Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4585/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně RNDr. Z. S., bytem v P., zastoupené JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 9, proti žalovanému D. K., zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 28, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2010, č. j. -62, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. dubna 2009, č. j. -36, přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaného k

„bytu domu v k. ú. B., obec P.,

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájem bytu zanikne v tříměsíční výpovědní lhůtě, a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému do tří dnů od předložení dokladů nezbytné stěhovací náklady, které mu vzniknou; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem

ze dne 16. března 2010, č. j. -62, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvního dne následujícího kalendářního měsíce po právní moci rozsudku; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila.

Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci, nemůže být dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „“). Z následujících důvodů pak nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu

(srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn.

, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky

z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006,

sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010,

sp. zn. ).

S přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) však dovolatel takovou vadu (vadu podle ) uplatnil námitkou, že „soud prvního stupně měl učinit dotaz na příslušný stavební úřad, zda by bylo lze navrhovanou stavbu vůbec realizovat“. Tato námitka však k výkladu procesního předpisu nesměřovala, a proto jí nelze přípustnost dovolání založit. Navíc z hlediska ustanovení není právně významná každá vada řízení; relevantní jsou jen takové vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O takovou vadu – s přihlédnutím k charakteru uplatněné námitky – však v posuzovaném případě nejde.

Námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro právní názor, že výpověď z nájmu bytu není v daném případě výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ( , , ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“), dovolatel uplatnil rovněž nepřípustný dovolací důvod podle

Ve vztahu k dovolacím námitkám podřaditelným pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle lze uvést následující.

Zpochybnil-li dovolatel správnost právního názoru, který odvolací soud přijal

podle § 3 odst. 1 obč. zák., a to i poukazem na okolnosti uvedené v dovolání, jímž navíc přikládal jiný právní význam, lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. , uveřejněné

pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. , ze dne 20. ledna 2005, sp. zn.

, ze dne 9. února 2005, sp. zn. , a ze dne 23. února 2005, sp. zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi. Navíc otázka rozporu výpovědi z nájmu bytu s dobrými mravy přípustnost dovolání založit nemůže ani proto, že odvolací soud ji posoudil v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. zejména rozhodnutí uveřejněné pod č. 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu z 9. ledna 2001, sp. zn. , z 16. března 2004, sp. zn. , uveřejněný pod C 2682 v sešitě 29 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu,

z 23. listopadu 2004, sp. zn. , z 13. května 2005, sp. zn. , tj. rozhodnutí, na něž v dovolání odkázal dovolatel, či z 20. dubna 2006, sp. zn.

). Správně přitom zohlednil právně významné okolnosti na straně obou účastníků řízení, tj. i na straně dovolatele (tedy jeho zdravotní stav, věk, a především skutečnost, že odmítl nabízené náhradní byty).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání

ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 10. srpna 2011

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu