jímž je v daném případě , stanoví předpoklady, za nichž má každý právo na náhradu škody. Nejsou-li tyto předpoklady splněny, nelze nad rámec tohoto zvláštního zákona odškodnění přiznat. Ostatně i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. , vyslovil, že kromě nároků upravených ve zvláštním zákoně (tehdy ) soud nemůže žádné další nároky konstituovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Jelikož Nejvyšší soud nezjistil ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední ( ), dovolání zamítl ( části věty před středníkem).

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalovanou na vyjádření k dovolání, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení. Dovolací soud tu přihlédl k povaze projednávané právní věci.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2011

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu