Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3154/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 5. 2006, č. j.

-95, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 4. 2007, č.j. -131, uložil žalované Z. B. – dále jen „žalovaná“ (a též žalovaným D. M., J. M. a S. B., bytem tamtéž) povinnost vyklidit byt v O. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), do 15-ti dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 3. 2008, č.j. -161, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části,

tj. ve vztahu k žalované, potvrdil, a rozhodl o nákladech řízení odvolacího řízení. Odvolací soud, poté, co doplnil dokazování listinami (sdělením žalobce ze dne 12. 12. 2007, opisem karty úhrad měsíčního nájemného z bytu s datem zpracování 31. 7. 2007), vzal za prokázáno, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného bytu, že byt byl přidělen jako služební J. M., který zemřel,

že po jeho smrti v bytě zůstala bydlet žalovaná (jeho družka) a dále jeho synové J. a D. M., že později se přistěhoval S. B. (současný druh žalované), že žalobce uzavřel s žalovanou dohodu o užívání bytu do zajištění bytové náhrady, že nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s jeho užíváním platili nepravidelně, že ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně činil dluh 84.745,- Kč, že od června 2006 jsou předepsané úhrady za užívání bytu hrazeny v plné výši a že zůstatek dluhu činí 1.900,- Kč. Na tomto skutkovém podkladě (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že žalovaná jako příslušnice domácnosti bývalého nájemce služebního bytu má právo po jeho smrti byt užívat ve smyslu ustanovení § 713 odst. 1 obč. zák. a ztotožnil se i s jeho závěrem ohledně bytové náhrady. V řízení bylo prokázáno, že nájemné a zálohy za služby byly dlouhodobě hrazeny nepravidelně a dluh dosahoval výše, jež by v případě, že by žalovaná byla nájemkyní, odůvodňoval výpověď z nájmu bytu a nájemce by měl nárok toliko na zajištění přístřeší (§ 712 odst. 5 obč. zák.). Za této situace přisvědčil soudu prvního stupně, který odepřel žalované právo na vyšší typ bytové náhrady vyplývající z ustanovení § 713 odst. 1 obč. zák. (tj. přiměřený náhradní, resp. náhradní byt či náhradní ubytování) a vázal její povinnost k vyklizení na zajištění přístřeší. Námitku žalované, že svůj podíl na úhradách za užívání bytu a zálohách za služby řádně hradila, shledal (stejně jako soud prvního stupně) nedůvodnou, neboť skutečnost, že žalovaná a ostatní uživatelé bytu (jejichž postavení je třeba analogicky posoudit podle 701 odst. 2 obč. zák.) nebyli schopni se dohodnout na těchto platbách a zajistit jejich řádné hrazení žalobci, je nutno přičíst k jejich, resp. k její tíži, nikoliv k tíži žalobce. Neshledal (z důvodů uvedených v rozhodnutí), že by ve věci rozhodoval vyloučený soudce, jak namítala žalovaná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (doplněné prostřednictvím zvoleného advokáta), jehož přípustnost opřela o ustanovení Má za to, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, neboť jde o posouzení, zda odvolací soud (soud prvního stupně) „mohl postupovat v rozporu s ustanovením obč. zák. a rozhodnout tak, že žalovaná nemá právo na bytovou náhradu“. Namítá, že z evidenčních listů pro výpočet nájemného (které měl soud k dispozici) vyplývá, že s ní byla uzavřena nová nájemní smlouva na dobu neurčitou, a není pravdou, že by jí svědčilo toliko právo bydlení po smrti původního nájemce J. M. Vytýká soudům obou stupňů, že měly přihlédnout k tomu, že nájemné dle svých sil a možností hradila a že měly rozhodnout tak, že povinnost byt vyklidit je vázána na poskytnutí přiměřené bytové náhrady, alespoň ve formě náhradního ubytování. Domnívá se, že k došlo k porušení práv na spravedlivý proces zaručený u a d a že rozsudky jsou nepřezkoumatelné. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne

11. března 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1

písm. a), b) ; dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku,

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Dovolatelkou označená otázka (viz výše) však není otázkou zásadního právního významu a přípustnost dovolání nezakládá, neboť je v judikatuře dovolacího soudu již vyřešena, a to tak, že i v případech, kdy právo na bytovou náhradu vyplývá z ustanovení § 713 odst. 1 obč.zák. je třeba zabývat se rovněž tím, zda zde není dán důvod k odepření bytové náhrady postupem podle § 3 odst. 1 obč. zák., tedy odepřením výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000,

sp. zn. ). Od uvedeného názoru nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Jestliže odvolací soud (soud prvního stupně) odepřel dovolatelce právo na bytovou náhradu ve formě (přiměřeného) náhradního bytu, resp. náhradního ubytování, nelze mu – byť svůj závěr výslovně neopřel o ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.

– vytýkat nesprávné právní posouzení věci. V této souvislosti není důvodná ani výtka dovolatelky, že soudy obou stupňů měly přihlédnout k tomu, že dle svých možností platila za užívání bytu, neboť jak – vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí – odvolací soud (ostatně stejně jako soud prvního stupně) tuto skutečnost zohlednil, byť ji nevyhodnotil v její prospěch. Nad rámec uvedeného je možno dodat, že Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. 3. 2001, sp.zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn.

nebo rozsudek ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu, s obecným dosahem pro soudní praxi.

Námitka dovolatelky, že s ní byla uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou (což dovozuje z evidenčního listu k bytu), pak směřuje proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, že s žalobcem uzavřela toliko dohodu o užívání bytu po smrti nájemce, čímž uplatňuje dovolací důvod podle Přehlíží však, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak

– podle a b) – přípustné ( ).

Její námitky, že rozsudky jsou nepřezkoumatelné a že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (které však nijak blíže nespecifikuje), pak představují dovolací důvod podle Přípustnost dovolání podle pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp.zn.

, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a ze dne 23. 8. 2006, sp.zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 1. 2008, sp.zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp.zn. , a ze dne 28. 2. 2008, sp.zn. ). O takový případ se však v souzené věci nejedná. Ostatně - jak vyplývá z obsahu spisu - řízení namítanými vadami netrpí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a o skutečnost, že žalobci (dle obsahu spisu) nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo vůči žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. srpna 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu