Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4554/2009

U S N E S E N Í

Ing. M. P.

K. S.

, pro částku 3.797.254,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 4. 2009, č. j. -25, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 15. 1. 2009, č. j. -18, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že není-li o přechodu či převodu práva vydána přímo státním orgánem či notářem, musí být státním orgánem či notářem alespoň ověřena. Toto ověření či osvědčení se ovšem týká přímo této y, tj. jejího originálu, jejího obsahu nebo alespoň podpisů osob, které tuto u podepsali, nejde tedy o pouhé ověření kopie této y; nepostačuje proto pouhá státním orgánem či notářem ověřená kopie y, jejíž originál jimi nebyl vydán ani shora popsaným způsobem ověřen, neboť při ověřování kopie je pouze úředně konstatováno, že ta je shodná s originálem, aniž by se ověřující orgán jakkoli zabýval obsahovou stránkou této y. Pokud jde o odvolatelem namítané ověření smlouvy o podmíněném postoupení pohledávky z 27. 9. 2001 Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, i v tomto případě se jedná o pouhé ověření, že kopie souhlasí s originálem založeným ve sbírce listin katastrálního úřadu, navíc se odvolatelovy námitky týkají převážně pouze doložení postoupení pohledávky z původní věřitelky Komerční banky, a. s. na M. V., přitom náležitosti vyžadované ustanovením exekučního řádu nesplňuje ani oprávněným předložená (v pořadí druhá) smlouva o postoupení pohledávky z 27. 8. 2002, uzavřená mezi M. V. a oprávněným.

V dovolání, aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že jím předložené y nebyly způsobilé prokázat přechod práva. O přechodu práva podle jeho názoru svědčí kromě listin, jež jsou podle něj způsobilé tento přechod prokázat, i ta skutečnost, že okresnímu soudu doložil úředně ověřené fotokopie pokladních složenek, jimiž podle jeho názoru prokázal zaplacení úplaty za postoupení pohledávky, a to jak mezi Komerční bankou, a. s. a M. V., tak následně mezi ním a oprávněným. V závěru dovolání oprávněný vyjadřuje přesvědčení, že podpisy účastníků na postupních smlouvách, jakož i podpisy osob jednajících za smluvní strany nemusí být úředně ověřeny, neboť tuto podmínku pro platnost postupní smlouvy ani jiný zákon nevyžaduje. Oprávněný zdůrazňuje, že je „naprosto běžnou praxí, že na základě smluv o postoupení pohledávky (buď v originále nebo v úředně ověřené fotokopii, případně kopii ze státního úřadu), na kterých nejsou úředně ověřené podpisy účastníků, dochází k právním úkonům, které spočívají např. v přihlášení se s pohledávkou do dražebního jednání apod., kdy exekutor má za prokázané, že pohledávka byla na postupníka postoupena.“

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

V souzené věci však dovolatel – jenž se ostatně otázkou přípustnosti dovolání nezabývá – tuto svou základní povinnost nesplnil a k závěru o splnění podmínky zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí dosavadní judikatury.

V usnesení z 30. 9. 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že – poněvadž smlouva o postoupení pohledávky má povahu soukromé y – lze jí přechod práva prokázat jen tehdy, je-li ověřena státním orgánem či notářem, tj. jsou-li podpisy na ní zákonným způsobem ověřeny.

V usnesení z 21. 6. 2006, sp. zn. , týž soud zdůraznil, že ověření podpisů na postupní smlouvě, jíž je prokazován přechod práva z exekučního titulu podle § 36 odst. 4 exekučního řádu, je nezbytné vzhledem k principu formalizace předpokladů nařízení exekuce (viz obdobně také usnesení téhož soudu z 29. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/1999, nebo usnesení z 18. 1. 2005, sp. zn. ). Ověřený opis smlouvy s neověřenými podpisy k prokázání přechodu práva z exekučního titulu nestačí, neboť vidimací se soukromé ě vyšší kvalita věrohodnosti neposkytuje.

Shodný názor zastává i literatura (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2114 s., vysvětl. 3), podle níž v případech, kdy k sukcesi nedochází přímo ze zákona, musí být přechod práva nebo povinnosti doložen u vydanou státním orgánem, např. usnesením o dědictví, výpisem z obchodního rejstříku, z katastru nemovitosti nebo u notáře. Soukromá (tj. vyhotovená někým jiným než státním orgánem) dokládající např. postoupení pohledávky či převzetí dluhu, sama o sobě způsobilá prokázat přechod práva či povinnosti není. Soudní praxe však dovodila, že uvedená vyhovuje požadavkům tehdy, jestliže podpisy na ní byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že povinnému, jenž by jinak měl na tuto náhradu právo podle ustanovení , a věty první , náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu