Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2449/2009

26 Cdo 2449/2009

U S N E S E N Í

Ing.

Š. D.

, zastoupené JUDr. Jitkou Benešovou, advokátkou se sídlem Ústí nad Labem, Revoluční 8, proti žalované

M. Š.

, zastoupené JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. ledna 2009, č. j. -114, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 1. 2009, č. j. -114, potvrdil rozsudek ze dne 7. 2. 2008, č. j. -67, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) uložil žalované vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 1762/2 v ulici R., v Ú. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Vycházel ze závěru, že žalobkyně (vlastnice předmětného bytu) se právem podle § 126 odst. 1 obč. zák. domáhá vyklizení žalované, které nesvědčí žádný právní důvod užívání bytu, neboť ho obývala jako družka předchozího vlastníka (otce žalobkyně), a jeho smrtí tento právní důvod zanikl. Žalované nevzniklo tvrzené právo společného nájmu bytu na základě dohody o společném nájmu ze dne 22. 10. 1997, neboť jejím účastníkem nebyl tehdejší pronajímatel bytu město Ú., a nebylo ani prokázáno, že by byla účastnicí kupní smlouvy, na základě níž obec převedla byt do vlastnictví otce žalobkyně. Odvolací soud se rovněž v odůvodnění svého rozsudku obsáhle zabýval odvolacími námitkami žalované a dospěl – z důvodů zde uvedených – k závěru, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně nedošlo k porušení jejích procesních práv. Se zřetelem k okolnostem případu (neplacení nájemného ani ostatních úhrad spojených s užíváním bytu /jež hradí žalobkyně/, dezolátní stav bytu, okolnost, že žalobkyně v bytě bydlela až do rozvodu svých rodičů, doba trvání sporu, po niž měla žalovaná dostatečný časový prostor pro vyřešení své bytové situace, nedostatek její dobré víry ohledně právního důvodu bydlení) neshledal důvody pro to, aby byla žalobkyni podle § 3 odst. 1 obč. zák. odepřena ochrana jejího práva domáhat se vyklizení žalované, nebo aby bylo vyklizení žalované podmíněno zajištěním bytové náhrady.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a namítla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že nepostupoval v souladu s ustanovením , když v řízení vyšlo najevo, že by měly být provedeny další důkazy, a že nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který ji řádně nepoučil podle , takže nevěděla, že na svou obranu musí tvrdit další skutečnosti a navrhovat další důkazy (s posléze uvedenou námitkou spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí). Uvádí rovněž, že rozhodnutí odvolacího soudu „je stiženo vadou neúplně provedeného dokazování“, a že dle jejího názoru došlo k přechodu nájmu bytu; pokud by tomu tak nebylo, měla být její povinnost k vyklizení vázána na zajištění bytové náhrady. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání z hlediska , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelkou označená otázka přípustnost dovolání nezakládá. Jak vyplývá z obsahu spisu, i z odůvodnění napadeného rozsudku, dostalo se jí potřebného poučení a dovolatelka ostatně i využila v průběhu řízení možnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat k nim důkazy. Okolnost, že výsledky provedeného dokazování nevyzněly v její prospěch, nečiní z napadeného rozhodnutí rozhodnutí zásadního právního významu. Dovolatelka ani neuvádí, v jakém směru se jí mělo dostat poučení; je-li tím míněno tvrzení (navržení důkazů), že na ni mělo přejít právo nájmu předmětného bytu, lze opět odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, z něhož vyplývá, že otec žalobkyně byl od roku 1997 vlastníkem předmětného bytu, nikoliv jeho nájemce, takže úvaha o přechodu nájmu nebyla vůbec na místě.

Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka bytové náhrady pro žalovanou, kterou odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2010). Z ustálené judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. , a ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. ) rovněž vyplývá, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejich náhradu by měla právo vůči dovolatelce.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu