Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4767/2009

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

P. S.

, zastoupenému Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích 58, pro 93.220,- Kč, srážkami z důchodu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2009, č. j. -25, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím

potvrdil

usnesení ze dne 1. 8. 2008, č. j. -3, kterým obvodní soud

nařídil

podle vykonatelných platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Krajské pobočky pro hl. m. Prahu ze dne 30. 4. 2001, č. 4240102555 a č. 2140102554, k uspokojení přednostní pohledávky oprávněné ve výši 93 220,- Kč, výkon rozhodnutí srážkami z příjmu, který povinnému přísluší od České správy sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25. Uzavřel, že lhůty uvedené v , 2 , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále též jen „ “), jsou podle ustálené judikatury obecných soudů lhůtami promlčecími, a nepřihlížel k právnímu názoru vyjádřenému v rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. (že jde o lhůty prekluzívní). Protože , ve znění účinném do 31. 12. 2007, neobsahoval bližší úpravu promlčení, je třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky podle ustanovení až , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), zejména podle jeho o stavení běhu promlčení doby, jenž platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl soudu navržen výkon rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). V souzené věci se staly platební výměry vykonatelnými dne 31. 5. 2001 a dne 5. 9. 2002 byl podán návrh na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jenž byl dne 18. 7. 2007 zastaven (rozhodnutí nabylo právní moci 11. 8. 2007); poté byl návrh na výkon stejných rozhodnutí podán 29. 7. 2008. Po dobu předchozího řízení tedy došlo ke stavení běhu pětileté lhůty k vymáhání pojistného, neboť oprávněný ve vykonávacím řízení řádně pokračoval a nelze mu klást k tíži, že z důvodu neznámého pobytu povinného, který byl zastoupen opatrovníkem, nesdělil soudu další místo, kde by se mohly movité věci povinného nacházet. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí z 29. 7. 2008 tak byl podán před uplynutím promlčecí doby k vymáhání pojistného.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o , odst. 3 a , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „ “), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Namítá, že pohledávky oprávněné jsou prekludovány. V tomto směru odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2007, sp. zn. , a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. , v němž se Nejvyšší správní soud s názorem vyjádřeným v rozhodnutí krajského soudu zcela ztotožnil. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž odkazuje městský soud, jsou staršího data, výklad lhůty, v níž lze rozhodnutí vykonat, přitom náleží Nejvyššímu správnímu soudu. Nesouhlasí ani s názorem, že rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem se vztahuje jen k výkladu , nikoliv k odst. 2 tohoto ustanovení. Rovněž nesouhlasí se závěrem, že v důsledku předchozího výkonu rozhodnutí došlo ke stavení prekluzívní lhůty, neboť oprávněná věděla, kde se povinný zdržuje a kde má věci, které by mohly být sepsány a prodány. Podle jeho názoru proto prekluzívní lhůta k vymožení obou platebních výměrů uplynula dnem 31. 5. 2006. Dále uvedl, že oprávněná zahájila dne 18. 12. 2006 řízení ve věci porušení povinnosti plátců pojistného na veřejné zdravotní pojištění a vydala platební výměr ze dne 11. 1. 2007, č. 2140700199, aniž přihlédla k námitce „promlčení“, kterou povinný uplatnil. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že nesouhlasí s výkladem , který zaujal Krajský soud v Ústí nad Labem ve zmiňovaném rozsudku. Poukázala rovněž na důvodovou zprávu k , o stabilizaci veřejných rozpočtů, v níž je k uvedeno, že „ …navrhuje se přesně vyjádřit, kdy se staví promlčecí lhůta…“. K námitce, že řádně nepostupovala v předcházejícím řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, uvedla, že na rozdíl od obč. zák. takovou podmínku neklade. Dále uvedla, že povinný navíc uváděl adresu P. 3, R., tedy místo, kde má poštovní schránku. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné podle (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu plně akceptuje právní názory Nejvyššího soudu (od nichž se nemá dovolací soud důvod odchýlit ani v projednávané věci) v otázce aplikace obč. zák. o stavení běhu promlčecí doby, který je třeba analogicky vztáhnout i na běh promlčecí doby k vymáhání práva na pojistné a penále na všeobecné zdravotní pojištění, stanovené v ve znění do 31. 12. 2007 (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. ,

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. ). Nejvyšší soud již také přijal závěr o tom, že v zahájeném řízení řádně pokračuje i ten účastník soudního řízení, který součinnost se soudem v řízení sám nevyvíjí, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím soudu ve věci (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. ).

Nadto je třeba uvést, že otázkou promlčení vymáhané pohledávky se soud při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nezabývá, neboť je z hlediska nařízení výkonu rozhodnutí bezvýznamné, a může být důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle

Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolání povinného bylo odmítnuto a oprávněné vzniklo podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Protože jí však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl dovolací soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu