Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3513/2010

20 Cdo 3513/2010

U S N E S E N Í

V. R.

Ing. E. M.

, zastoupené JUDr. Jiřím Urbanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41/39, pro 16.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2010, č. j. - 133, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Povinná

je povinna

zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Plajnera, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 výrokem I. usnesení ze dne 9. 12. 2009, č. j. - 110, zastavil řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 9. 5. 2003, č. j. - 4, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, č. j. - 16), a výrokem II. téhož usnesení zastavil exekuci prodejem movitých věcí povinné, jejíž provedení bylo nařízeno exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Richarda Bednáře ze dne 21. 6. 2003, č. j. EX 218/03 - 6. Rozhodl tak poté, co usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2006, č. j. - 38, bylo z důvodu nepřezkoumatelnosti a nedostatku důvodů zrušeno jeho usnesení ze dne 21. 1. 2006, č. j. - 31, jímž zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, a rozhodl o nákladech řízení, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, a poté, co Městský soud usnesením ze dne 9. 1. 2009, č. j. - 72, zrušil jeho dřívější usnesení ze dne 22. 8. 2008, č. j. - 60, a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že je „třeba, aby objasnil, jakým způsobem došlo k vymožení pohledávky, a dále aby se zabýval návrhem povinné na zastavení exekuce z důvodu zániku pohledávek mezi účastníky, neboť pokud dospěje k závěru, že k takovému zániku pohledávek došlo ještě před vymožením, pak je skutečně nutno exekuci zastavit z tohoto důvodu, neboť takové vymožení již neexistující pohledávky by pak eventuálně zakládalo důvod k vydání bezdůvodného obohacení na straně oprávněného“.

Soud prvního stupně v dalším řízení zjistil, že soudní exekutor vydal 3 exekuční příkazy (z toho jeden k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné ze dne 21. 6. 2003, č. j. 003 EX 218/03 - 6, byl založen do spisu a nebyl povinné doručován, a dva příkazy k provedení exekuce prodejem nemovitostí povinné, z nichž první, vydaný pod č. j. 003 EX 218/03 - 12, vrácený katastrálním úřadem jako nezpůsobilý k zápisu, byl nahrazen příkazem 003 EX 218/03 - 34), a že povinná v průběhu exekučního řízení dne 5. 2. 2004 uhradila celou vymáhanou částku včetně nákladů exekuce k rukám soudního exekutora, který pak usnesením ze dne 19. 2. 2004, č. j. 003 EX 218/03 - 47, zrušil příkaz vydaný pod č. j. 003 EX 218/03 - 34. Protože exekuce byla ukončena dnem 5. 2. 2004 a protože nerealizovaný exekuční příkaz prodejem movitých věcí povinné nebyl formálně zrušen, postupoval obvodní soud ve smyslu závěrů uvedených ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , tak, jak mu to uložil odvolací soud, podle nichž je-li vymáhaná pohledávka vymožena určitým způsobem exekuce na základě vydaného exekučního příkazu či dobrovolným splněním vymáhané povinnosti, musí dojít k odstranění vydaných exekučních příkazů, tj. k zastavení exekuce; proto výrokem II. exekuci prodejem movitých věcí povinné zastavil. Dále dospěl k závěru, že zanikla-li exekuce splněním a zaniklo-li pověření soudního exekutora k provádění exekuce, nejsou již dány podmínky řízení k rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce, neboť existence nařízené a trvající exekuce je zvláštní podmínkou řízení o tomto návrhu; z tohoto důvodu postupoval podle ve spojení s exekučního řádu řízení a řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce zastavil. Návrh povinné na zastavení exekuce podle z důvodu, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením její pohledávky, kterou měla vůči oprávněnému z titulu dlužného školného, nepovažoval soud za důvodný, jelikož tato námitka byla uplatnitelná jen v nalézacím řízení; proto v tomto ohledu neprováděl žádné dokazování.

Městský soud v Praze shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I., jímž bylo řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce zastaveno, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - vyšel v souladu s ustálenou judikaturou z názoru, že námitku započtení vzájemné pohledávky lze uplatnit i v exekučním řízení, a to návrhem na zastavení exekuce podle (setkala-li se pohledávka přiznaná oprávněnému vykonávaným rozhodnutím s pohledávkou povinného po vydání vykonávaného rozhodnutí) nebo podle (došlo-li k setkání pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí). Po doplnění dokazování v tomto ohledu dospěl s odkazem na a násl. a obč. zák. k závěru, že povinná vůči oprávněnému neměla splatnou pohledávku (z titulu stornovacích poplatků) a že ji tak nemohla účinně započítat proti pohledávce oprávněného. Její návrh na zastavení exekuce podle , případně písm. h) proto není důvodný. Protože však v průběhu exekuce došlo ke splnění vymáhané povinnosti, je dána neodstranitelná podmínka řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce, a je proto namístě postupovat podle a , tj. toto řízení z uvedeného důvodu zastavit, jak správně rozhodl soud prvního stupně.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodů uvedených v a b) Má za to, že „v kontextu s celým řízením je potřeba především odpovědět na tyto otázky: 1. zda je přípustné po provedení exekuce zastavit podle řízení o návrhu na zastavení exekuce pro její nepřípustnost z důvodu zániku vymáhané pohledávky, který byl podán současně s včasně podaným odvoláním proti nařízení exekuce a o kterém soud nerozhodl podle pořadí došlých podání, a 2. zda může vzájemná pohledávka povinné zaniknout bez výslovného písemného prominutí nebo vzdání se práva ze strany povinné pouze na základě úvahy soudu“. Dovolatelka zrekapitulovala celý průběh řízení, z něhož je podle ní zřejmé, že „o jejím návrhu nebylo soudem rozhodováno v době, kdy byl podán podle pořadí došlých podání, ale až po letech po provedení exekuce“. Namítá, že ve spise neexistuje žádný podklad, ze kterého by mohlo být dovozováno, že převodem platby z jednoho školního roku na druhý byla uzavřena dohoda, jíž se nahrazoval původní závazek závazkem novým; jednalo se o zcela novou smlouvu, která „ve svém písemném obsahu“ nebyla nijak závislá na původní smlouvě. Poukazuje na to, že „stornovací poplatek je nárok odlišný od školného a že by tedy o něm musela být též písemná dohoda (v daném případě by se jednalo o prominutí závazku nebo vzdání se práva podle obč. zák.)“. Z tohoto důvodu neodpovídají skutkové závěry soudu provedeným důkazům a nesprávný je rovněž závěr odvolacího soudu o zániku jejího práva na zaplacení stornovacího poplatku z původní smlouvy; navíc nedostatek písemné formy dohody o nahrazení jednoho závazku druhým a prominutí závazku nebo vzdání se práva má podle obč. zák. za následek neplatnost právního úkonu. Ze všech těchto důvodů má dovolatelka za to, že její nárok na zaplacení stornovacího poplatku ze smlouvy na školní rok 2001/2002 nemohl zaniknout a že byl způsobilý k započtení vůči nárokům oprávněného; odvolací soud tak nesprávně aplikoval ustanovení a obč. zák. a v důsledku toho i Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, a že je přípustné podle , dospěl po přezkoumání věci podle k závěru, že dovolání není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [ ] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle pověření (soudního exekutora) k provedení exekuce zaniká (mimo jiné), jestliže pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy.

Podle cit. zákona nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Podle , části věty před středníkem, bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden.

Podle nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.

Podle soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle , věty první jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

V usnesení ze dne 12. dubna 2007, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 95/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud připomenul závěr přijatý v usneseních ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. , a ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. , že existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí (exekuce) je zvláštní

podmínkou řízení

o návrhu na jeho (její) zastavení. Jestliže však výkon rozhodnutí (exekuce) zanikl (zanikla), k řízení o návrhu na jeho zastavení již nejsou podmínky, a toto řízení musí být podle , a zastaveno.

Jestliže tedy v projednávané věci bylo zjištěno, že oba exekuční příkazy k provedení exekuce prodejem nemovitostí povinné byly exekutorem zrušeny, a pravomocným výrokem II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2009, č. j. - 110, byla exekuce prodejem movitých věcí povinné exekuce zastavena, je správný závěr odvolacího soudu, že vydání rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, tj. existence nařízené a trvající exekuce, a že z tohoto důvodu je třeba řízení o tomto návrhu podle , (a ) zastavit.

Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle , věty první, zamítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat námitkami v dovolání; vady řízení uvedené v , a b) a dovolatelka nenamítala a z obsahu spisu se nepodávají, a dovolací soud nezjistil ani existenci jiných vad řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť oprávněný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 2.000,- Kč [odměna z částky určené podle , vyčíslená podle , snížená na polovinu podle ], a náhrady hotových výdajů podle , v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce oprávněného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží oprávněnému vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 460,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení oprávněného ve výši 2.760,- Kč je povinná povinna zaplatit k rukám advokáta, který oprávněného v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu