Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2483/2010

U S N E S E N Í

JUDr. J. L.

P. H.

, a 2)

J. H.

, oběma zastoupeným JUDr. Lumírem Červenkou, advokátem se sídlem v Kladně, Saskova 1625, pro 228 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2008, č. j. -19, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 11. 2. 2008, č. j. -8, kterým Okresní soud v Kladně nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 23. 1. 2006, č. j. -47, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 228 000,- Kč spolu s 3,5 % úroky z prodlení z dlužné částky od 8. 1. 2003 do zaplacení, náklady předcházejícího řízení 44 340,- Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny, exekuci na majetek povinných, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka. Uzavřel, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce jsou splněny, že rozsudek je vykonatelný i po formální stránce, neboť odvolací řízení bylo pravomocně zastaveno, takže exekuční titul nabyl právní moci dnem 25. 2. 2006. Dále uvedl, že v exekučním řízení není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a že se případné vady nalézacího řízení (neustanovení zástupce) do exekučního řízení nepřenáší. S ohledem na , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a změně dalších zákonů (dále též jen „ “) nepovažoval za důvodnou ani námitku, že soudní exekutor má sídlo úřadu značně vzdáleno od bydliště povinných.

Povinní v dovolání namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ( , b/ , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “). Uvedli, že požádali o ustanovení zástupce, že soud prvního stupně ani odvolací soud na jejich žádost nereagoval, ačkoliv splňovali podmínky pro osvobození od soudních poplatků. V důsledku nesprávného postupu soudů jim bylo odepřeno právo na ochranu jejich zájmů. Povinní přisuzují napadenému usnesení po právní stránce zásadní význam, spočívající v posouzení, zda exekuční soud, který rozhoduje o nařízení exekuce, je povinen, má-li poznatky o možných podmínkách o osvobození od soudních poplatků, poučit účastníky nejpozději s doručením usnesení o nařízení exekuce o možnosti požádat o ustanovení zástupce, a pokud účastníci požadují ustanovení zástupce v odvolání, zda o tom soud musí rozhodnout. Současně zpochybnili věcnou správnost exekučního titulu a připomněli, že požadovali, aby o věci rozhodoval jiný soud. Navrhli, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci, je dovolání ve smyslu ve spojení s , přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních – k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. , nález ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. ) důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Ačkoliv dovolatelé tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.

Dovolatelé spojují zásadní význam napadeného usnesení s otázkou, zda je exekuční soud povinen poučit účastníka o možnosti požádat o ustanovení zástupce, má-li poznatky o možné existenci podmínek pro osvobození od soudních poplatků nejpozději s doručením usnesení o nařízení exekuce. Tato otázka však po právní stránce zásadní význam napadeného usnesení založit nemůže. Jak bylo vysvětleno výše, přípustnost dovolání podle je spojena s existencí dovolacího důvodu vymezeného v , tedy s nesprávným právním posouzením věci. Námitky, že soud nepoučil účastníka o možnosti požádat o ustanovení zástupce, popř. nerozhodl o takové žádosti, jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle , který (až na shora uvedenou výjimku, o niž se však v projednávané věci nejedná) přípustnost dovolání založit nemůže. Proto ani dovolateli vznesená otázka nezaloží přípustnost dovolání podle

Pro úplnost dovolací soud dodává, že povinnost předsedy senátu poučit účastníka o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce jednak vyplývá přímo z ustanovení věty druhé , a jednak se Nejvyšší soud již obdobnou otázkou zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. .

Dovolatelé dále zpochybňují věcnou správnost exekučního titulu a namítají, že nalézací řízení trpělo vadami, protože jim soud neustanovil zástupce k ochraně jejich práv a protože ve věci rozhodoval podjatý soudce.

Nejvyšší soud již mnoha svých rozhodnutích uvedl, že exekuční soud je obsahem rozhodnutí navrženého k výkonu (k exekuci) vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení jeho výkonu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud již také v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do řízení o výkon rozhodnutí (do exekučního řízení) nepřenášejí (srov. opět usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ).

Nedůvodná je i námitka týkající se soudního exekutora, neboť podle exekuci provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný a kterého soud příslušný podle téhož zákona pověří provedením exekuce. Z citovaného ustanovení vyplývá, že výběr soudního exekutora přísluší oprávněné osobě.

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je proto bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu