Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 56/2011

U S N E S E N Í

Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce statutárního města Pardubice, se sídlem Pardubice, Pernštýnské náměstí 1, proti žalovaným 1) F. Ř., a 2) H. Ř., zastoupeným Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem Pardubice, Sladkovského 505, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 21. července 2009, č. j.

-36, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 7. 2009, č.j. -36, potvrdil rozsudek ze dne 26. 1. 2009, č. j. -21, kterým Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) uložil žalovaným vyklidit byt v P. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a předmětný dům“) do 15-ti dnů od zajištění přístřeší, a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobce (vlastník předmětného domu) dal žalovaným (společným nájemcům předmětného bytu) výpověď z nájmu bytu podle ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“), že žalovaní nepodali ve stanovené lhůtě žalobu na její neplatnost a že výpovědní lhůta uplynula ke dni 30. 9. 2008. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že po uplynutí výpovědní lhůty užívají žalovaní byt bez právního důvodu, a že žaloba je podle obč. zák. důvodná. Rovněž tak shledal správným jeho závěr, že výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy a že povinnost žalovaných k vyklizení bytu je třeba vázat podle obč. zák. na zajištění přístřeší; v této souvislosti poukázal na to, že neplatí nájemné dlouhodobě,

a že na žalobci nelze spravedlivě požadovat (a to ani vzhledem k nepříznivé sociální situaci žalovaných), aby strpěl bezúplatné užívání svého majetku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzují z toho, že s ohledem na jejich poměry měla být žaloba posouzena jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Poukazují na svůj věk, nepříznivé sociální a zdravotní poměry, jakož i na to, že s nimi v bytě bydlí jejich dcera, která je omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Namítají rovněž, že se podle svých možností snaží platit nájemné a dokládají tuto skutečnost přiloženými doklady. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Žalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání z hlediska , z něhož ji dovozují dovolatelé.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně,

nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

V projednávané věci dovolatelé spatřují zásadní právní význam napadaného rozhodnutí v posouzením věci z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.

Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se posouzením věci z hlediska uvedeného ustanovení zabýval a dospěl k závěru, že na žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby mu bylo odepřeno právo domáhat se vyklizení žalovaných z bytu po uplynutí výpovědní lhůty, přičemž přihlédl i k sociálním poměrům dovolatelů. Předkládají-li dovolatelé proti tomu vlastní (odlišné) hodnocení okolností významných pro posouzení věci z hlediska uvedeného ustanovení, je třeba poukázat na to, že podle ustálené soudní judikatury otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. , ze dne 15. 5. 2008, sp.zn. , a ze dne 25. 11. 2010, sp.zn. ).

Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaných směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první

a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , ž odst. 1 a a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči dovolatelům.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. srpna 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.předsedkyně senátu